Článek
Nedávno jsem po delší době navštívil českou republiku, a nestačil se divit co se s lidmi děje. Že se mezi lidmi rozhostila „blbá nálada“ to jsem tušil ale že se s ní lidé i ztotožnili a přijali ji jako fakt který bohužel nejde zvrátit mne udivilo.
Vládě se podařilo zavést heslo : rozděl a panuj , a to tedy ve smyslu rozděl lidi ať se hádají a my jako vláda , potichu přivedeme lidi ke krachu. A zatím se jim to velmi daří.
Pokud jsem se s lidmi bavil zjistil jsem že se dají rozdělit do dvou skupin tzv. "spáči “ a „titanikáři“ .První skupina se vyznačuje konzistentním názorem na očkování proti kovidu , válku s ukrajinou a tedy s tím že v rámci možností se vláda snaží dělat co může i když se občas najdou chyby.
Druhá skupina se probudila a vidí že kovid byl jedna velká lež a s válkou je to obdobné a do toho se ještě rozjíždí soukolí green dealu .
S první skupinou se nedá bavit , nic nevidí a nechtějí si vyslechnout ani jiný názor, prostě žijí ve své bublině kde mají své kamarády je jim s nimi dobře a vlastně česko na tom ještě není tak špatně .
S druhou skupinou je to lepší ale jen na oko .Pokud jsem se zeptal v druhé skupině jestli jim tento stav nevadí ,ve valné většině se ihned lidé ozvaly , a co prý s tím můžu dělat? Je to nejběžnější a nejrychlejší odpověď kterou dostanete, a také nejhloupější odpověď.
Proto jsem nazval druhou skupinu titanikáři protože budou sedět a vyhlížet jak jde loď ke dnu . Odpověď tedy co s tím dělat, je bohužel vystoupit s komfortní zóny a zažít nepohodlí a většinou i ztrátu zažitého blahobytů . Těch možností co udělat je víc, buďto s kamarády udělat sdružení a veřejně se projevovat a doufat že bude víc a víc podobně smýšlejících lidí , a nebo sbalit kufry a opustit zemi . Každopádně oboje vás bude stát energii a bohužel i posměšky části lidí které znáte.
Většinou nenastane jeden ani druhý ani jinak podobný radikální řez .
Možná se není co divit, lidé pořád ještě věří že se vše otočí a bude dobře. Ale zatím všechno běží podle scénáře který jen odškrtává další splněné úkoly na cestě k pomyslné šibenici.
Nyní žiji v dominikánské republice a mrzí mě kam česko směřuje . Nedávno jsem se bavil o výše uvedeném s jedním čechem který zde na ostrově žije asi 30 let a ten mě řekl zajímavý postřeh.
Víš dominikáci by tole nikdy nedopustily ,zažil jsem asi před 8 lety skokové zdražení benzínu a nafty a to celkem výrazně. Místní na protest začali blokovat silnice a poté zapálily pár čerpacích stanic . Do pár dnů vláda snížila cenu .
Pokud se občas bavím s místními vidím jejích temperament , radost se života a právě tu jejích odhodlanost s jiskrou v oku v dobrém i ve zlém. To vše se v česku vytratilo a zbyly jen prázdné pohledy.
