Článek
Byl to pátek na začátku listopadu, kdy se po měsících nejistoty a čekání konečně všechno uzavřelo. Na Vinohradských hřbitovech vzniklo pietní místo, které se stalo symbolem konce i začátku zároveň. Hrob Aničky Slováčkové (†29) byl dokončen. A Felix s Dádou tam přišli poprvé.
„Sešli jsme se na hřbitově s Dádou a s panem farářem. Pan farář vykropil hrob a Aničku jsme do něj uložili,“ řekl zlomený Felix Slováček pro Extra.cz. „Co víc k tomu říct… jsou to chvíle, kdy nikdo neudrží slzy.“
Ale tentokrát v těch slzách nebyl jen žal. Byla v nich i úleva. Tichá, křehká, lidská. Protože bolest, která má své místo, už člověka nestrhává. Jen zůstává.
Psycholožka PhDr. Hana Neudertová, k tomu říká:
„Uzavření truchlení není o zapomenutí. Je to o tom, že bolest už má své hranice. Hrob nebo jakýkoli symbol rozloučení dává pozůstalým možnost, aby jejich smutek měl tvar. To je důležité pro psychiku i tělo.“
A právě to teď Felix a Dáda prožívají. Po měsících, kdy urna s popelem čekala, než bude vše hotovo, se konečně mohli rozloučit naplno.
Ticho se změnilo.
Už to nebylo ticho, které bolí. Ale ticho, které léčí.
Na hřbitově, kde ve větru plápolají svíčky a ze stromů padá listí, stojí náhrobek z tmavé žuly se zlatým písmem. Nahoře usměvavá Anička — symbol její energie, kterou rozdávala všem.
„Anička si přála, abych žil dál, jako by tady byla s námi,“ řekl Felix v jednom z rozhovorů.
Teď, když má její duše místo, to může konečně udělat.
Psycholožka Tereza Závadská připomíná:
„Smutek je daň, kterou stojí za to platit. Je to důkaz, že nám na lidech záleží. Každé rozloučení – i to hmotné – pomáhá proměnit bolest v přijetí. Nezmizí, ale mění se.“
Felix se k hudbě vrací jako k léku. „Když hraju, vnímám ji. Je tam se mnou. V každém tónu,“ řekl.
Hudba se stala jeho terapií, způsobem, jak zůstat v kontaktu s tím, co už není na tomto světě.
Dáda Patrasová při odhalení hrobu nevydržela stát sama. Muži ji museli podpírat. Ale i to je součástí síly – když se tělo hroutí, ale duše zůstává.
Každý rodič, který ztratil dítě, ví, že tohle není konec truchlení. Je to jen jeho jiná fáze. Bolest se neztrácí. Jen se s ní naučíme žít.
„Není třeba spěchat,“ dodává psycholožka Neudertová. „Když člověk necítí připravenost, nemá smysl nutit se do uzavření. Ale ve chvíli, kdy přijde, nastává v duši posun. Jako když se po dlouhé zimě konečně rozpustí led.“
A tak i oni — Felix a Dáda — udělali krok, na který se nedá připravit.
Ne proto, že by chtěli zapomenout, ale proto, že chtějí žít dál.
Protože když bolest dostane tvar, dá se nést. A v tichu, které po ní zůstane, se konečně dá dýchat.
Na Vinohradském hřbitově teď stojí hrob Aničky Slováčkové.
A kdo projde kolem, uvidí tvář, která se usmívá. Možná proto, že někde nahoře už ví, že její rodiče konečně našli klid.
Díky za každé srdíčko i komentář.
Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, využijte tlačítko Podpořte autora.
Každá vaše koruna mě vůči vám zavazuje o to víc.
David
Zdroje:
https://www.extra.cz/zdrceni-slovacek-s-patrasovou-poprve-u-hrobu-anicky-dadu-museli-podpirat-felix-mladsi-chybel-1e2c8
https://zeny.iprima.cz/felix-slovacek-otevrene-o-truchleni-472069
https://www.fnbrno.cz/phdr-hana-neudertova-ph-d-jak-se-vyrovnat-se-ztratou-blizkeho-cloveka/t6679
https://wave.rozhlas.cz/k-truchleni-patri-pocity-viny-nastvani-ale-i-smich-rika-psycholozka-9043152
