Článek
Toto originální prolínání dvou světů plné neotřelých nápadů uvidíme ve filmu kombinujícím nadpřirozené fantasy s temnou komedii. Režisér Tim Burton svým jedinečným stylem navazuje na svůj legendární snímek z roku 1988, který stál u zrodu jeho kariéry. Do role excentrického démona se po letech opět vrací Michael Keaton. Nejmladší generaci rodiny ztvárněnou Jennou Ortega doplňují staré známé Winona Ryder a Catherine O’Hara.
Lydia Deetz (Winona Ryder) na svých nadpřirozených schopnostech vybudovala úspěšný televizní pořad, kde se snaží pomáhat lidem s duchařskými problémy. Přitom ji stále pronásledují démoni minulosti. Její nevlastní matka Delia (Catherine O’Hara) je vcelku úspěšná alternativní umělkyně. Dcera Astrid (Jenna Ortega) se snaží tvářit, že k nim vůbec nepatří. Bohužel když zemřel otec rodiny, tak všechny společně zamíří do starého rodinného domu ve Winter River, kde všechno kdysi začalo.
Nedlouho po pohřbu se to začíná zamotávat. Všichni pouštějí ke slovu své podivnosti, které nejdou příliš dohromady. Astrid brzy potřebuje toto šílenství opustit,a přitom se ve městě seznámí s jedním na první pohled milým mladíkem. Lydii kromě brzké svatby pronásleduje démon Beetlejuice. Když Astrid na půdě objeví zmenšený model města, tak je jen otázkou času otevření brány přímo k němu do záhrobí. Brzy se tak démonovi otevírá volná cesta k chaosu.
Démon Beetlejuice pomáhá lidem i duchům si vypořádat účty pomocí démonických sil. I v záhrobním světě je známou firmou rozpoutávající zmatek. Kdysi chtěl pojmout Lydii za manželku a stále ji nemůže dostat z hlavy. Brzy ho ovšem sama volá. Potřebuje pomoc se záchranou Astrid před neblahým osudem rukou nového přítele, tudíž se mu upíše. Oba světy se čím dál víc proplétají a v nastalém zmatku nikdo neví, kde mu hlava stojí.
Film má se svým předchůdcem mnoho společného. Nejdůležitější postavy se vracejí zpět, jak je známe a jsou podivnější než kdy dřív. Stará známá místa opět skvěle naplňují étos filmu. Celý je naplněn takovou spoustou odkazů, že srdce fanoušků originálu zaplesá. Stačí pár tónů soundtracku a jsme doma. Ovšem i nové skladby jako kdyby byly vybrány už tenkrát. Tento nadmíru kvalitní základ se podařilo povýšit na další úroveň bláznivosti.
Fantazie je tady pánem. Může se stát cokoliv a žádný nápad není příliš šílený. V každé další scéně se můžete připravit na úžas. Nic není nemožné. Hlavně, když to zaujme a pobaví, na ničem jiném nesejde. Atmosféře dominuje temnota a laskavý černý humor. Smutné okamžiky jsou vždy úspěšně převáženy legrací. Téma smrti je zpracováno tak, že vás zalije radostí ze života a splín je zapomenut.
Běžný svět je tak normální, jak je to jenom u Burtona možné a dává dostatečný prostor zajímavým postavám. Oproti tomu je posmrtný svět dokonalou esencí pokřivené temné představivosti. Jeho možnosti jsou neomezené. Za každým rohem čeká překvapení či nápad k popukání. Celý je bláznivým jedinečným originálem. Mohli byste zde strávit zbytek svých dní, a přesto byste se nenudili. Jde o nejvýraznější zlepšení oproti prvnímu dílu, kde byl jeho potenciál hrubě nevyužit.
Tim Burton filmu dokonale vtiskl i svůj jedinečný vizuální styl. Je rozverný, hravý, nepředvídatelný a sršící originálními nápady. Kombinuje bláznivou skutečnost s temnější pohádkovou fantazií, čímž vytváří jedinečný svět zázraků. Mnoho detailů, které sami o sobě stačí k vyvolání příjemného pocitu. Hraný film doplňuje trocha stop motion animace, loutkohereckého umu či úplně odlišných technik sloužících pouze pro zábavu. Dává vzpomenout na dobu, kdy byly výtvarné schopnosti tvůrců a poctivá eskamotáž pánem speciálních efektů. V tom spočívalo kouzlo prvního dílu, tudíž by přemíra moderních efektů byla spíše na škodu.
Děj je sám o sobě dostatečně prostý, aby všechen dostupný prostor přenechal postavám, poutavému audiovizuálu a ujetým nápadům. Trocha rodinných rozbrojů, touhy po životě a vyrovnání se se ztrátou. Dvě hlavní dějové linky filmu postupně propojují záhrobní svět s tím naším. To doplňuje několik drobnějších, které dávají prostor ještě šílenějším nápadům i specifickým postavám. Nemusí všechno dávat smysl, stačí že je to k popukání a plné neotřelých fantazií. Když se na to budete snažit pohlížet příliš racionálně, tak brzy přijdete o celé kouzlo filmu.
Nejvýraznější postavou je opět Beetlejuice odhalující komediální talent Michael Keatona. Je osinou v zadku, která se řídí pouze svými pravidly a sleduje vlastní cíle. Nadevše miluje chaos, jehož je strůjcem. Nic mu není svaté. Je to excentrický showman, který musí být stále v centru pozornosti. Šíře jeho bizarních nápadů je nekonečná a ukazuje jej v nejbláznivějším světle. Vzhled šíleného klauna s vyšinutým pohledem je samozřejmostí.
Ovšem Deetzovi jsou minimálně stejně tak důležití. Čítají vše od excentrické uměleckosti po temný zármutek. Vzhled členů rodiny je dokonalým odrazem ujetého temného stylu celého filmu. V každém vzájemném střetu ještě více vyniknou jejich podivnosti. Je to přehrávaný herecký koncert, který dokonale vyplní i prostředí reálného světa. Vaše rodina vám už nikdy nebude připadat divná.
Důležitou součástí je motiv bouřlivého vztahu mezi matkou a dcerou. Vymezují se proti sobě a touží si jít vlastní cestou. Ale není jednoduché být dobrou matkou, když sami bojujete proti svým démonům. Přitom jsou si více podobné, než si jsou ochotné přiznat. Za všemi hádkami a spory stále stojí silné pouto a bezpodmínečná mateřská láska. V krizi se vždy umí podržet a klidně pro sebe navzájem i obětovat život, což je to podstatné.
Pár vedlejších postav dotváří poutavý celek, i když si tak trochu hrají na vlastním písečku. Nenesou na sobě váhu příběhu, tudíž se mohou nejvíce odvázat. Jejich počínání nemusí příliš dávat smysl, hlavně že je zábavné. Mohou do svých scén propašovat ty nejbláznivější nápady, a ještě posílit bizarnost. Vzhled je stejně neortodoxní jako jejich celá osobnost.
Nejnápaditější jsou všemožné roztodivné postavy obývající pokřivené záhrobí. Představují zemřelé, jejichž originální vzhled je přímo poplatný způsobu jejich smrti. Vždy jde o nadmíru kuriózní úmrtí, která dávají největší prostor pro morbidní tvůrčí invenci. Je to dost drsný humor, ale vykouzlí úsměv na tváři.
Vrcholem je ztřeštěné hudební číslo broadwayských kvalit. Je čirou esencí celého filmu ve vší své bizarnosti. Třešnička na ujetém černohumorném dortu, která vám dokonale zlepší náladu. Aby toho nebylo málo, tak se připojují vedlejší linky a dělají z toho šíleně zábavný mišmaš. Následuje zakončení v přeslazeném americkém stylu, ale to by nebyl Tim Burton, aby nepřišla super jobovka.
Jde o nadmíru povedený neotřelý snímek, díky kterému můžeme nahlédnout do světa, kde se už tak šílená realita prolíná s ujetým světem mrtvých plným fantazie. Příběh stojí na roztodivných postavách, které bruslí na hraně šílenství. Členové rodiny jsou spíše na temné straně spektra, zatímco proti stojí nedostižný showman a strůjce chaosu, kterému nic není svaté. Součástí zážitku je jedinečný vizuální styl Tima Burtona, který je neuvěřitelně hravý a plný originálních nápadů. Vyzařuje temnou atmosféru a srší černým humorem. Jeho dokonalým odrazem je záhrobí plné morbidní fantazie a obývané spoustou roztodivných postaviček vzhledově zamrzlých v okamžiku smrti.
Tato kombinace žánrů je plná drsnější originální zábavy a spousty nápadů. Záhrobní humor je zpracován srdečně, aby vykouzlil úsměv na tváři. Budete žasnout nad tím, co je všechno možné vymyslet a převést na filmové plátno. Zůstává sám sebou bez ohledu na to, co zrovna letí. Bere si to nejlepší ze svého předchůdce a činí to mnohem více přitaženým za vlasy. Je to opravdu jedinečný zážitek, který nikdy nezevšední a vždy v něm najdete něco nového. Dokáže zahltit vaše smysly. Pokud se nebojíte ujetostí, bláznivých nápadů a černého humoru, tak se budete královsky bavit.
Automobily
Členové rodiny Deetzových jezdí v Tesle model Y. Lydia v úvodu přijíždí v klasickém taxi Ford Crown Victoria. Na pohřbu uvidíme stát několik Mercedesů-Benz třídy S. Místní kněz jezdí v americké verzi Fordu Escort.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/400742-beetlejuice-beetlejuice/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt2049403/?ref_=nv_sr_srsg_1_tt_4_nm_3_in_0_q_bee
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
