Článek
Ticho, které se plíží tělem
Herec Petr Čepek byl v době natáčení Fausta na vrcholu sil. Charismatický, přesný, hluboký. Jenže zároveň už v sobě nosil něco, co se nedá přehrát. Nádor slinivky. Zemřel v roce 1994, čtyři dny po svých narozeninách.
„Byl to paradox – dokázal ztvárnit ďábla i lidskost s nepředstavitelnou hloubkou, ale sám bojoval s něčím, co přehrát nešlo,“ vzpomínal režisér Jan Švankmajer.
A právě tak začíná většina příběhů s touto nemocí – nenápadně. Únava, ztráta chuti k jídlu, bolest zad, drobná žloutenka. Nic dramatického. Často to vypadá jako běžné potíže, které „přejdou“. Jenže nepřejdou.
Podle Masarykova onkologického ústavu v Brně postihuje rakovina slinivky v Česku přes 2 300 lidí ročně a 95 % z nich zemře. „Problémem není jen biologie nádoru, ale i to, že se na něj zpočátku nemyslí,“ říká profesor Ralph Hruban z Johns Hopkins University, světová kapacita v oboru.
Matějův boj o zbytky důstojnosti
Matěj má čtyřicet. Dřív sportovec a cestovatel, dnes muž, který se občas nezvládne ani podepsat. Kvůli selhání slinivky a zapouzdřenému nádoru žije v bolestech a na hraně přežití.
„Pomáhám mu, jak můžu, ale bez sbírky by nezvládl ani základní věci,“ říká jeho kamarádka Blanka Hofmannová, která pro něj založila sbírku na portálu Znesnáze.cz.
Potřeboval pračku a ledničku – ne luxus, ale kousek důstojnosti.
Matěj miluje vlaky. Říká, že by se chtěl ještě jednou projet po krajině, jen tak. Zní to jako drobnost, ale pro člověka, který počítá dny podle dávek léků, je to sen.
Proč lékaři nemoc poznají pozdě
Slinivka leží hluboko za žaludkem, obklopená orgány. Když začne umírat, nebolí to. Nádor roste do vnitřních struktur, tiše a bez varování.
„Nemáme zatím spolehlivý test, který by nemoc odhalil včas,“ vysvětluje profesor Andrew Biankin z University of Glasgow.
A proto většina pacientů přichází až v okamžiku, kdy už operace nepřipadá v úvahu.
Někdy nemoc navíc zamění za jinou – jako u Marka z Ústí, kterému lékaři nejprve tvrdili, že má jen cukrovku. Když po měsících zjistili pravdu, bylo pozdě.
Když věda naslouchá tichu
Podle doktorky Dafny Bar-Sagi z NYU Langone stojí za většinou nádorů mutace KRAS, která nutí buňky k nekontrolovanému růstu. Její výzkum ukazuje, že budoucnost může být v cílené terapii, která „vypne“ právě tento gen.
V Brně běží klinický program SCREPAN, který sleduje stovky lidí s genetickým rizikem, aby se nádor zachytil dřív, než se rozroste.
„Primární prevencí, tedy zdravým životním stylem, bychom mohli zabránit až polovině případů,“ připomíná ředitel MOÚ prof. Marek Svoboda.
Co můžeme udělat my
Odborníci se shodují:
Všímejte si změn. Náhlé hubnutí, bolest zad, žloutenka nebo nově vzniklá cukrovka po padesátce – to nejsou drobnosti.
Nekouřit, omezit alkohol, jíst střídmě, hýbat se. Kouření zvyšuje riziko až dvojnásobně.
Dopřát tělu klid. Terapeutka Hana Fojtíková k tomu říká: „Slinivka je detektorem sebelásky. Když jedeme přes limit, ozve se první.“
Petr Čepek zůstane symbolem talentu, který nestačil přehrát vlastní osud.
Matěj je symbolem vůle, která se ještě nevzdala.
A mezi nimi jsme my – ti, kteří pořád věří, že naslouchat vlastnímu tělu má smysl.
Protože někdy právě v tom tichu, které přehlížíme, už začíná křičet život.
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
Zdroje:
Znesnáze.cz – Pomozme Matějovi žít důstojně
Wikipedia.org – Petr Čepek
Masarykův onkologický ústav (program SCREPAN, mou.cz)
Johns Hopkins University – prof. Ralph Hruban
NYU Langone Health – dr. Dafna Bar-Sagi
University of Glasgow – prof. Andrew Biankin
