Článek
Utrhnou si od huby, aby pomohli
„Vím, že na konci měsíce mi nezbyde skoro nic. Ale když dcera nemá na školní potřeby pro vnuka, prostě jí těch pár stovek dám,“ přiznává paní Alena v internetové diskuzi.
„Radši si nekoupím léky, ale vnukovi na obědy přispěju. Nechci, aby se cítil méně než ostatní děti,“ dodává jiný čtenář.
Tohle není výjimka. V mnoha rodinách dnes senioři ještě ze svého důchodu podporují děti i vnoučata. A to přesto, že sami žijí na hranici chudoby.
Stát? Mlčí
Oficiální statistiky o mezigenerační finanční pomoci chybí. Poslední průzkumy proběhly před více než deseti lety. Od té doby – nic. Přitom situace se dramaticky změnila: vysoké nájmy, drahé energie i potraviny dopadají nejen na mladé rodiny, ale i na jejich rodiče a prarodiče, kteří je často dotují.
Je to paradox. Senioři, kteří celý život pracovali, by měli mít právo na klidné stáří. Místo toho se z nich stávají zachránci vlastních dětí, protože stát nechává rodiny bojovat o přežití samotné.
Hanba společnosti
„Dcera má hypotéku, a kdybych jí nepřispíval na splátky, přišla by o byt. Dávám jí dva tisíce měsíčně, i když vím, že mi pak nezbyde,“ píše pan Karel.
Tohle je mrazivý obraz dneška. Nejen že důchodci omlouvají, že existují – oni se ještě rozdávají, aby jejich děti a vnoučata nepřišly o základní jistoty.
Jak je to u vás?
Anketa
Otázka pro nás všechny
Je fér, aby prarodiče ze svého malého důchodu živili děti a vnoučata? Nebo je to ostuda společnosti, která neumí rodinám zajistit ani základní jistoty?
Děkuji, že mé články sdílíte, podporujete jejich šíření a jejich zásah je veliký. Za každý názor v diskuzích jsem vděčný.
