Článek
Milý Pavle,
dnes jsi vyšel z liberecké věznice. „Byl jsem v díře, ještě smrdím,“ pronesl jsi s typickým nadhledem. Jenže za tím humorem se skrývá realita – tři měsíce, které ti ukázaly, že ani hlučný starosta není nedotknutelný.
Odsoudili tě za výtržnictví, podněcování k trestnému činu a za to, že jsi pronásledoval podnikatele Marka Víta. To nejsou drobné přestupky, ale činy, které by mohly úplně zlomit důvěru lidí. Nejprve sis vyslechl podmínku – stát ti tehdy nabídl otevřené dveře k nápravě. Jenže místo kroku vpřed přišly další prohřešky a dveře se zavřely. Musel přijít trest, tentokrát skutečný, za mřížemi.
Řekl jsi: „Ve 44 letech prvotrest bohatě stačil.“ Věřím, že to myslíš vážně. Ale opravdová změna se nepozná podle slov před novináři, ale podle ticha doma – u stolu s rodinou, při obyčejném dni, kdy se rozhodneš nereagovat výbuchem, ale klidem.
Tvůj život byl vždycky plný protikladů. Na jedné straně jsi starosta, který se nebál postavit Rusku a postavil v Řeporyjích pomník vlasovcům. Tvá odvaha rezonovala až do Moskvy a přinesla ti obdiv. Na druhé straně jsi muž, který si dokázal zničit vlastní kredibilitu výlevy na Twitteru. Uměl jsi přinést smích i ostudu, a často oboje ve stejný den.
Vzpomínám na chvíle, kdy ses pustil do Tomia Okamury. Ostré výroky, nadávky, konfrontace, které bavily jedny a pobuřovaly druhé. Nebo tvé slovní útoky na sociálních sítích, kdy sis nebral servítky vůči komukoliv. Ano, byla v tom odvaha, ale často i bezohlednost. A právě ta tě přivedla tam, odkud dnes vycházíš.
Dnes už nejsi starosta. Pozastavil sis členství v ODS, i když v zastupitelstvu zůstáváš. Někteří tě pořád vidí jako rebela, jiní jako klauna. Pravda ale je, že svět ti dnes nabízí čistý stůl. A to je dar, který se neopakuje často.
Pavle, politika je oheň, který rychle shoří. Dnes tě lidé vynášejí, zítra zapomenou. Co ale zůstane, je rodina a tvoje jméno. Tvoje děti a blízcí ponesou následky tvých činů. A jen kvůli nim stojí za to dospět.
„Hluboce jsem si popřemýšlel hlavně o odpovědnosti k rodině a blízkým,“ řekl jsi u brány věznice. To je dobrý začátek. Teď ale přijde to důležité – jestli to zvládneš i žít.
Milý Pavle, každý muž v životě dostane pár okamžiků, kdy se láme chleba. Jeden takový je dnes. Slova už nestačí. Činy ukážou, jestli se z hlučného provokatéra stane klidnější muž, který si konečně uvědomil, že skutečná síla není v křiku, ale v tichu a vytrvalosti.
Druhé šance nepřicházejí často. A třetí už téměř nikdy.
Podepsán,
Člověk, který ví, že největší vítězství přicházejí tiše, bez fanfár.
A co vy?
Myslíte, že se Pavel Novotný po vězení opravdu změní? Nebo ho jeho povaha dřív nebo později stáhne zpět?
