Článek
Každé malé dítě dnes ví, že si nemůže hrát se zápalkami, protože může způsobit požár.
Může si ale hrát s AI? A může si s ní bezpečně hrát i dospělý? Každé ohniště musí mít pevné hranice a kontrolu, jinak se může rozrůst ve vše ničící požár. Jaké hranice má ale umělá inteligence? A kdo vlastně nese tu tíhu odpovědnosti za kontrolu?
Opice s encyklopedií
Hodně otázek a málo odpovědí. Přitom každý v kapse nosíme doslova vědění světa. To, že ale dáte opici do ruky encyklopedii, z ní člověka neudělá. Jsme teď v roli té opice my? Oheň kdysi z opice člověka udělal – umožnil nám přežít a vyvíjet se. Co z nás ale udělá AI?
Oheň má jednu skvělou vlastnost: pálí. Pálí, když jste moc blízko a překročíte hranici. AI vás (zatím) fyzicky nespálí. Fanoušci sci-fi žánrů právě významně pozvedli obočí a říkají si: „No jo, my vám to říkali pořád…“ Co tedy určí hranici, abychom poznali, že se blíží nebezpečí? Jak poznáme, že nám ten „dobrý sluha“ už začíná ubližovat?
Past naší vlastní inteligence
Největší slabinou lidstva je, že si o sobě myslí, jak je inteligentní. Používáme k tomu ale normy a měřítka, která jsme si sami vymysleli. Je to trochu úsměvné. Jak poznáme, že je tu něco chytřejšího než my? Hloupý přece chytrého nechápe. Nebo ano?
Myslíme si, že jsme dost inteligentní na to, abychom poznali překročení hranice, a přitom už můžeme být po krk v průšvihu. A vadí nám to vůbec?
Svět zaplavila ze dne na den technologie, ke které má přístup takřka kdokoliv a může ji využívat k čemukoliv. Kdo nás hlídá před spálením? Jasně, můžeme si říct, že jsme dospělí lidé a máme přece rozum. Ale ruku na srdce – přijde vám, že za posledních pár tisíc let lidské historie lidstvo zrovna oplývá nezměrným rozumem?
Snadný přístup ke všemu (i k tomu zlému)
Dnes jsme těmto „rozumným“ lidem rozdali snadný přístup ke všemu. Ke všemu dobrému, ale i k tomu špatnému. Zmizela bariéra základní inteligence nutná k dohledání informací. Dnes se stačí jen zeptat a výsledek dostanete na počkání.
Můžeme už jenom doufat, že to dobré nakonec převáží, jako v každé pohádce. Možná ale už dávno stojíme na zapálené hranici, jen bláhově koukáme v blažené nevědomosti do nebes. Nebo spíše do obrazovek. Myslíme si, že když jsme ve své bublině, tak se nás požár světa okolo netýká.
A jak to máte vy? Už jste se spálili? Nebo se zatím jen hřejete u ohýnku a radujete se z jeho benefitů?
