Článek
Tohoto tajemného vyšetřování budeme svědky v dalším pokračování novodobé série detektivek na motivy díla Agathy Christie, které bylo tentokrát okořeněno mysteriózními prvky. Režie a hlavní role nedostižného Hercula Poirota se ujal známý tvůrce Kenneth Branagh. Toho na plátně doplňují Tina Fey, Michelle Yeoh či Kelly Reilly.
Světoznámý detektiv Hercule Poirot (Kenneth Branagh) se na podzim života uchýlil do malebných Benátek. Jednoho dne ho kontaktuje drahá přítelkyně Ariadna Oliverová (Tina Fey) s tím, aby demaskoval podvody jasnovidky fungující i jako médium (Michelle Yeoh), jejímž „schopnostem“ ona sama nedokázala přijít na kloub. To v našem detektivovi vzbudí zvědavost, takže je ochotný přerušit odpočinek a s důkladností sobě vlastní to prošetřit.
Má velké štěstí, že se brzy v rámci oslav Halloweenu v místním tajemném paláci odehraje seance vedená dotyčným médiem. Operní diva, a hlavně nešťastná matka Rowena Drake (Kelly Reilly) si přála navázat kontakt se svou tragicky zesnulou dcerou, tudíž se rozhodla využít jejích služeb. Poirotovi je sice účast silně proti srsti, nicméně co by neudělal pro odhalení podvodníka.
V průběhu seance odhalí náš vyšetřovatel spoustu špinavých triků, ovšem na závěr jasnovidkyně upadne do podivuhodného transu, který ani sám Hercule Poirot nedokáže racionálně vysvětlit. Zároveň ale vyjde najevo, že dcera Roweny Drake zemřela za podezřelých okolností, což jistě spadá do okruhu zájmu našeho detektiva. Ten se proto musí navzdory temným okolnostem probrat zástupem podezřelých, aby odhalil pravdu. A že to nebude jednoduché není nutné připomínat.
Základem děje je pronikání světa mrtvých do naší reality. Celé to je kolotočem pochybností o tom, zda je opravdu něco mezi nebem a zemí nebo je všechno výplodem utrápených myslí či her zlovolných podvodníků. Snad to nejsou zlý duchové, jak si mnozí troufají tvrdit. Ani jedno se přitom nezdá více pravděpodobné než to ostatní. Tím vším se samotné vyšetřování stává velmi náročným úkolem pro našeho nedostižného detektiva, který ač je proslulý svou racionalitou a neochvějnou honbou za pravdou se nakonec sám neubrání pochybnostem.
S duchařským kurzem filmu přímo souvisí celková temná atmosféra, která prostupuje celým snímkem a není možné jí uniknout. Začíná to samozřejmě u variace na klasické venkovské sídlo, které se po letech proměnilo v doslova dům hrůzy. To znamená spoustu nehostinných pokojů a tajemných zákoutí, kde se může skrývat cokoliv. Vedle toho neutěšený stav domu zapříčiňuje spoustu podivných zvuků, které také dokážou leckoho vyděsit. Nakonec by se to rozhodně neobešlo bez toho, aby nebyla možnost úniku.
Této skvělé příležitosti se s vervou chopilo audiovizuální zpracování, které ještě posílilo výsledné děsivé vyznění. V kinosálech to proto zapůsobí dostatečně na to, aby nikdo nemohl mít podstatných výtek.
Velký podíl na celkové temnosti mají i samotné postavy tvořené skvadrou různých charakterů pronásledovaných démony minulosti, kterým nedělá nejmenší problém se prodrat na povrch. Přitom nikdo s nich ani v současnosti nežije zrovna záviděníhodný život. Divákovi tak stačí je pouze sledovat a už sám nemá daleko k pocitům deprese, což dál přidává snímku na temné atmosféře.
Mnohé z vás jistě zajímá s jakou péčí a důrazem na věrnost originálu byla zpracována postava samotného Hercula Poirota. Na začátek se určitě sluší poznamenat, že jsme se nevyhnuli modernizaci slavného detektiva. Tato podoba se nezdráhá projevování všemožných emocí nebo pochybností o svém intelektu. Vedle toho mu nejsou cizí ani prudké pohyby. Je to jasná úlitba tomu, aby byl celý snímek přístupný širším masám diváků. To by, ať se nám to líbí nebo ne, totiž sebelepší klasika zkrátka nedokázala.
Nicméně fanoušci originálu nemusí mít obavy, že by byl odklon tak dramatický jako v případě předchozí Smrti na Nilu. Dokonce tady není nouze o momenty, kdy se Hercule Poirot chová přesně podle představ všech milovníků původního díla. Není pro něj žádným problémem chladná metodická dedukce, která mu umožňuje důkladné výslechy svědků, poctivé prozkoumání důkazů a posléze vytěžení podstatných informací. Tím pádem dokáže snímek nabídnout i poctivé vyšetřování, kde se postupuje od jednoho k druhému, nic se neděje náhodou a všechno je na určité úrovni důležité. Z tohoto pohledu jde zkrátka o dobrou detektivku.
Za celkem nešťastné lze považovat rozhodnutí příliš se nedržet děje původní knihy s českým názvem Viděla jsem vraždu. Na první pohled bije do očí přesunutí příběhu z anglického venkova do italských Benátek. Ve filmu se hraje spíše na duchařinu a spiritualitu, zatímco literární předloha do popředí staví temnotu uvnitř lidských bytostí. Děj byl značně upraven a zjednodušen po lepší přenesení na stříbrné plátno. Každá verze, ač jsou velmi rozdílné, má něco do sebe, ale která z nich je lepší záleží především na osobních preferencích.
Samotný konec je přesně takový, jaký bychom čekali od snímku na motivy díla královny detektivek. Všichni podezřelí se sejdou na jednom místě, kde detektiv rozehraje svůj koncert šedých buněk mozkových. V rámci rekapitulace se z jednotlivých důkazů stávají kousky velké komplikované skládanky, které po svém zapadnutí do sebe vyjeví obraz pravdy. Díky tomu se pachatelům dostane zaslouženého potrestání a nevinní mohou odejít vstříc světlým zítřkům.
Jedná se o povedenou detektivku s převažující mysteriózní tématikou, ve které hraje podstatnou roli pronikání světa mrtvých do reality všedních dní. S tím blízko souvisí i hutná atmosféra, kde mnoho prvků spolupracuje na vytvoření dostatečného temného zážitku. Vedle toho ale není nouze o chvilky klasického vyšetřování, kde hraje prim racionalita a chladná dedukce. Fanoušci klasického Hercula Poirota možná občas zaskřípou zuby, nicméně většinu času se drží v mezích poctivé detektivky, která svými dalšími vrstvami dokáže zaujmou dostatečné množství diváků.
Automobily
Vzhledem k době a místě, kde se film odehrává tady nenajdeme žádné automobily.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1251368-prizraky-v-benatkach/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt22687790/?ref_=tt_mv_close
Současně vydáno na Blogu iDNES.cz
