Článek
Jedna věta u vody, která dokáže zkazit atmosféru
Sedíte u vody, nahodíte prut, přijde záběr a na konci vlasce je pěkný kapr. Normální rybářský moment, který zažívají tisíce lidí každý den. Jenže dnes se k tomu často přidá ještě jedna věta: „Toho snad pustíš, ne?“
Přiznám se, že mě to někdy pobaví. Rybaření totiž začíná připomínat zvláštní společenský experiment. Rybu chytit je v pořádku. Rybu vyfotit je v pořádku. Ale jakmile ji chcete dát na pánev, najednou jste skoro podezřelý.
A právě tady začíná spor, který mezi rybáři sílí. Někteří totiž říkají, že z rybolovu se pomalu stává fotografická disciplína.
A jiní jen pokrčí rameny a řeknou: vždyť je to přece rybolov.
Tradice, která měla vždycky jednoduchý smysl
Když se člověk baví se staršími rybáři, většinou uslyší jednoduchou věc. Rybaření nebylo jen o klidu u vody. Bylo také o tom, že člověk přišel domů a na stole skončil kapr, štika nebo candát.
Ne proto, že by musel. Ale protože to bylo přirozené. Rybolov byl vždycky kombinací pobytu v přírodě a lovu.
Dnes se ale podle některých rybářů mění samotná filozofie. Ideální úlovek je ten, který skončí na fotografii. Rybář ho změří, vyfotí a slavnostně vrátí zpět do vody.
A právě tady začíná část lidí kroutit hlavou. Ptají se totiž jednoduchou otázku: kdy se z ryby stal objekt pro fotografie?
Dva pohledy na jednu rybu
Aby bylo jasno. Spousta rybářů nemá problém rybu pustit. Když je malá, když je vzácná nebo když už mají doma dost.
Jenže spor vzniká ve chvíli, kdy se z pouštění ryb stane jakýsi morální standard. Najednou se z toho stává soutěž, kdo je u vody ušlechtilejší.
Zastánci „chyť a pusť“ říkají, že tím chrání přírodu a dávají rybám šanci žít dál. Kritici ale namítají, že rybolov vždycky znamenal možnost úlovek využít.
A někteří to říkají ještě přímočařeji. Podle nich je zvláštní vytahovat rybu z vody jen kvůli fotografii a zároveň tvrdit, že zabít ji na jídlo je morálně horší.
Možná by stačilo jedno staré pravidlo
Ve skutečnosti většina rybářů stojí někde mezi těmito dvěma pohledy. Někdy rybu pustí, jindy si ji vezmou domů. Přesně tak ostatně funguje i rybářský řád.
Jenže dnešní internet má jednu zvláštní vlastnost. Z každé věci udělá spor dvou táborů. Na jedné straně „masaři“, na druhé straně „svatí ochránci ryb“.
A přitom většina lidí u vody chce něco mnohem prostšího. Klid, přírodu, trochu štěstí při záběru a občas kapra na večeři.
Možná by tedy úplně stačilo jedno staré rybářské pravidlo: chytat podle pravidel a nechat ostatní dělat totéž.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroj:
aktivni-rybolov.cz
