Článek
V až reálně působícím dramatickém thrilleru s katastrofickým podtextem bude Amerika čelit bezprecedentnímu útoku, který odhaluje její nepřipravenost. O natočení tohoto snímku se zasloužila oscarová režisérka Kathryn Bigelow, která má bohaté zkušenosti se silnými realistickými dramaty s válečnou a politickou tématikou. Šéfa složky armády pro jaderné odstrašení ztvárnil Tracy Letts, zatímco zástupce poradce pro národní bezpečnost si zahrál Gabriel Basso. Idris Elba zde vystupuje jako prezident Spojených států amerických, na němž leží břímě konečného rozhodnutí.
Spojené státy americké se probouzejí do dalšího rána a různé složky státu podílející se na národní bezpečnosti se připravují na další den. Když vtom se na radaru zjeví balistická střela nad Tichým oceánem. Všichni to mají za další rutinní raketový test některé z nepřátelských zemí, který zanedlouho skončí v hloubi oceánu. Z klidu všechny vytrhne až zjištění, že střela má namířeno přímo do nitra Spojených států. Najednou se musí zapojit všechny zodpovědné složky a vypořádat se s nastalým útokem.
Velká zodpovědnost leží na armádní složce zvané STRATCOM, která vznikla pro vypořádání se s jadernými hrozbami. Po ujištění, že jde o skutečné ohrožení, přichází na řadu snahy o její sestřelení. To všechno sleduje osazenstvo Situační místnosti Bílého domu v čele s kapitánkou Walker, ovšem nic s tím nezmohou. Prezident (Idris Elba) je mimo kancelář dostupný pouze po telefonu.
Dvě americké obranné rakety vyslané proti nepřátelské střele bohužel nesplní svůj úkol a není jiný způsob, jak odvrátit její dopad. Nezbývá než čekat a doufat, že obětí z řad Američanů bude co nejméně. Přichází čas na tvrdou odvetu, protože s Amerikou si nikdo nebude zahrávat. Hlavní je nerozpoutat jaderný konflikt, v němž nejsou žádní vítězové. Toto rozhodnutí leží na bedrech samotného prezidenta.
Film je rozdělen na několik dějových linií, které se odehrávají zároveň a odhalují přitom práci jednotlivých složek systému národní bezpečnosti. Ovšem jako diváci je sledujeme postupně a pokaždé se dozvíme více. První přichází na řadu dění uvnitř Situační místnosti Bílého domu, kde bohužel mnoho nezmůžou a nezbývá jim než sledovat, jak se situace vyhrocuje a spěje ke katastrofě.
Mnohem důležitější roli má organizace STRATCOM, která má v gesci právě podobné hrozby. Na ní je se s tím vypořádat a rázně odpovědět. Bohužel jde o čistokrevné vojáky, kteří nevidí jinou možnost než válčení. Právě proto je tu ještě prezident, jehož nejdůležitější dějová linka se naplno přihlásí ke slovu až jako poslední. Na jeho bedrech spočívá konečné rozhodnutí, a právě on musí pečlivě zvážit všechna pro a proti a udělat to nejlepší pro blaho národa.
Začíná to vždy poklidně, ale atmosféra rychle začíná houstnout. Před vypálením obranných raket existuje naděje, ale po jejich selhání je vše ztraceno. Najednou není správných řešení a na všechny to doléhá. I když se navenek tváří odhodlaně, uvnitř hlodají obavy a zoufalství. Přesto musí, pokud možno, správně zareagovat a nenechávat to na později. Houstnutí atmosféry provází všechny dějové linie navzdory tomu, že podruhé už víme, co se bude dít.
Většina filmu se odehrává na omezeném prostoru a v úzkém kruhu lidí, což kontrastuje se závažností celé situace. Scény se stávají stísněnější a váha situace všem padá na hlavu. Tito jednotlivci dostali mandát i pravomoc rozhodovat o osudu celého národa. Potřebují relevantní informace, kterých je zoufale málo a nedá se jim věřit. Jedno chybné rozhodnutí ovlivní celý svět.
Přitom venku probíhá normální den. Lidé chodí do práce a užívají si čas s rodinou a přáteli. Zodpovědní uvnitř mohou svým blízkým pouze zavolat a rozloučit se, než se svět nadobro změní. Těm privilegovaným se dostane alespoň příležitosti, aby vyhledali azyl v některém z krytů a přečkali to nejhorší.
Audiovizuální zpracování dotváří celkovou atmosféru obav a napětí. Mírně roztřesená kamera navozuje pocit, jako bychom byli jednou z postav a museli čelit ohrožení. Rychlé prostřihy mezi dějovými liniemi nás udržují v obraze. Hudební složka staví na znepokojivém motivu smyčcových nástrojů a působí spíše komorně. Na začátku není vůbec slyšet, ale jak se situace vyhrocuje, čím dál více se hlásí o slovo.
Nejděsivější na filmu je, že by se tento příběh mohl odehrát i ve skutečnosti, klidně už dnes. Napětí mezi velmocemi je až hmatatelné a každá z nich disponuje nezměrnou ničivou silou. Jejich vůdci nejsou rozvážné povahy a rozhodně si od druhých nenechají nic líbit. Stačí, aby jim něco přeletělo přes nos a rozpoutají válku. A kdyby se chtěli zachovat rozumně, tak za zády jim stojí generálové, kteří rozhodně nepreferují mírové řešení.
Můžeme si nalhávat, že by skutečnost vypadala jinak. Bohužel film velmi realisticky ukazuje, jak by se podobná situace s největší pravděpodobností řešila. Raketa nad obzorem byla vždy test, tak proč by mělo být najednou něco jinak. Stejně není nutné zběsile pobíhat. Protiraketová obrana je bohužel nespolehlivá, a navíc výrazně dražší, než film prezentuje. Prezidentova zmatenost je také více než reálná, protože se běžně neúčastní cvičení pro jaderný útok. Útočníka by se s největší pravděpodobností podařilo určit, nicméně tím by atmosféra filmu utrpěla.
Závěr film ponechává až příliš prostoru k zamyšlení, protože se divákům rozhodně nedostane všech odpovědí, po nichž celou dobu prahli. Budeme zvažovat, zda to byl omyl nebo podlý útok. Komu je nutné se pomstít a přineslo by to něco dobrého? Nebo je to pouze trik, jak zatáhnout Spojené státy do války? A co bychom udělali my, být v jejich kůži? Dlouhá řada otázek a zoufale málo odpovědí.
Na Spojené státy americké je vypálená balistická střela a zodpovědní lidé včetně prezidenta se s tím musí vypořádat a zahájit patřičnou odvetu. Během poklidného rána se nad Tichým oceánem zjevuje raketa, ale všichni zapojení do národní bezpečnosti zůstávají v klidu. Když se ukáže, že jde o skutečný útok, je zahájena protiraketová obrana. Ta ovšem selže a najednou nezbývá než se pomstít. Atmosféra postupně houstne až zavládne beznaděj. Všechno je ztraceno a neexistuje možnost na šťastný konec.
Svět spěje přímo do války a není možné to zastavit, což je scénář, který rozhodně není tak nepravděpodobný, jak by se mohlo zdát. Příběh je rozdělen na více dějových linek, které postupně směřují k těm nejdůležitějším postavám státu a stupňování napětí tak nikdy nekončí. Svou realističností ukazuje, jak jednoduše může svět dospět do jaderného konfliktu. Na první pohled jde o jednoduchý snímek, který obsahuje hluboké poselství. Umí být komorní a nepotřebuje velká gesta. Odnesete si z něj trochu deprese i obav o budoucnost. Rozhodně vám nedá odpovědi, spíše zanechá palčivé otázky.
Automobily
Prezident Spojených států amerických se nemůže obejít bez státnické limuzíny Cadillac One zvané Beast, byť se jedná o repliku. V prezidentské koloně jej doprovází Chevrolety Suburban a policejní motorky od BMW. Zástupce poradce pro národní bezpečnost toho dne míří do práce v Tesle Y. Dcera prezidenta mezitím objíždí safari v Toyotě Land Cruiser. V podobné situaci nemůže chybět ani AM General HMMWV či policejní vozy Dodge Durango Pursuit a Ford Police Interceptor Utility.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1626179-dum-plny-dynamitu/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt32376165/?ref_=nv_sr_srsg_0_tt_8_nm_0_in_0_q_house
https://www.imcdb.org/movie_32376165-A-House-of-Dynamite.html
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
