Článek
Ticho, které zní jako síla
David měl dvacet devět let. Běhal, posiloval, pracoval v IT. Když ho jednou po tréninku začalo pálit na hrudi, bral to za únavu. Jenže potíže se vracely. Dušnost, bušení, únava. O měsíc později zkolaboval.
V nemocnici mu lékaři řekli: srdce je dvakrát větší, než by mělo být.
„Bylo to, jako by mi někdo řekl, že mám bomby místo komor,“ vzpomínal pro web Nadačního fondu České srdce. David měl dilatační kardiomyopatii – jednu z forem kardiomegalie, kdy se srdce rozšíří a ztrácí sílu pumpovat krev.
Když srdce ztrácí rytmus
Podle IKEM a České kardiologické společnosti se s touto diagnózou potýká přes 20 000 Čechů, často bez toho, aby o ní věděli.
Kardiomegalie není samostatná nemoc – je to projev zátěže, kterou srdce dlouhodobě nezvládá.
Nejčastější příčiny:
– vysoký krevní tlak a přetížení,
– poškození po virové infekci (často po covidu),
– vrozené vady nebo chlopenní poruchy,
– dlouhodobé užívání alkoholu nebo drog,
– genetická predispozice.
„U mladších lidí často vidíme následky prodělané infekce. Tělo se s ní vypořádá, ale srdce zůstane poškozené,“ vysvětluje kardioložka MUDr. Alena Šedivá z FN Motol.
Mlčení, které zabíjí
Největší problém je, že zvětšené srdce nebolí.
Mnoho lidí má jen nenápadné příznaky – únavu, dušnost, otoky nohou, nepravidelný tep.
„První příznak může být až zástava,“ říká kardiolog profesor Jiří Vítovec z Brna.
Podle Mayo Clinic se onemocnění často zjistí náhodně – na rentgenu nebo ultrazvuku. A přitom by stačilo málo: měřit tlak, nepodceňovat dušnost, neignorovat bušení srdce.
Co se dá dělat
Včasná diagnóza může zachránit život.
Pokud se srdce zachytí včas, pomáhají léky na snížení tlaku a zátěže, někdy i kardioverter – malý přístroj, který hlídá rytmus.
V těžkých případech je nutná transplantace.
„U některých pacientů vidíme, že když změní životní styl, srdce se může i částečně zmenšit,“ říká prof. Jan Pirk z IKEM.
Prevence?
– nekouřit,
– omezit alkohol,
– udržet zdravou váhu,
– a hlavně: poslouchat dech a rytmus, který nás drží při životě.
Když srdce přestane odpovídat
Můj kamarád Pavel dělal vedoucího ostrahy. Měl pod sebou mladého kluka, Honzu, bylo mu čtyřiadvacet. Pracovitý, spolehlivý, oblíbený. Pavel si ho vážil – nejen jako kolegy, ale jako člověka.
Pozval ho i na svou svatbu. Honza nepřišel. Pavel mu ještě v den svatby napsal: „Kde jsi, Honzo?“
A přišla mu odpověď: „Pavle, není mi dobře. Hodně štěstí na společné cestě životem.“
Druhý den Honza zemřel.
Zvětšené srdce. Kardiomegalie.
Neměl žádnou šanci.
Pavel mi pak řekl, že na tu SMS už nikdy nedokázal odpovědět.
A od té doby pokaždé, když slyší někoho říkat „mám velké srdce“, jen tiše přikývne. Protože ví, že někdy právě to velké srdce může být to, co člověka zlomí.
Díky za každé srdíčko i komentář.
Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, využijte tlačítko Podpořte autora. Každá Vaše koruna mě vůči Vám zavazuje víc a víc.
Děkuju David
Zdroje:
Nadační fond České srdce – ceskesrdce.cz
Česká kardiologická společnost – cks.cz
FN Motol – fnmotol.cz
Mayo Clinic – mayoclinic.org
IKEM – ikem.cz
Cleveland Clinic – my.clevelandclinic.org
