Článek
Můj tatínek se po rozvodu v 50 letech seznámil s bezdětnou vdovou ze Slovenska. Pořídili si spolu chatu a teta měla byt. Bydleli převážně na chatě, kde se seznámili s jejich milými, o 30 let mladšími, sousedy. Podotýkám, že dost majetnými. Popíjeli s nimi víno, hráli karty.
Báječní sousedé
Sousedé se v jejich očích pro ně jevili jako nejlepší sousedé. Tatínek i jeho družka byli již v důchodu a neměli zájem o okolní svět. Přejímali názory sousedů a posléze i jejich dcery o 50 let mladší než oni. Viděli jsme se každé 3 měsíce, telefonovali si ale vztah jako se sousedy jsme s nimi mít nemohli.
Nesvěřovali se nám, nechtěli od nás v ničem pomoci. Na druhou stranu ještě vše zvládali, tak jsme si starost nedělali.
Nemoci a stáří
Ovšem se stářím tatínka a jeho družky začali přicházet nemoci a částečná ztráta paměti. Dokud měl tatínek řidičák byli soběstační jak v nákupech, tak návštěvách u lékaře. Potom byl tatínkovi řidičák pro začínající demenci odebrán a teta vážně onemocněla. Sousedé začali na ně naléhat, aby jim prodali chalupu (za poměrně nízkou částku) se slibem, že tam mohou dožít a že se v případě potřeby o tetu postarají, když nikoho nemá.
V každém případě měla teta mého tatínka jako druha 30 let. Vždy jsme počítali s tím, že se postaráme o oba až bude třeba. Začali jsme k nim jezdit častěji a starali se jim o návštěvu lékařů, odvoz na nákup a podobně. V té době tatínek prodal sousedům chatu, ve které bydleli, za ¼ tržní cenu (celou kupní smlouvu a prodej zařizovala teta, na kterou měli sousedé velký vliv, u tatínka počínala již demence). Říkala jsem si „dobře vychází si vstříc“ ale… to byl jen začátek.
Majetek
Do té doby jsem ani nevěděla, kdo je majitelem chaty a kdo bytu. Což sousedé věděli velmi dobře. Věděli, jestli mají konto a kde, zřídili si přístup do elektronického bankovnictví na účet, který byl veden na tetu. Tam i dorazily peníze od nich za koupi chaty mého tatínka. Na účet chodily tetě důchody a partneři žili převážně z peněz mého otce, ten si důchod vybíral stále na poště v hotovosti.
Tety zdravotní stav se stále horšil, byla často v nemocnici a já se starala o tatínka (i o tetu, když byly doma oba), který stále s tetou bydlel na chatě, i když podmínky pro nemocnou tetu tam byly zoufalé. Neměli teplou koupelnu, pračku a měli suché WC. Tatínek se bál topit, aby neuvařil topení . Nebylo ojedinělé, aby na chatě měli ráno 12 stupňů a přes den sotva 17 stupňů.
Falešný soucit
Vždy jsem je přemlouvala, aby šli aspoň na zimu do bytu, kde měli veškeré pohodlí. Sousedé je ale stále přemlouvali, ať tam zůstanou, že v bytě budou sami a nebudou tam mít jejich blízkost. Podařilo se mi to až po třech letech přemlouvání, kdy oba svolili, že do bytu půjdou na zimu. Byt byl vzdálen od chaty sotva 3 kilometry.
Pobyt v bytě
Ihned po přesunutí do bytu v listopadu teta onemocněla Covidem a byla měsíc hospitalizována v nemocnici. Za tatínkem jsem jezdila 4× v týdnu a zajišťovala mu provoz domácnosti, jídlo a vše potřebné. Před vánoci se teta vrátila z nemocnice již jako velmi špatně chodící, bez chuti do života a s omezenou pamětí a orientací.
V lednu jí sdělili lékaři, že její onemocnění se nedá již léčit, ale jen snižovat příznaky. U lékaře s ní byla tentokrát paní sousedka, nejlepší kamarádka, která odvezla tetu rovnou od lékaře na poštu. Tam teta podepsala kupní smlouvu na byt, ve kterém bydlela spolu s mým otcem, za směšnou částku 1 mil Kč, bez možnosti dožití v něm. Částku samozřejmě neuhradila. Teta mi stále tvrdila, že byt je její a že o žádném prodeji neví. Za měsíc se vyhrotila situace tak, že je bylo nutné umístit do domova s péčí. Tatínek již péči o tetu a sebe nezvládal.
Příprava na pobyt v domově s péčí
Domluvila jsem se s oběma staříky, že založíme účet na tatínka, vložíme na něj hotovost z prodeje chaty a z tohoto účtu budeme hradit a doplácet pobyty v domově, který jsem jim zařídila. Navštívili jsme všichni banku a peníze na účet tatínkovi převedli. Po zjištění tohoto převodu peněz paní sousedkou odvezla tetu na policii podat trestní oznámení na převod peněz. Sousedka tvrdila, že můj tatínek žádný účet nemá a že si to teta nepamatuje, že by v bance byla. Banka policii potvrdila, že tam opravdu byli, peníze převedli a převod podepsali, tak jak má být a nejedná se o trestný čin. Toto Policie řešila 3 měsíce!! Nakonec vydala vyjádření, že vše proběhlo v pořádku na základě zjištění, že peníze byly opravdu z prodeje tatínkovi chaty a případ byl uzavřen dne 15. 5. 2022.
Je opravdu zarážející, jak může být rodina sousedů tak drzá a nejdříve odkoupit od tatínka chatu a poté se pokoušet vzít si částku uhrazenou za chatu zpátky?
Neumím si představit, jak by to dopadlo kdyby peníze byly „jen“ naspořené z obou důchodů?
Poslední dny života tety
Koncem března jsem musela tetě volat opět sanitku. Při návštěvě v nemocnici nám bylo sděleno, že tetu převáží, za přispění paní sousedky, do HOSPICU, aniž by tuto informaci sdělili nejbližším, tedy jejímu druhovi. Dle sdělení lékařky a paní sousedky „ať tam důstojně zemře“. To byla ta slibovaná péče, na kterou vždy tetu utáhli. Paní sousedka věděla, že mám pro tetu a tatínka domluvenu péči a že nechceme, aby skončila někde jako ležák.
Sehnala jsem jeden domov, který bychom finančně zvládli a byl na slušné úrovni.
Tetu jsme po třech dnech z Hospicu převezli do domova za tatínkem, který tam již byl. Navštěvovala jsem je 2× v týdnu, brala tetu na dvůr a ona mohla být s tatínkem do posledních chvil. Každý večer si dávali pusu na dobrou noc.
Teta zemřela v domově, v klidu, bez bolesti, u svého druha, v květnu.
A co dál?
Tatínek na policii podepsal uzavření trestního oznámení o údajné zpronevěře peněz v jeho prospěch, ale teta to již nestačila. Musí se počkat na ustanovení dědice. To trvá již 12 měsíců. Dozvěděla jsem se, že teta učinila závěť (o čemž nikomu neřekla). V závěti veškerý svůj majetek odkazuje mladší ze sousedek. Nevěřím, že by na tatínka teta nemyslela, zřejmě šlo o cílenou manipulaci, při které vždy sousedka tvrdila, že teta je sama a můj tatínek má děti, které se o něho postarají. V závěti je jen poznámka, že v bytě může tatínek dožít a používat jej. O tom sousedka zřejmě dobře věděla, a proto proběhl prodej bytu na smlouvu na začátku roku, ve které již věcné břemeno není.
Tatínek celý život dřel, jezdil na montáže , postavil dům, odešel do invalidního důchodu, koupil a opravil chatu a dnes nemá ani na zmrzlinu.
