Článek
Když ti odejdou na autě světla, resp. čidlo pohybu světel, kdy ti pak ty světla svítěj místo rovně přímo do země, je to na prd, pak ti všechny smysly pracujou na 120 %.
Ovšem dnes jsem po cestě míjela cosi tmavého. Kupodivu pojízdného. Aaaaa, mrtě frajer, teda frajerka, jak jsem si stačila všimnout v lehkém světelném oparu mých světel. Frajerka jela úplně bez světel. Zaradovala jsem se, že to vlastně nemám zase až tak zlý.
Jela jsem samozřejmě jako podestlaná, protože vyhnout se dírám na našich, jinak super udržovaných, silnicích, je nadlidskej úkol za světla, natož za tmy. Je taková tma, že máš pocit, že do tmavý díry jedeš furt.
Najdou se ale i dobrý duše, aniž by o tom věděli, který se na tebe nalepí tak, že svítěj nejen na cestu sobě, tobě a asi ještě na dalších 5 kiláků, takže ti přes zpětný zrcátko vypalujou díry do očí. Zvolním ještě víc, načež Anton Špelec ostrostřelec dál už nezvládne mou spanilou jízdu a předjíždí.
Je to otravný, cesta nekonečná, vidím už rudě. Néé, to je jen taková tma, že zářej i zadní obrysový světla.
Konečně jsem v polovině cesty a najednou…
Přede mnou obrovská záře.
Nabourala jsem a jdu za světlem?
Ne, to se jen zpod kopce vyloupl kamion, kterej měl víc přídavných světel, než existuje přídavných jmen. No toho nakrknout nechceš, když zapomeneš vypnout dálkový, pomyslela jsem si. Ten protijedoucí pak totiž musí, pod takovou palbou světel, zákonitě shořet, uvažovala jsem. Nebo už hořel ten kamion?
Nevím, jsem oslněná tak, že když se mineme, musím na chvilku zastavit, abych se z toho světelnýho karnevalu vzpamatovala.
Konečně se blížím k naší socialistické firmě, kdy mi auto vesele nezapomene připomenout: natáčecí světla nefunkční.
Díky kámo.
A moje peněženka se připravuje na jarní detox.
Mělo to ale i své výhody, jela jsem tak pomalu, že jsem přijela za krásných 4,8L /100km.
Světlům zdar a v duši klid.
