Článek
Ano, nejenom jím, ale i živelnými rozhovory po svých tanečních vystoupeních s moderátorem Markem Ebenem. Díky tomu se tak stačil stát za osm večerů miláčkem národa. A co víc, na rozdíl od všech předešlých „bavičů“ ve StarDance se neprezentoval toporným tanečním stylem, ale postupně se očividně zlepšoval, což ukazuje nejen na um jedné z nejsympatičtějších a nejodolnějších tanečnic v české StarDance Terezy Pruckové, ale také na to, jak Patrik Hartl byl pečlivý na svých trénincích.
O pečlivosti Patrika Hartla mluvila i samotná porota a taneční partnerka Tereza Prucková přitakala, že Patrik Hartl chodil na tréninky třífázově. Je tak proto i obdivuhodné, že pár přes všechnu neoddiskutovatelnou dřinu, kterou si běžný smrtelník sledující to jen v televizi asi neumí představit, nikterak neklesal na mysli a stal se vítězem lidských srdcí, vítězem zábavy na tanečním parketu.
Během pátého večera po jejich quickstepu se Patrik Hartl s Markem Ebenem rozpovídal o jeho možné prezidentské kandidatuře a to v souvislosti s písní „Hallo Dolly“, kterou si vybral pro svoji úspěšnou kandidaturu na prezidenta USA v roce 1963 Lyndon B. Johnson. A v tu chvíli mi začalo vrtat hlavou, že to vlastně není vůbec špatný nápad, kdybychom měli na Hradě zrovna neustále optimistického lidumila, spisovatele a režiséra. Zde je mých pět důvodů, proč by stálo za to, uvažovat o kandidatuře Patrika Hartla na prezidenta:
Za prvé: Jistě by nerozděloval společnost vzhledem k tomu, jakou oblibu národa si nejen účinkováním ve StarDance získal a svým nezdolným optimismem by jistě dával naději občanům v kultivaci zatuchlého politického prostředí.
Za druhé: Nadějí by byla i celkově rodina Patrika Hartla. Když to srovnám se současným prezidentským párem a jeho předlistopadovou minulostí, v případě manželů Hartlových by vzhledem k jejich věku jednak zmizely jakékoli pochybnosti o jejich minulosti a navíc paní Martina Hartlová by byla alespoň za mě daleko sympatičtější první dámou, za kterou bych se rozhodně nestyděl.
Za třetí: Na rozdíl od posledních třech prezidentů včetně současného Petra Pavla má Patrik Hartl představu o tom, jak žijí normální občané a to i vzhledem k poměrům, za jakých Patrik Hartl v panelákovém sídlišti v Olomouci vyrůstal. A ví jistě ze své zkušenosti, jaké je to být odstrkován společností a dokázal by se do těchto lidí vžít. Rozčeřil by tak tím český politický rybníček, jelikož mám pocit, že tuzemští politici jsou odtažení od reality, vůbec neví jak se lidem žije a jak, kde a za kolik všude pracují. Myslím, že manželé Hartlovi by jistě měli v sobě dostatek empatie k občanům.
Za čtvrté: Už tu byla řeč o jeho pečlivosti, která se zvláště u spisovatele očekává. Věřím, že prezidentský úřad by přes všechen jeho optimismus bral tak akorát vážně a se vší pečlivostí by se věnoval důležitým tématům pro českou společnost. Což mi v současnosti u Petra Pavla, jehož vnímám jen jako marketingovou postavičku, u které je důležité - alespoň soudě podle novinářů - že vyjde na Radegast, zazpívá na Novém Zélandě, podepíše dětem boty, ohne někde nábytek a podobně, ale už méně se hovoří o tom, že když už se pustí do něčeho vážnějšího, příliš se mu nevede, ať už to bylo třeba nominování Roberta Fremra na ústavního soudce či jednání s politiky o důchodové reformě a být tak v tomto problému moderátorem.
Za páté: Kdo jiný by už byl typičtějším prezidentem pro Českou republiku než právě Patrik Hartl se svým smíchem. Vždyť o nás jako o národu je známo, že se dokážeme smát opravdu všemu a že nás jen tak nic nezlomí. A nakonec, alespoň co se týče profese literáta by se tak vrátilo konečně k odkazu prvního českého prezidenta Václava Havla. Zase na druhou stranu, Patrik Hartl by byl možná dokonce u některé části veřejnosti i oblíbenější než Václav Havel.
Myslím, že by stálo za to pokusit se alespoň o vznik nominační petice kandidáta na prezidenta Patrika Hartl.
