Článek
To, co napadne asi každého z nás jako první
První reakce byla tvrdá. Jak může vdova po manželovi zakázat vstup na pohřeb kapele, s níž její muž strávil 34 let? Vždyť Olympic není jen značka.
To jsou roky společného života na pódiu. A ani Petr Janda, který o jeho smrti informoval jako první, nemá přijít?
V hlavě mi jelo: To je zbytečně přísné. To je přehnané.
Jenže pak jsem si představil okamžik, kdy jí policie oznámila, že se zastřelil. A v tu chvíli se ten hněv rozpadl. Protože tohle už není otázka kapely. Tohle je otázka ženy, které se během jedné věty zlomil svět.
Sebevražda není jen informace do médií
Je to rána, která dopadne na ty nejbližší.
Od chvíle, kdy se dozvíte, že si váš muž vzal život, už nic není normální. Byt je stejný, ale jiný. Ticho je hlasitější než kdy dřív. A hlava začne produkovat otázky, které nemají odpověď.
Proč nic nenaznačil? Proč jsem si ničeho nevšimla? Mohla jsem něco změnit?
Tohle není obyčejný smutek. Přichází i vina, i vztek, i pocit bezmoci. A do toho vstupuje veřejnost se silnými názory, jak by mělo proběhnout rozloučení.
Jenže člověk, který sotva stojí na nohou, těžko unese stovky pohledů a očekávání.
Pohřeb patří rodině
Rozumím fanouškům.
Rozumím i tomu, že kapela by se chtěla naposledy rozloučit. Třicet čtyři let vedle sebe není málo.
Jenže pohřeb není koncert. Není to společenská akce. Je to poslední intimní prostor rodiny.
Když Mirjam říká, že na velké rozloučení nemá sílu, já v tom nevidím trest pro Olympic.
Vidím obranu. Obranu člověka, který se snaží nerozpadnout před cizími lidmi. Stát u rakve a zároveň čelit davu? To může být pro někoho nepředstavitelné.
Možná to zvenčí působí tvrdě. Zevnitř to může být jediné rozhodnutí, které je schopná udělat.
Respekt není nárok
Respekt někdy znamená být přítomen. A někdy znamená ustoupit.
Kapela může uctít památku jinak. Vzpomínkovým koncertem. Písní věnovanou jemu. Tichou minutou na pódiu. Fanoušci mohou zapálit svíčku doma. Hudba nikam nezmizí.
Ale rakev patří rodině. A rozhodnutí, kdo u ní bude stát, patří těm nejbližším. Ne komentářům. Ne mediálnímu tlaku.
Pokud je uzavřený obřad jejím způsobem, jak zvládnout bolest, pak to není útok na kapelu. Je to její poslední kousek kontroly v situaci, kde o všechno ostatní přišla.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroje:
blesk.cz
olympic.cz
