4D šachy se nekonají: Maligní narcismus a možný nástup demence Donalda Trumpa

Existuje etické pravidlo platné pro psychiatry a psychology, které nám zapovídá veřejně informovat o diagnostických závěrech u osob, jež jsme osobně nevyšetřili a které nám k tomu nedaly souhlas (tzv. „Goldwaterovo pravidlo“). Současně existuje jiná norma, která nám nařizuje varovat, pokud shledáme, že existuje nebezpečí ze strany člověka v souvislosti s jeho duševním onemocněním (tzv. „Tarasoffův princip“). V tomto článku hodlám vědomě porušit pravidlo první, mj. v souvislosti s pravidlem druhým.

Neexistuje v současné době politik, jenž má na svět – a tedy i na nás – takový vliv jako Donald Trump. Zároveň nemine den, či přinejmenším týden, kdy by svět nebyl konfrontován s nějakým jeho nečekaným, neobvyklým, nepochopitelným či přinejmenším těžko srozumitelným činem. Veřejně se sice občas zmiňuje Trumpova sebestřednost, ale jeho duševní stav se v Česku zdaleka neřeší tolik jako v jeho domovině. Namísto toho se za jeho kroky hledá jakási dlouhodobá, promyšlená strategie, někdy nazývaná „4D šachy“, kterým běžný člověk nerozumí, a proto musí být složitě vysvětlovány.

Pro klinického psychologa či psychiatra je na druhou stranu Donald Trump vcelku jednoduchý případ, a to i přesto, že jsme ho osobně nepotkali a nevyšetřili. Díky jeho veřejné popularitě máme o něm tolik informací, že mnohdy přesahují i to, co víme o našich vlastních pacientech. Současné diagnostické nástroje nám už od osmdesátých let umožňují stanovovat závěry na základě projevů chování, a to je u Trumpa velmi dobře zdokumentováno. Co tedy o něm víme?

Narodil se do rodiny, kde byl tvrdý, na výkon orientovaný otec, opakovaně porušující zákony a obohacující se na chudých, k nimž choval pohrdavý postoj. Navíc měl nepochybně silné rasistické postoje. Mladý Donald následně převzal jeho byznys a začal podnikat v realitách, kde se choval podobně bezohledně jako jeho otec, avšak s tím rozdílem, že navíc potřeboval veřejné uznání a pocty. Touha po respektu a slávě se během dalších let jen posilovala. Dával okázale na odiv své bohatství, které považoval za důkaz svých kvalit. Nikdy si nedokázal vytvořit stabilní okruh přátel, místo toho se obklopoval lidmi, kteří mu v dané době byli k užitku a které současně kdykoli opustil a třeba i zapřel či zničil, když svou roli přestali hrát. Na ženách oceňuje především vzhled a i nyní, ve svých bezmála osmdesáti letech, se chová jako sexuální predátor, což považuje za znak své mužnosti. O své vlastní dceři prohlásil, že kdyby nebyla jeho dcerou, určitě by s ní chodil. Trump nikdy neuznal, že by se v něčem mýlil, nikdy neprojevil nad žádným ze svých činů lítost, nikdy neuznal, že by prohrál. V jeho činech je nebývalá míra grandiozity a slavomamu. Opakovaně dává najevo, že je ve všem nejlepší, nejchytřejší, nejdokonalejší, a to dělá s přibývajícím věkem v míře jdoucí až do absurdity. Jak jinak hodnotit tento výrok z 29. července 2016:

Během roku 2025 se opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že je nejlepší prezident USA v celé jejich historii a vnímá se jako spasitel této země.

Již tento odstavec dává každému odborníkovi jasná vodítka k tomu, že Trump má silně narcistní strukturu osobnosti. To však ještě nemusí být takový problém. Většina čelních politiků, manažerů a dalších vůdčích osob má zvýšenou míru narcismu. U Trumpa však pozorujeme další rysy. Například chronickou lhavost. Díky současnému přístupu k informacím je Trump prezidentem s nejvíce zdokumentovanými lživými výroky v celé historii USA. Jeho projev je tak nasycen nepravdami, že lze jen těžko rozpoznat, kdy si záměrně vymýšlí, kdy se prostě jen mýlí a kdy svým tvrzením doopravdy věří. Lhal o počtu diváků na své inauguraci v roce 2017, opakovaně tvrdí, že za jeho vlády má země největší ekonomický růst, lže o finanční podpoře Ukrajiny, o počtu trestné činnosti páchané migranty, o svém bohatství, zveličuje své úspěchy, a naopak zcela popírá výsledky svých předchůdců v Bílém domě. Poslední dobou se přidávají lži působící až dětinsky. Tak například během své řeči na Energy and Innovation Summit v červenci 2025 tvrdil, že jeho strýc John G. Trump, profesor na MIT učil Tedda Kaczynskiho známého jako Unabomber. Odhalit tuto lež zabere jen několik minut. John G. Trump zemřel v roce 1985. Kaczynski byl veřejně identifikován jako Unabomber až v roce 1996. John Trump se tedy za svého života nikdy nedozvěděl, že Tedd Kaczynski bude jednou rozpoznán jako terorista a dostane přízvisko Unabomber. A kromě toho Tedd Kaczynski na MIT nestudoval. Současně u Trumpa vidíme absenci respektu k právu a zákonům. Trump využívá právo jen k tomu, aby dosáhl svého, hrozí či podává žaloby na všechny, kteří mu zkříží cestu, sám se však legislativou necítí být vázán a má za to, že se na něj společenská pravidla nevztahují. Na své sociální síti Truth Social a ve veřejných projevech naznačil, že pokud jeho kroky slouží k záchraně USA, nejsou porušením zákona. Doslova zde napsal:

Lhavost a pohrdání společenskými pravidly ukazují na antisociální tendence.

U Trumpa však můžeme pozorovat i nebývale silné sklony ke krutosti. Ve svých výpadech vůči oponentům je neskrývaně agresivní a používá spojení s cílem druhého zranit. Každý mohl vidět veřejné ponižování Volodymyra Zelenského během jeho návštěvy Bílého domu na počátku roku 2025. Novinářku Catherine Lucey označil jako „Piggy“ (prasátko), a jinou jako „ugly inside and out“ („ošklivá uvnitř i navenek“), a další „terrible person“ („hrozná osoba“). Své útoky zaměřuje výhradně na slabší a útočí na osobnost či vzhled oponenta, nikoli na argument nebo politickou pozici. Uchyluje se k dehumanizování druhých, kdy například Somálce opakovaně nazývá „odpadky“, příznivce krajní levice a demokratické strany označil jako „vermin“ („škůdci/hmyz“). Případně opakovaně používá spojení s cílem druhého ponížit (Ospalý Joe – Biden, zkorumpovaná Hillary – Clintonová, prolhaný Ted – Cruize, malý Marko – Rubio atd.). Naposledy vzbudila pozornost jeho reakce na vraždu hollywoodského režiséra Roba Reinera a jeho manželky. Na své síti Truth Social napsal:

Nejenže ve svém příspěvkunevyjádřil sebemenší míru soucitu, ale navíc učinil z oběti de-facto viníka, neboť si Rob Reiner – jeho hlasitý kritik – za svou smrt mohl údajně sám tím, že byl nenávistí k Trumpovi posedlý. Toto chování jednoznačně ukazuje na sadistické rysy ve smyslu potřeby dominance a kontroly druhých.

Trump je též očividně paranoidní, což bylo vidět především v kauze tzv. „Velké lži“, kdy nedokázal uznat porážku v prezidentských volbách v roce 2020 a místo toho propadl přesvědčení o dalekosáhlé konspiraci s cílem dostat ho z úřadu. Tímto bludem nakazil i řadu svých příznivců a nic na tom nezměnil ani fakt, že po čtyřech letech, kdy byl v úřadu jeho oponent, který měl větší možnosti k manipulaci s volbami, Trump vyhrál. On sám má tendenci podléhat konspiracím, neustále rozšiřuje seznam těch, kdo jeho nebo Ameriku podrazili, respektive se na Americe obohatili (sloveso screw). Mluví o deep state, o tajném spiknutí elit a jakoukoli kritiku své politiky chápe jako osobní útok.

Spojením výše zmíněných rysů se nám dohromady skládá obraz hluboce narušené, patologicky strukturované osobnosti, která splňuje kritéria tzv. maligního, tedy zhoubného narcismu. Pojem maligní narcismus zavedl Erich Fromm a používá se nikoli jako úzce klinická diagnóza, ale spíše jako hluboce destruktivní charakterový syndrom. Současně toto zjištění není pro odbornou obec žádnou senzací. Již v roce v 2017 vyšla v USA kniha The Dangerous Case of Donald Trump, kde se dvacet sedm renomovaných psychiatrů, psychologů a dalších odborníků na duševní zdraví zamýšlelo nad osobností Donalda Trumpa a došli k podobným závěrům. I oni vědomě zpochybnili Goldwatterovo pravidlo s tím, že je jejich povinností společnost varovat. Slavný americký psychiatr a žák Erika Eriksona Robert J. Lifton ve výše zmíněné knize konstatoval, že u Trumpa nachází rysy „autoritářského osobnostního stylu“, který je charakterizován grandiozitou, impulzivitou a absencí empatie. Maligní narcismus není totiž jen nějaká drobná charakterová vada, která může působit úsměvně a nad níž lze mávnout rukou s tím, že u každého lze něco najít. Maligní narcismus je jednou z nejnebezpečnějších forem osobnostní patologie, je prakticky neléčitelný a nacházíme jej mj. u většiny těch nejvíce destruktivních diktátorů a autoritářských vůdců včetně Stalina, Mussoliniho či Hitlera, na němž ostatně Fromm svou definici vystavěl. John Gardner, psycholog a někdejší asistující profesor na Johns Hopkins University Medical School o Trumpovi napsal:

Bylo by zdlouhavé zde citovat všechny odborníky, kteří Trumpa vidí jako extrémně nebezpečného a nezpůsobilého vykonávat svůj úřad. Kdokoli si může prostudovat Frommův koncept maligního narcismu a sám posoudit, zda jeho rysy nachází právě v osobě Donalda Trumpa.

Žádná osobnost není statická a v čase se dynamicky mění. Pohříchu právě rysy maligního narcismu s věkem narůstají, a tak je Trump ve všech svých patologických projevech ještě výraznější než v minulosti. Jeho touha být vnímán ve všech ohledech jako nejlepší je až groteskní. Zmiňme přejmenování Kennedyho centra na Trump-Kennedy centrum, nahrazení portrétu Joe Bidena v Bílém domě obrázkem automatického pera, neustálé opakování toho, že s ním vstupuje Amerika do „zlatého věku“ (pozn. Trumpova fascinace zlatem je sama o sobě tématem), který nemá historické obdoby, chvástání se vlastní inteligencí, neustálé navyšování počtu válek, které ukončil, a to i mezi zeměmi, které spolu nikdy nebojovaly, urputnou touhu po Nobelově ceně za mír atd. Současně se více projevuje jeho impulsivita, kdy se exekutivní kroky mění bez jasné návaznosti a pro jeho administrativu je čím dál těžší realizovat jeho politiku. V prosinci 2025 vzbudil pozornost výrok šéfky personálního aparátu Bílého domu, Susie Wiles, která v rozhovoru pro časopis Vanity Fair doslova řekla:

Kdo někdy zažil, jaké to je pracovat nebo žít s alkoholikem, ví, jak nepředvídatelní tito lidé jsou a že se s nimi nedá prakticky na ničem domluvit. Donald Trump však alkohol nepije, a tak je nutné hledat příčiny jeho nevypočitatelného chování jinde.

Během roku 2025 se pak s ohledem na Trumpovy veřejné vystupování začaly přidávat čím dál tím častější úvahy o tom, že se u něj projevují známky organické poruchy mozku. Nejčastěji se zvažuje nastupující demence, ale i prodělané opakované mozkové příhody. Důvodů pro tyto úvahy přibývá. Při zvažování demence je třeba znát předchozí stav jedince, kdy dementní nebyl a registrovat změny oproti tomuto stavu. A právě toho si odborná, ale i laická veřejnost více a více všímá. V případě Trumpa vidíme zhoršení řečových schopností a jazykové dysfunkce. Trump dříve mluvil plynule a s obsáhlou slovní zásobou, ale nyní často není schopen dokončit myšlenky, vynechává slova, nesmyslně přechází na nesouvisející témata a jeho projev místy připomíná až slovní salát. Doporučuji v této souvislosti například shlédnout projev, který Trump měl k nejvyšším velitelům amerických ozbrojených sil, kteří se kvůli tomu slétli do West Pointu často i ze vzdálených částí planety, a to jen proto, aby jim Trump nejdříve vyhrožoval, a pak se nechal unést krásou svého podpisu, který opakovaně chválil a říkal, jak se všem líbí. Dále jsou u něj patrné poruchy chůze a motorické zpomalení. Trump má viditelně širší chůzi (tzv. wide-based gait) a například na záběrech z Aljašky, během setkání s Putinem byl při jeho chůzi patrný specificky odlišný pohyb pravé nohy, který bývá neurology spojován s určitými typy demencí, zejména frontotemporálního laloku. Lidé si též povšimli asymetrie v Trumpově tváři, zejména pokleslého pravého koutku úst, což by nasvědčovalo prodělané mozkové příhodě. Trump také více a více zapomíná. Plete si jména, události nebo není schopen udržet téma hovoru. Konečně nejviditelnější změnou je Trumpovo čím dál tím hůře zakrývané usínání na veřejnosti. Minulá administrativa se dlouho snažila racionalizovat nebo bagatelizovat zdravotní úpadek Joe Bidena a Trump i proto neustále nazývá svého předchůdce ospalý Joe. Trumpovi se však stále častěji děje totéž, a to i v situacích, kdy je před objektivy kamer. Jeho administrativa má více a více práce uklidňovat veřejnost, že jejich prezident je zdráv. Sám Donald Trump jim to navíc moc neusnadňuje. Opakovaně o sobě prohlásil, že je nejzdravější prezident, a to i v porovnání s Barackem Obamou, což je i lajky snadno odhalitelná lež. V říjnu sám Trump potvrdil, že byl vyšetřen pomocí magnetické rezonance. Jeho tvrzení však bylo zmatené, nevěděl, kterou část těla mu vyšetřovali, jen poznamenal, že to nebyl mozek, protože složil kognitivní test. Dle jeho popisu se dalo snadno usoudit, že se jednalo o tzv. MoCA (Montreal Cognitive Assessment - kliknutím na odkaz uvidíte, jak test vypadá) test, což je standardizovaný neuropsychologický screeningový test určený k rychlému zhodnocení kognitivních funkcí, zejména k záchytu mírné kognitivní poruchy (MCI) a časných stadií demence. Donald Trump při komunikaci s novináři označil MoCA za „velmi těžký test“, který by prý ostatní — konkrétně demokratické představitelky jako Alexandria Ocasio-Cortez a Jasmine Crockett —nezvládly a že lékař, který mu test zadal, byl překvapen, jak dobře si vedl. Tak zde jen upřesnění: MoCA není test IQ, složí ho úplně každý, kdo netrpí demencí. Co je však důležité, dle samotného Trumpa tento test dělal v roce 2025 již třikrát. Pokud je toto pravda, pak to znamená jediné – lékaři již nezjišťují, zda je či není Trump dementní, ale to, že již Trumpovu demenci monitorují a sledují její postupný vývoj. U Trumpa je též možné sledovat dramatické změny výkonnosti a psychomotorického tempa. Od pomalé mluvy, ospalého projevu, problémů s motorikou i horních končetin po manické psaní příspěvků na síti Truth Social, kdy je schopen jich v noci napsat i 160. Naposledy vzbudil rozruch jeho prosincový projev k národu. Nešlo ani tak o obsah. Na chvástání, lži a výhrůžky už si svět zvykl. Odborníky však zneklidnila forma, jakou Trump svůj projev přednesl. Tempo řeči bylo nezvykle rychlé až manické s frenetickou kadencí. Profesor Jonathan Reiner, bývalý kardiolog viceprezidenta USA Dicka Cheneyho v této souvislosti pro CNN poznamenal, že Trump mluvil, jako když si přehráváte podcast na dvojnásobnou rychlost a pokračoval:

Paradoxně ten samý den, před zmíněným projevem, byl Trump pro změnu zachycen, jak usíná v Oválné pracovně přímo před zraky kamer a hostů.

Mainstreamová média se zdravotnímu stavu prezidenta Trumpa začala systematicky věnovat až na podzim 2025, kdy už to začalo zneklidňovat nejen odborníky na duševní zdraví, ale i laickou veřejnost, a kdy začal být úpadek Donalda Trumpa zcela viditelný. Diskuse nad Trumpovým zdravím však naráží na řadu úskalí. Předně Bílý dům systematicky popírá jakékoli možnosti, že by se Trumpův zdravotní stav zhoršoval. Americká společnost je natolik rozdělená, že Trumpovi příznivci pouze přebírají jeho vlastní narativ o tom, že jakékoli zpochybnění jeho kompetencí je útokem na celé Spojené státy. Nejen jeho voliči pak používají některé známé obranné mechanismy, aby si nemuseli přiznat pravý stav věcí. Podléhají tzv. implicitní teorii osobnosti spojené s postojem, který by se dal popsat jako statusový esencialismus. Předpokládají, že člověk, který se stal prezidentem USA a je miliardář, musí být mimořádně inteligentní, strategický a kompetentní. Pokud vidí chování, které s tímto obrazem nesedí, pak musí buď přehodnotit svůj základní předpoklad (což obvykle neudělají) nebo ohnout realitu. Dalším mechanismem, který umožňuje vidět Trumpa nadále jako schopného zvládat svůj úřad je kognitivní disonance. Čím více dotyčný jedinec investoval do podpory a obhajoby Trumpa, tím méně bude ochoten ze svých postojů slevit. Pak namísto aby přijal jednoduché vysvětlení Trumpových bizarností tím, že jde o vážně nemocného a osobnostně narušeného jedince, bude hledat a vytvářet čím dál tím složitější konstrukce o Trumpových geniálních strategiích, dlouhodobých plánech a hraní 4D šachů, které jsou tak promyšlené, že jim rozumí jen on sám, nebo lidé zasvěcení do Trumpových myšlenkových pochodů. To je pohříchu případ i některých českých, mnohdy i velice moudrých a schopných komentátorů nebo politiků, kteří tak dlouho – a v minulosti třeba i právem – Trumpa obhajovali, že nyní nejsou schopni přijmout skutečnost v níž Trump a jeho politika druhého prezidenského období je něco zcela jiného, než tomu bylo v případě jeho prvního mandátu. Trump má zejména na USA, ale pochopitelně na celý svět obrovský vliv a oplývá velkou mocí. Věřit za těchto okolností, že Trump jedná uvážlivě a zodpovědně, je pohodlné, uklidňující, avšak od a do zet mylné. Naopak možnost, že v Oválné pracovně sedí narcistní sociopat s postupující demencí obklopený neschopnými pochlebovači, je hrozivá kombinace. Je otázkou, zda Trump bude schopen své funkční období vůbec dokončit. V každém případě dnešní Trump je ten nejlepší, jakého vidíme. Zítra, v dalších týdnech a měsících to bude jen horší.

Zdroje: Fred Trump. The inside story of Donald Trump's father. Trump, M. L. (2020). Too much and never enough: How my family created the world’s most dangerous man. Simon & Schuster., Narcissistic Personality Disorder, https://en.wikipedia.org/wiki/False_or_misleading_statements_by_Donald_Trump, Trump claims his uncle taught the Unabomber, offers no evidence to support claim, Did Trump’s uncle teach the Unabomber? No. Here’s what really happened, Trump suggests he’s above the law with ominous Napoleon quote, White House press secretary defends Trump’s ‚piggy‘ insult, Trump calls New York Times reporter ‚ugly‘ in latest insult to female journalist, Trump’s ‚bloodbath‘ and other rhetoric inflame his 2024 campaign trail, Lee, B. X. (Ed.). (2017). The dangerous case of Donald Trump: 27 psychiatrists and mental health experts assess a president. St. Martin’s Press., Diamond D, Yeomans F, Keefe J. Transference-focused psychotherapy for pathological narcissism and narcissistic personality disorder (TFP-N). Psychodynamic Psychiat. 2021;49(2):244-272. doi:10.1521/pdps.2021.49.2.244, John Gartner, „DEFCON 2: Nuclear Risk Is Rising as Donald Trump Goes Downhill,“ in Rocket Man: Nuclear Madness and the Mind of Donald Trump, ed. John Gartner, Steven Buser, and Leonard Cruz (Asheville, NC: Chiron
Publications, 2018), 29.,