Článek
Známe ji jako drzou, výřečnou, vždy připravenou na selfie i konflikt. Ale co když i Agáta Hanychová někdy nemá co říct? A co když právě v ten moment zveřejní fotku svého dítěte, o které ví, že by to dělat neměla?
Před pár dny přidala snímek malého dítěte s růží. „Nejmladší gratulant,“ napsala. Fanoušci okamžitě začali spekulovat: je to Rozárka? Jak to, že ji ukazuje? Není to proti dohodám s Jaromírem Soukupem a Jakubem Prachařem?
Reagovala zvláštně: že to není Rozárka. A pak přidala další fotku, se všemi třemi dětmi. A vypnula komentáře.
Tohle nejsou jen statusy. To jsou gesta. Signály. Něco jako: „Vidíte mě ještě?“ nebo „Nebudu už dělat, že neexistuju.“
Možná porušila dohodu.
Možná tím někoho ranila.
Ale možná taky jen ukázala, jak těžké je být ženou, matkou a zároveň „obsahem“.
Protože v té tiché válce mezi soukromím a sítí se nehraje fér. A zatímco otcové mlčí a soudy rozhodují, matka sedí na gauči a přemýšlí, jestli má dnes právo ukázat, že je máma.
Možná to nebylo správné. Ale bylo to hlasité. A možná právě to byl cíl.
A možná by si tohle měl přečíst i Soukup. A Prachař. A kdokoliv, kdo má děti — a ego.
Nepodsouvám jí motivy. Neobhajuju ji. Jen jsem se pokusil pochopit, co tím mohla chtít říct.
Možná v tom bylo víc než jen fotka.
Napsat něco o Agátě Hanychové nevzniklo náhodou. Je to žena, který si zaslouží, aby se o ní mluvilo s respektem. Pokud to cítíte podobně, budu rád za ❤️ vlevo dole.
David Řezník Švarc
