Článek
Stojíme na hraně – unavení, roztržití, prázdní.
Jakoby něco uvnitř nás křičelo, ale my to ignorujeme. Možná je to jen únava. Možná přetížení. Ale co když je to něco hlubšího? Duše někdy volá o pomoc tiše, jako šepot ve větru. A my to neslyšíme. Problém je, že když ten šepot přehlušíme prací, povinnostmi nebo zlehčováním, může se z něj stát výkřik. A pak už není cesty zpět.
Přicházejí drobné signály:
Nespavost, podrážděnost, pocit bezvýchodnosti, náhlé změny nálad. Zpočátku to vypadá jako běžný stres. „To přejde,“ říkáme si. Jenže když se signály kupí, přibývají dny, kdy je těžké vstát z postele nebo najít chuť do věcí, které nás dřív těšily. Přijde únava, která už není jen fyzická, ale i duševní. A najednou je těžké promluvit, svěřit se, přiznat si, že je něco špatně.
Nejprve se zastavme a přiznejme si, že potřebujeme pauzu.
Zkuste si říct: „Je toho na mě moc. Potřebuji pomoc.“ Pokud je to možné, přestaňte se přetvařovat a zkuste se o své pocity podělit s někým blízkým. Přiznání vyčerpání není projevem slabosti, ale naopak odvahy.
Důležité je zařadit do dne pár jednoduchých návyků:
Dechová cvičení: Zhluboka se nadechněte, počítejte do čtyř a pomalu vydechněte. Opakujte pětkrát.
Krátké procházky: I 15 minut na čerstvém vzduchu může výrazně pomoci.
Zápisník emocí: Zapisujte si, jak se cítíte, co vás trápí. Uvidíte, že pojmenování problému může být prvním krokem k jeho zvládnutí.
Omezení obrazovek: Odpojte se od sociálních sítí na pár hodin. Neustálé porovnávání se s ostatními zhoršuje stav.
Pokud se pocit bezmoci stává nesnesitelným, neváhejte zavolat na linku pomoci.
Profesionálové vás vyslechnou, nabídnou podporu a nasměrují k dalším krokům.
Věř mi, není to žádná ostuda. Máme právo požádat druhé o pomoc.
Důležitá čísla a kontakty:
Linka důvěry: 116 123 (nonstop, anonymně a zdarma)
Krizová pomoc: 1212 (celorepubliková linka pro krizové situace)
Linka bezpečí pro mladé: 116 111 (zdarma a nonstop)
Krizové centrum RIAPS Praha: +420 222 586 768
Pokud cítíte, že situaci nezvládáte sami, obraťte se na odborníka – psychologa nebo terapeuta. Nikdy není pozdě začít se starat o své duševní zdraví.
Nečekejme na kolaps. Když duše volá, zastavme se a naslouchejme. I malé kroky mohou předejít velkým pádům. Nebojme se mluvit, sdílet a hledat pomoc. Duše si zaslouží naši péči stejně jako tělo.
David Řezník Švarc
