Článek
Občas je to fakt fuška.
Pracuji jako číšnice. Nachodím denně vysoko nad magických 10 000 kroků, ale náročnější je na mé profesi spíš ten servis - být celý den milá, usměvavá, ochotná… a to i na zákazníky, které bych občas z různých důvodů raději vykázala z lokálu ven.
Dneska ale píšu o spropitném. Tím úvodem chci jen říct, že se ve své profesi snažím být přesně taková, jak byste si asi představovali, že by to mělo vypadat. Alespoň většinu čas. Taky jsem jen člověk.
A osobně mám dojem, že právě chování obsluhy je to, co zákazníci spropitným nejčastěji oceňují.
Nebo? Za co dáváte spropitné? Že vám chutnalo? Že jste měli vše rychle na talíři? Nebo spíš ceníte ten servis okolo a že vám v podniku bylo příjemně?
Třeba dneska přišla skupina Poláků. Ti v zásadě spropitné nedávají. Bylo tomu tak i dnes. Rozdělila jsem jim účet na čtyři díly a každý zaplatil zvlášť kartou. Pak mi ale jeden z nich podal dvoustovku - prý pro mě za všechny, za to že jsem byla milá a usměvavá. A že prý zítra přijdou zas. Utratili celkově přes tisícovku, takže spropitné skoro 20 procent. Krása! Ale takhle to běžně nechodí…
„Spropitné je daň z dobrého vychování.“
Ideálně bych si chtěla jeden den dělat čárky - kdo spropitné nedal vůbec, kdo dal 10 % (či více) a kdo dal aspoň něco. Jenže na to zpravidla v lokále není čas. Člověk jednoho zákazníka vyúčtuje a už vidí prázdné talíře, které je třeba odnést, načepovaná piva, která je třeba přinést, nové zákazníky, které je třeba usadit ke stolu. Takže nemám tvrdá data, to přiznávám.
Nicméně.
Ani korunu
Řekla bych, že zhruba každý třetí zákazník nedá žádné spropitné. Častěji pokud platí kartou. 270 korun? Píp a nashledanou.
Tadle skupina zákazníků mě překvapila nejvíce, když jsem se ocitla v gastru. Já dýško dávám vždycky. Opak je výjimkou a musí k tomu být fakt důvod - nejčastěji dlouhé čekání na jídlo, nějaký problém s jídlem, případně nepříjemná obsluha.
Ale když je obsluha v pořádku, zákazník má jídlo do pěti minut na stole a talíř vyjí do posledního sousta?
Nevím no.
Všichni v Česku přeci ví, že dýško je součást mzdy obsluhy.
Nedávno se mi dostal k očím seznam nejhůře placených profesí - no samozřejmě že číšníci byli mezi nimi…
Je to zasloužené? Vždyť máme kapsy nacpané dýšky, žejo :-). Měl by se systém změnit? Zrušit dýška a dát obsluze odpovídající mzdu. Zkusil to nějaký provozovatel restaurace?
No, pokračujme…
Zaokrouhlovači
Pak je tu skupina tzv. zaokrouhlovačů.
590 Kč? 600 Kč.
175 Kč? 180 Kč.
990 Kč? 1000 Kč. To je konkrétní příklad ze včera.
Jakože ehm děkuji, ale já výši spropitného zadávám do přístroje a to zaokrouhlení mi - kor když zpravidla platíte kartou - nikterak nepomůže. Klidně naťukám 50 Kč.
50 korun je obecně, mám pocit, taková psychologická hranice řady zákazníků. Dát více „už je moc“. Víc už dává pouze ten, kdo ctí zvyklost dát spropitné ve výši deset procent z útraty.
Takže ve výsledku bych tipla, že se dává v průměru dýško tak 3-4 procenta. Pokud tedy průměr dělám pouze z těch, kdo dýško dávají…
Vzorný zákazník
No a pak je tu skupina ideální zákazník.
Takový dá spropitné minimálně deset procent, navíc v hotovosti plus je on sám příjemný. Jo, i tací jsou, ne že ne. A děkuju vám!
Ale děkuju i všem, kdo dávají aspoň nějaké spropitné. Ideálně v hotovosti, i když platíte kartou. To je na delší vysvětlování. A já už se tolik rozepsala… Není tak už ani prostor vysvětlovat, že dýška si dělí nejen ti na place, ale je i spousta lidí v zákulisí, které nevidíte…
- O dýškách udělal před dvěma roky fajn anketu Refresher, tak nějak podle mě odpovídá realitě:
Každopádně, co mě profese naučila - že nelze odhadnout, zda dotyčný bude štědrý nebo ne. Někdy se setkáte s tak prima zákazníkem a jste rádi za dvacetikorunu, a jindy někdo úplně nenápadný vám podá stokorunu a ani nemrkne.
Todle téma je obšírné, vím. V tomto „úvodu do spropitného“ jsem chtěla předat především svůj údiv, kolik lidí položku spropitné ignoruje. Ale zajímalo by mě, co zajímá vás. Krom toho, kolik si teda na dýškách denně vydělám :-D.
Mimochodem, necháváte dýško u kadeřníka? V drogerii? V květinářství? Ve večerce?
Ne? A co to zítra zkusit?
