Článek
V dramatické kriminální minisérii podle jednoho z nejznámějších případů moderní české kriminalistiky se legenda oboru major Markovič pouští do honu na vraha, který by mohl zasáhnout režim na nejcitlivějším místě. Blíží se spartakiáda, ale pražská mordparta pod vedením majora Markoviče vyráží k vraždě mladé ženy. Než se jim podaří vypátrat pachatele, je nalezeno další mrtvé ženské tělo. I když o tom nadřízení nechtějí slyšet, jde dozajisté o práci deviantního vraha, který jen tak neskončí. Jiří Straka, který má vše na svědomí, si mezitím žije obyčejným životem dospívajícího. Jeho dopadením práce vyšetřovatelů rozhodně nekončí, protože se středem pozornosti stává zločinná mysl. Prostupující tíživá atmosféra pramení z nejistoty, jak se situace vyvine, ale také z tlaku vyšších míst. Audiovizuální zpracování a neutěšené prostředí dotváří atmosféru a zároveň přináší dobové ukotvení.
O vznik této minisérie se zasloužila scénáristická a producentská dvojice bratrů Hruškových, která stála i za vznikem série o vrahovi Hojerovi. Samotná režie byla svěřena Tomáši Pavlíčkovi a Janu Vejnarovi. Do hlavní role kriminalisty Markoviče se opět vrací Petr Lněnička, proti němuž tentokrát stojí Maxmilián Kocek jako deviantní vrah Straka. Vyšetřovací tým doplňují Václav Neužil a Adam Mišík.
Budou nás provázet poctivou kriminální minisérií, která poutavě i podrobně zpracovává události před i po dopadení pachatele. Klasicky pojaté vyšetřování je zdrojem frustrace, protože zdánlivě nikam nevede. K tomu se ještě přidávají politické tlaky. Dopadení nastoluje psychologické hry a vyvolává řadu pochyb všech zúčastněných. Vyšetřovatelé se ukazují jako normální lidé se svými radostmi i strastmi. Autoři dbali na historické reálie, a tak si uděláme dobrou představu o případu i jeho hlavních aktérech. Minisérie, která nikam nespěchá a dává prostor všemu, co si ho vyžaduje. Rozkrývání důkazů se mísí s psychologickými hrami. Může to působit až rozvláčně, ale nabízí jedinečný prostor k zamyšlení. Skvělá podívaná se spoustou obsahu, která vás dokáže udržet u obrazovky.
Kriminalista Jiří Markovič (Petr Lněnička) konečně udělal tečku za případem vraha Hojera, který mu dal opravdu zabrat. Přípravy na spartakiádu jsou v plném proudu a bezpečnostní složky musí zajistit bezpečí desetitisíců cvičenců včetně mladých žen a dívek. Do toho je nalezeno zavražděné tělo mladé ženy. Navíc to vypadá vážnější než běžná domácí „zabíjačka“. Proto se kriminalisté okamžitě pouští do vyšetřování a brzy se ukazuje, že její přítel by mohl být klíčem.
Mezitím si Jiří Straka (Maxmilián Kocek) žije obyčejným životem dospívajícího učně. Přes týden žije na internátu s partou kamarádů. Má úspěch u dívek, které se rozhodně neostýchá střídat či chodit s několika najednou, ale po hádce si je vždy dokáže udobřit. Postupně se zdá, že mu to nestačí a chtěl by víc, než se mu dostává.
Mezitím vyšetřování ukazuje, že přítel první oběti vrahem být nemohl. Než najdou jiného podezřelého, je objevena další mrtvá žena, které tu samou noc předcházelo ještě jedno napadení. Ačkoliv si to vyšší šarže před blížící se spartakiádou odmítají připustit, tak mají co dočinění s mladým sériovým vrahem a deviantem. Tlak se rychle stupňuje, protože se dospívající dívky přece nemohou bát přijet do Prahy. Bude to velmi náročné, ale kdo jiný, než Markovič by ho měl dopadnout.
Začátek minisérie je poklidný a ukazuje běžný život kriminalistů z mordparty. Jsou to normální lidé s osobními životy a svými problémy. Jejich svět není pouze o práci a množství mrtvých těl. Prosté radosti a strasti každodenního života, nad kterými se lze i pousmát. Samotný Straka si s ničím nemusí dělat starosti, protože jeho život běží jako po drátkách. Ať už doma, tak ve škole. Na první pohled nijak nevyčnívá, ale dívkám, zdá se, imponuje.
Samotné vyšetřování je základním kamenem této minisérie. Postupné hledání důkazů a vyslýchání svědků by mělo poskytnout dostatečné podklady pro dopadení pachatele. Bohužel to nikam nevede a mrtvol postupně přibývá. Je potřeba se ponořit do těch nejhlubších zákoutí a doufat, že pachatel udělal chybu, která se mu stane osudnou. Jinak by nezbývalo než doufat, že sám přestane a zůstanou jen pomníčky.
Kromě potýkání se s tím nejzáludnějším typem vraha musí vyšetřovatelé čelit tlaku z vyšších míst. Sériový vrah pobíhající po svobodě v tu nejhorší možnou chvíli. Blíží se spartakiáda jako výkladní skříň socialismu, kterou nesmí nikdo a nic narušit. Velký zájem na vyšetřování má STB, která netouží po ničem jiném než případ zamést pod koberec. Ale drby nejde zastavit a veřejností se začíná šířit strach. Dívky se bojí po setmění chodit venku samy, což odporuje představě socialistického ráje.
Až se zadržením pachatele přichází na řadu jedinečná vyšetřovací, a především výslechová metoda, kterou major Markovič proslul. Chovat se s úctou k pozůstalým je jedna věc, ale projevovat se stejně vůči pachatelům je mnohem náročnější. Nesnažit se je za každou cenu vyděsit, ale raději navodit přátelskou atmosféru. Brát vraha jako slušného člověka, a ne jako zrůdu. Beze strachu bude vypovídat upřímně a nebude mít tendenci nic zamlčovat, což by mělo být cílem.
Celé to stojí na Markovičovi, jak ho ztvárnil Petr Lněnička. Otcovský vzhled se začínající pleší se spojuje s poklidnou osobností. Chápavé oči, kterým můžete prozradit to největší tajemství. Proti němu stojí dospívající hejsek, který si myslí, že mu každá dívka padne k nohám. Hraje hloupého, ale moc dobře si je vědom, co se kolem něj děje. Rozhodně se nebojí toho, co na něj čeká. Střet těchto osobností bude ještě zajímavý, stačí si počkat.
Atmosféra postupně těžkne, když není možné naleznout vraha a mrtvé přibývají. Veřejnost má strach stejně jako samostatný Markovič, který má dceru v inkriminovaném věku. Nic se nedaří a pachateli nejsou o nic blíž. S konečným dopadením pachatele přichází mrazivost. Na první pohled obyčejný puberťák a kolik zla se uvnitř něj skrývá. Uvnitř jeho zkažené mysli nenajdou nic hezkého. I když je venku už bezpečno, tak uvnitř atmosféra stále houstne.
Pro příběh je velmi důležité dobové ukotvení. Interiéry jednotlivých míst jsou poplatné době a žádný detail nesmí narušovat iluzi. Stejně tak venkovní prostředí odpovídá neradostné realitě. Nesmíme zapomenout ani na vzhled postav a jejich oblečení, když na ně nejvíce zaměřujeme svou pozornost. Uniformní oblečení staré gardy proti barvám nastupující mladé generace. Rozevláté vlasy na jedné straně a strohé pánské účesy doplněné obligátním knírem či kotletami na straně druhé. Opravdu to působí uvěřitelně, tak jak to má být.
Audiovizuální zpracování dotváří atmosféru filmu. Kamera na sebe nestrhává pozornost a dává všem postavám prostor zazářit. Na to navazují blízké pohledy do tváří, ve kterých se odrážejí emoce i osobnost postav. Hudba nejčastěji ševelí v pozadí a dotváří atmosféru jednotlivých scén. Plné skladby pomáhají v dobovém ukotvení. Stejnou roli sehrávají záběry ve stylu staré ruční kamery, které během pár vteřin splní svůj úkol na výbornou.
Podstatné je, jak moc se minisérie blíží skutečnému příběhu. Straka dokázal být okouzlující a schopný dodržovat pravidla. Byl dostatečně inteligentní, aby věděl, na čem je, a dokázal se podle toho zachovat. Stejně tak byl reálný lidský přístup Markoviče k pachatelům, na kterých mu do určité míry i záleželo. Vzhledem k významu spartakiády není divu, že se zapojovala i vyšší místa, když ji něco mohlo ohrozit. Okamžiky z běžného života se mohou lišit, nicméně povaha vztahů mezi jednotlivými postavami by měla odpovídat skutečnosti.
S tím, jak se blížíme k závěru, nastupují psychologické hry. Snahy o nahlédnutí do mysli zločince a pochopení, jak k tomu u tak mladého člověka mohlo dojít. Navíc se zapojují různí lidé s různými motivacemi. Náprava pachatele proti tendenci zajistit nejtvrdší trest. Politické tlaky se snaží ovlivnit výsledek ve svůj prospěch. Nakonec následuje odsouzení, ale kdo ví, zda byl trest spravedlivý. Po odsouzení jde život dál, jak pro zúčastněné kriminalisty, tak pro samotného Straku, který je v současnosti již dávno na svobodě.
Automobily
Major Markovič jezdí ve VAZu 2101 známém také jako žigulík. Tyto vozy slouží i v řadách Veřejné bezpečnosti. Zástupce Ministerstva vnitra se nechává vozit na zadním sedadle Tatry 603. Jedna z obětí byla nalezena na korbě sovětské dodávky Žuk. Nemůže chybět ani GAZ Volha 24 v civilní i policejní úpravě.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1319767-metoda-markovic-straka/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt39366674/?ref_=nv_sr_srsg_1_tt_8_nm_0_in_0_q_metoda
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
