Článek
Této cesty korunující dosavadní pozoruhodný život budeme svědky v ruském životopisném dramatu vzniklém pod režisérským vedením Igora Vološina. O ztvárnění neohroženého odvážlivce se postaral Fjodor Bondarčuk, kterého doplňují Anna Michalkova, Jevgenij Tkačuk a Daniil Vorobjov.
Fjodor Konyukov (Fjodor Bondarčuk) se zrovna vrátil z životu nebezpečné cesty po moři, což pro něj ovšem není nic neobvyklého. Výprava na oba póly, výstupy na nejvyšší hory nebo cesta na lodi kolem světa, to je pouze pár bodů jeho životopisu. Proto je nad slunce jasné, že už má hlavu plnou dalších plánů. Tentokrát je na pořadu dne samostatná cesta kolem světa v balónu, což byl vždy jeho sen a zároveň to, bez čeho by jeho život nikdy nebyl kompletní.
Jeho rodina by ho nejradši viděla jenom sedět doma a užívat si důchodu, nicméně si je moc dobře vědoma, že ho neochrání před plněním jeho snů, ať je jakkoliv nebezpečné. Zkrátka jim nezbude nic jiného, než se s tím smířit. Mnohem těžší bude získat sponzora pro zafinancování cesty, protože ho mnozí považují za starého blázna, který neuspěje a připraví je o peníze. Naštěstí se najde jedna dobrá duše, která v něj vloží důvěru, a pak mu nic nestojí v cestě za uskutečněním jeho snu.
Vedle toho nám film nabízí stručný pohled na jeho předchozí život a milníky, které ho utvářely a udělaly z něho toho větrem ošlehaného dobrodruha, kterým je nyní. Ať už to byly přelomové okamžiky, touha po objevování nebo hledání odpovědí, všechno hrálo svoji roli. Obě tyto dějové roviny se spojují a my vidíme jeho životní cestu.
Děj je v základu klasickým příběhem nezdolnosti člověka. Je to cesta za naplněním života a dosažením svých snů bez ohledu na to, jak moc vzdálené se zdají být. Následování světla na konci tunelu, kde ho jiní nejsou schopni spatřit. Dokázání své pravdy i těm nejzarputilejším odpůrcům, posměváčkům a nevěřícím Tomášům. Vedle urputnosti to vyžaduje i notnou dávku sobeckosti a sebestřednosti, nicméně bez těchto vlastností bychom se jako lidstvo nikdy neposunuli dál.
Neoddělitelnou součástí osobnosti našeho hlavního hrdiny je silné náboženské zanícení, které se výrazně odráží ve filmu samotném. Bůh je jeho majákem ukazujícím mu správnou cestu a zároveň je zpovědníkem, na kterého se může obrátit a ulevit své duši. Také mu poskytuje odpovědi na otázky ohledně věcí mezi nebem a zemí, což nikdo jiný uspokojivě nedokáže. Bůh je také jediný, před kým se skloní a neprotiví se jeho vůli. On je součástí světa a není radno o něm pochybovat.
Velkou pochvalu si jistě zaslouží nebeské prostředí a značně proměnlivé počasí, jehož nasnímání a zpracování s využitím zvláštních efektů je působivé a na úrovni velkých západních filmových produkcí. Začínáme u poklidného plutí azurovou oblohou v doprovodu nadýchaných obláčků, kde se všude kolem rozprostírá klid a mír. Ovšem tato vzduchoplavecká idylka nemá dlouhého trvání, protože si příběh žádá nějaké to drama.
Příroda se nezdráhá ukázat svou temnou tvář, tudíž přichází na řadu bouře. Stahují se temná mračna a roje blesků hrozí rázným ukončením cesty. Silný vítr si pohrává s balónem jako by byl hračkou v ruce zlobivého dítěte. Všude kolem zní kakofonie svištění větru, bubnování kapek a dunění hromů. Korunu tomu nasazuje výrazná hudba, bez které by se žádná dramatická filmová sekvence neobešla.
Díky tomu se lidská nezdolnost dostává do střetu s tím nejsilnějším soupeřem, se kterým se lze potkat. Je v tom odvěká touha po spoutání živlů a ukázání, kdo je tady pánem, na což zas a znova reaguje matka příroda poskytováním důkazů naši bezmocnosti a potrestáním vzpurnosti. Ovšem stále jsou tady lidé, kteří se zkrátka nevzdávají předčasně a vstupují do tohoto nerovného souboje se vztyčenou hlavou. Mnozí zahynou, ale ti výjimeční vyváznou ve zdraví, posunou hranice a mohou vstoupit do dějin.
Podobný snímek by se jistě neobešel bez hraní na city. Nejdříve převládají spíše ty negativní emoce pramenící ze strachu a obav ze strany rodiny a okolí, kteří si jsou vědomi nebezpečnosti celého podniku a zkrátka se obávají o život svého milovaného člověka. Ovšem jak se blížíme k závěru, tak se vše v dobré obrací. Celé to skončí u nefalšovaného veselí, kde z jásotu, slz štěstí i zběsilého poplácávání po zádech, vzniká doslova festival radosti. To ale zkrátka k podobným filmů patří. Ve skutečném světě sice nejsou šťastné konce zrovna časté, nicméně napumpovat si trochu radosti a naděje do žil jednou za čas určitě nikomu neublíží.
Celý film je v základu velmi prostý a bez zbytečných komplikací. Není tady prostor na složité texty, úvahy a scénáristické komplikace. Přímočarost je přítel. Sice to není zrovna originální či přelomové, ale autoři si toho jsou moc dobře vědomi, nestydí se za to a otevřeně to přiznávají.
Celková blízkost realitě je na vysoké úrovni, nicméně některým zjednodušením a zveličování se autoři nevyhnuli. To je nejvíce patrné v samotném závěru letu, který byl zpracován formou akční scény, což příliš neodpovídá skutečnosti. Pro větší poutavost byl primárně zvolen přístup, kdy většina nudnějších součástí celého příběhu zkrátka do filmu nebyla zařazena nebo upozaděna na nejvyšší možnou úroveň, což je ve výsledku ta lepší možnost.
Jedná se o kvalitní životopisné drama točící se kolem muže, který se nebál překračovat hranice. Je to příběhem o houževnatosti a nezdolnosti přibližující člověka až na dosah jeho snů. Největší překážky mu do cesty postaví matka příroda, ovšem i ona se musí sklonit před tímto neuvěřitelným dobrodruhem pod boží ochranou. On se zkrátka nenechá udolat. Je to vlastně jednoduchý idealistický snímek zanechávající v divácích pozitivní pocity, což v dnešní době rozhodně není k zahození. Aspoň na chvíli se zdá všechno v naprostém pořádku. Je dost podobných silných filmů a tento mezi ně velmi důstojně zapadá.
Automobily
Celý tým v Austrálii používá Toyotu Land Cruiser, Nissan Pathfinder, Land Rover Defender a Mitsubishi Pajero, čímž je zastoupena velká část rodiny legendárních teréňáků. Závěr cesty by se poté neobešel bez Toyoty Tundra.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1429374-povelitel-vetra/recenze/
https://www.imdb.com/title/tt23050038/?ref_=nm_flmg_c_4_prd
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
