Článek
Česká reprezentace do posledního duelu ve skupině mohla pohlížet po postupu do vyřazovací fáze turnaje. V cestě ji ale stálo dosud neporažené Mexiko. Češi bohužel nedokázali prolomit herní trápení z předchozích zápasů a na šampionátu končí s jediným bodem za remízu s JAR.
Standardky už nestačily
Byla to velká sláva, když 31. března na Letné Michal Sadílek proměnil svou penaltu a Češi se kvalifikovali po 20 letech na mistrovství světa. Kdo by v tu dobu tušil, že právě on a Ladislav Krejčí budou jediní, kdo na šampionátu rozvlní síť.
Podobným stylem, kterým se Češi probojovali na turnaj se prezentovali také v Mexiku a USA. Sázka na standardní situace a jistá obrana měla svěřencům trenéra Miroslava Koubka přinést minimálně postup z hratelné základní skupiny. Za Atlantským oceánem však pouze standardky nestačily. Korejci ukázali jejich šikovnost s míčem. Český tým vše řešil nákopy, které nebyly vůbec účinné. Absolutně nevyužitý zůstal Patrik Schick, Pavel Šulc zase vypadal úplně bez formy. Styl hry, který Čechům i s velkou dávkou štěstí přinesl postup na mistrovství nefungoval a Korejci po obratu zvítězili 2:1.
Promarněná šance proti JAR
V zápase s Jihoafrickou republikou šlo o hodně. V případě vítězství by se Češi citelně přiblížili postupu. Na papírově nejslabší tým nevyslal Miroslav Koubek od první minuty Tomáše Součka ani Pavla Šulce. Oba se do hry dostali až ve druhém poločase. Podle mě byla velká škoda, že nedostal šanci od začátku Jaroslav Zelený, který byl v zápase s Jižní Koreou jedním z nejlepších Čechů na hřišti.
V prvních 10 minutách nikdo nepochyboval, že by si česká reprezentace neodnesla z utkání 3 body. Češi byli velmi aktivní. Velkou šanci spálil Patrik Schick. V zápětí však po kombinaci na jeden dotyk překonal brankáře Wiliamse Michal Sadílek. Konečně pěkný gól vypracovaný po zemi. V tu chvíli jsem jen přemýšlel, o kolik gólů Češi vyhrají.
Místo aktivity se čeští fotbalisté ale stáhli, a do větších příležitostí se už nedostali. Za mě nepochopitelné v zápase, ve kterém jste favorit. Místo toho přišla smolná penalta po ruce Pavla Šulce a vyrovnávací gól. Kapitán Ladislav Krejčí v pozápasovém rozhovoru zmínil, že týmu došly síly.
Koubkův optimismus vzbudil rozpaky
Velký poprask způsobil také rozhovor s trenérem. Miroslav Koubek hodnotil výkon svých svěřenců pozitivně a hráče JAR označil za tým, který je silný na míči. Vážně se Češi s spokojí s takovou hrou a výsledkem? Na tiskové konferenci před posledním skupinovým zápasem řekl, že by svá slova přehodnotil. Na mě však trenér nepůsobil, že by svá slova nemyslel vážně. Spíše se k nim podle mě vrátil pod tlakem médií a lidí kolem reprezentace.
Konec nadějím
První poločas proti domácímu Mexiku nevypadal od českého týmu špatně. Řekl bych, že byli možná i lepším týmem. Vše se ale sesypalo v rozmezí od 55. do 61. minuty, kdy Mexičané dvakrát udeřili po chybách české obrany. Pohodlně nakonec dokráčeli k vítězství. Vše podtrhlo zranění Tomáše Součka, který vypadne ze hry na hodně dlouho.
Češi se svými výkony na mistrovství do paměti příliš nezapsali. Příčiny neúspěchu se mohou určitě hledat v systému vychovávání mladých fotbalistů. Éra Pavla Nedvěda, Tomáše Rosického a spol. už je dávno pryč. Od té doby nikdo podobný nepřišel.
Potřebná změna
Myslím si, že by českému fotbalu určitě pomohl impulz ze zahraničí. Tím samozřejmě neshazuji práci Miroslava Koubka. Dokázal toho za tu chvíli opravdu hodně, ale nemyslím si, že je to cesta, kterou by se měl fotbal v Česku ubírat.
Možná je dobře, že jsme dostali takovou „facku“ a hodně věcí si díky tomuto nepovedenému turnaji uvědomíme. Doufejme, že příští mistrovství světa s českou stopou nebude znovu za dalších 20 let.
