Článek
Situace, která se začala opakovat až podezřele často
Přijdu do restaurace, všechno v pořádku. Objednám si, najím se, vytáhnu kartu. A v tu chvíli přijde ta známá věta.
„Pouze hotovost.“
Ne výjimečně. Ne jednou za čas. Ale tak často, že z náhody se stal skoro standard. Člověk si v dnešní době zvykne, že karta je normální způsob placení. Všude. A pak přijde restaurace, kde to zázračně nefunguje.
Zvláštní vlna cedulek a „dočasných“ problémů
Terminály existují roky. Technologie dávno není problém. Přesto se najednou objevila zvláštní móda.
„Terminál mimo provoz.“
„Platba pouze v hotovosti.“
„Karty dočasně nepřijímáme.“
To slovo „dočasně“ bylo na celé věci skoro nejzajímavější. Dočasně týdny. Dočasně měsíce. Dočasně napořád. Najednou to nebyla výjimka, ale systém.
Nepohodlí, které vždycky odnese zákazník
Nejvtipnější na tom je, že ten problém nikdy nemá restaurace. Vždycky host.
Host hledá bankomat. Host řeší drobné. Host přizpůsobuje své peníze cizím pravidlům.
V roce 2026 situace, která působí absurdně. Hotovost dneska není hlavní způsob placení. Je to možnost.
Jenže v některých podnicích se z možnosti stal příkaz.
Proč se může atmosféra rychle změnit
Jakmile se začne mluvit o návratu EET, najednou dává spousta věcí větší logiku. Motivace odmítat karty ztrácí smysl. Terminál přestává být „zbytečný náklad“.
Platební chování se vrací do normálu.
A zákazník přestává být ten, kdo se musí přizpůsobovat.
Nejde o politiku. Jde o úplně obyčejnou každodenní zkušenost, kterou zná skoro každý, kdo si někam sedne na oběd nebo večeři.
A já si chci rozhodnout sám.
Hotově, nebo kartou.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
