Článek
Když dnes někdo požádá partnera o ruku, většinou se řeší především to, zda spolu chtějí strávit zbytek života. Ve středověké Anglii ale mohlo být rozhodování o svatbě podstatně složitější. Do hry vstupovali rodiče, rodinný majetek, společenské postavení a peníze. Nestačilo, že se dva lidé milovali. Někdy bylo potřeba přesvědčit i jejich rodiny.
Přesto by byla chyba představovat si tehdejší manželství jen jako chladné obchodní dohody. I před více než pěti sty lety se lidé zamilovávali, toužili být spolu a trápili se kvůli vztahům.
Důkazem je příběh Johna Pastona a Margery Brewsové. Jejich cesta ke svatbě nebyla úplně jednoduchá a jeden z dopisů, které si vyměnili, dnes patří k nejznámějším milostným dopisům pozdně středověké Anglie.
Když láska nestačila
John Paston III. pocházel z rodiny, kterou už známe z předchozího článku. Pastonovi postupně získávali majetek a společenské postavení, a proto pro ně bylo důležité také to, s kým jejich potomci uzavřou manželství.
John si vybral Margery Brewsovou. Jenže mezi jejich rodinami se brzy objevil problém, který bychom dnes mohli považovat za velmi přízemní: peníze.
Rodiče budoucích manželů totiž vyjednávali o věnu, tedy majetku či penězích, které měla nevěsta přinést do manželství. Takové dohody mohly výrazně ovlivnit finanční situaci nově vznikající domácnosti.
Margeryin otec Thomas Brews nebyl ochoten nabídnout tolik, kolik by si Pastonovi představovali. Musel navíc myslet také na budoucnost ostatních dětí a na to, kolik prostředků mu po jednotlivých sňatcích zbude.
John a Margery se tak ocitli v nepříjemné situaci. Jejich vztah narážel na překážku, kterou sami nedokázali jednoduše odstranit.
A právě v této chvíli se do příběhu dostává dopis, který stojí za to si přečíst i dnes.
Dopis, který připomíná dnešní zamilované zprávy
V únoru 1477 napsala Margery Johnovi dopis, ve kterém ho oslovila jako svého milovaného Valentýna.
Nešlo však o bezstarostné vyznání lásky. Margery věděla, že jejich plánovaný sňatek může ztroskotat na neshodách mezi rodiči. Ve svém dopise dávala Johnovi najevo, jak moc ji celá situace trápí.
Zároveň mu sdělila něco mimořádně výmluvného. Ujišťovala ho, že by ho neopustila, ani kdyby měl jen polovinu svého současného majetku a ona musela pomáhat zajistit jejich společné živobytí.
Jinými slovy mu říkala, že jí nejde pouze o peníze.
Její slova můžeme volně převyprávět takto:
„I kdybyste měl jen polovinu svého současného majetku, neopustila bych vás. Byla bych připravena stát při vás a společně s vámi se postarat o naše živobytí.“
Poznámka: Jde o volnou českou parafrázi obsahu dopisu, nikoli o jeho doslovný překlad.
Margery se nebála dát najevo své city. Zároveň si uvědomovala, že samotná láska nemusí k uzavření manželství stačit.
Na závěr Johna požádala, aby dopis nikomu neukazoval. Chtěla, aby zůstal jen mezi nimi dvěma.
Je na tom něco téměř úsměvného. Požádala ho o diskrétnost, ale díky tomu, že se dopis dochoval, si dnes můžeme její slova připomínat i my.
Tento dopis z února 1477 patří k nejznámějším valentýnským dopisům v angličtině. Především nám ale připomíná, že ani v době, kdy o sňatcích často rozhodovaly rodinné dohody, nebyly city ničím neobvyklým.
Co když rodiče nesouhlasili?
Margery se nespoléhala jen na vlastní dopis. Její matka Elizabeth Brewsová se snažila přesvědčit svého manžela, aby sňatek umožnil. Ani ona však nedokázala finanční spor vyřešit okamžitě.
Z dochované korespondence je patrné, že se obě rodiny snažily najít přijatelné řešení. Nešlo přitom jen o otázku, zda se mladí lidé mají rádi. Musely se dohodnout také na finančních podmínkách a zajištění budoucí domácnosti.
To nám připomíná důležitou věc: středověká svatba nebyla pouze záležitostí dvou lidí, ale často také vyjednáváním mezi dvěma rodinami.
Rodiče měli při výběru partnera svých dětí značný vliv, zvlášť pokud šlo o majetnější vrstvy společnosti. Přesto nebyli mladí lidé vždy jen pasivními účastníky rozhodnutí, která za ně učinil někdo jiný. Příběh Margery a Johna ukazuje, že se dokázali snažit o vlastní štěstí a hledat způsob, jak překonat překážky.
Nakonec se jim to podařilo. John Paston a Margery Brewsová se vzali v roce 1477.
Svatba nebyla koncem příběhu
Je snadné představit si, že po překonání všech překážek musela přijít šťastná tečka. Ve skutečnosti ale svatbou všechno teprve začínalo.
Manželé museli společně hospodařit, řešit rodinné záležitosti a budovat vlastní domácnost. Jejich příběh pokračoval dál a dochovaná korespondence nám nabízí i další pohledy do jejich soukromí.
Zajímavé je, že už v prosinci 1477 psala Margery manželovi o prstenu s vyobrazením svaté Markéty, který mu poslala na památku. Zároveň mu připomínala, že jí po sobě zanechal vlastní „památku“, kvůli které na něj myslí ve dne i v noci.
Tou památkou bylo jejich očekávané dítě.
Je to drobný, osobní detail, který ukazuje, že dopisy Pastonových nejsou jen záznamem majetkových sporů a rodinných vyjednávání. Zachycují také náklonnost a blízkost mezi lidmi, kteří žili před více než pěti sty lety.
A právě díky podobným zprávám můžeme jejich život poznat mnohem lépe, než kdyby se dochovaly pouze úřední dokumenty.
Byla láska ve středověku jiná?
Příběh Margery a Johna samozřejmě neznamená, že všechna středověká manželství vznikala z lásky. V mnoha případech hrály důležitou roli majetek, společenské postavení a zájmy rodiny. Možnosti žen i mužů navíc ovlivňovaly tehdejší společenské normy.
Přesto bychom neměli zapomínat, že lidé tehdy měli své vlastní představy o štěstí a partnerském životě. Dokázali se zamilovat, bát se odmítnutí a doufat, že budou se svým vyvoleným.
Margery Brewsová nám po sobě zanechala dopis, ve kterém se snažila udržet vztah s mužem, kterého si chtěla vzít. Její slova přežila více než pět století a dodnes působí překvapivě lidsky.
Možná právě proto je příběh této dvojice tak zajímavý. Připomíná nám, že i v době, kdy o manželství často rozhodovaly rodinné dohody a peníze, se lidé snažili prosadit vlastní přání.
A někdy jim to, stejně jako Johnovi a Margery, nakonec vyšlo.
