Článek
Někdy mám pocit, že můj život je jako starý 8bitový počítač. Občas zamrzne, občas pípne varovně, ale když ho člověk nechá chvíli odpočinout, znovu naskočí a běží dál.
Možná je to tím, že jsem Slovenka, která kdysi dávno potkala jednoho kluka z Čech. V té době jsem si myslela, že svět je jednoduchý: dva lidé se potkají, zamilují, vezmou se, založí rodinu. Jenže realita si ze mě udělala srandu.
Narodila se mi dcera, malý zázrak, který přišel rychleji, než jsem stihla říct „ano“. A tak jsem zůstala sama. Bez prstýnku, bez velkých plánů, ale s malým človíčkem, který mě naučil, že některé věci se prostě dějí, a člověk je musí přijmout jako součást vlastního příběhu.
A pak je tu druhá část mého života: počítače.
Milovala jsem je odjakživa. Ten pocit, když otevřu starý stroj, cítím vůni prachu a plastu, slyším první zavrčení větráku… to je moje terapie. Jenže realita je taková, že dcera má vždy přednost. A já to tak chci. Počítače počkají. Ona ne.
Někdy mě ale mrzí jedna věc: kluci nemají rádi holky, které rozumí počítačům.
Nebo aspoň ti, které jsem potkala já.
Když zjistí, že umím rozebrat starý motherboard rychleji než oni, najednou ztratí zájem. Jako kdybych narušila nějaký jejich tajný klub, kde ženy smějí jen obdivně přikyvovat, ale nesmí vědět víc než oni. A tak se raději nebaví vůbec.
Naštěstí existuje internet.
A tam jsem našla pár skvělých lidí. Ne do života, ale do toho mého malého digitálního vesmíru. Pomáhají mi s retro počítači, radí mi, kde sehnat náhradní díly, a někdy jen tak pokecáme o tom, jaké to bylo, když se hry spouštěly z disket a internet pískal jako rozbitá flétna.
Není to přátelství na kafe a procházky, ale je to přátelství, které má hodnotu. A já si ho vážím.
Rok 2025 byl těžký.
Někdy až příliš.
Byly dny, kdy jsem měla pocit, že se celý svět rozpadá rychleji než starý harddisk bez zálohy. Ale přežila jsem. A moje dcera taky. A moje retro počítače… no, některé přežily, některé ne, ale to už k tomu patří.
A tak doufám, že ten nadcházející rok bude lepší.
Ne dokonalý, to po něm nechci.
Jen o trochu klidnější, o trochu laskavější, o trochu víc náš.
A kdyby ne?
Tak ho prostě znovu nahraju z jiné diskety.
