Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

Poprvé jsem to zaslechl na základní škole. Bylo mi 9 let, ve fungl nové televizi Changhong zpívala Marta Kubišová a povídal Václav Havel a rodiče začali nadšeně chodit na schůze jakéhosi Občanského Fóra. Máma si na bílou zadní stranu velkého starého kalendáře napsala text Jaroslava Hutky Náměšť a pověsila v kuchyni a já vůbec nerozuměl tomu, co se kolem mě děje. Nějak instinktivně jsem tehdy roztrhal svůj čerstvý pionýrský průkaz.

Znovu to začalo být aktuální před pár lety, když začal frčet výraz „pravdoláskař“. Došlo mi, že existují i lidé, kteří pravdu a lásku nepovažují za dobrou věc.

Každé pěkné rčení má samozřejmě nějaké výjimky. Například zlaté pravidlo, které Sókrates zapsal: „Nečiň jiným, co by tě zlobilo, kdyby učinili tobě“. Na první pohled se s tím dá celkem dost souhlasit a snažím se jím řídit. Není ale zárukou dokonalé společnosti, protože si tím třeba narkoman obhájí prodej drog - chce, aby mu ostatní prodávali.

Vážně by mě ale zajímalo, komu může pravda a láska vadit. Nejprve každé slovo zvlášť a pak obě dohromady.

Pokud bychom si vždy říkali pravdu, tak by si možná někteří představovali utopickou společnost, kde si všichni důvěřují na 100%. Jenže to má 4 háčky kvůli kterým je pravda pro mnoho lidí neuchopitelná, zaměnitelná za lež a nedůvěřují jí.

Lhaní je tím účinnější, čím více si lidé důvěřují. Pokud bychom si zvykli, že si říkáme vždy pravdu, tak by stačilo, aby jeden pravdu přetal říkat a všechny by převálcoval.

Zajímavá, vtipná nebo děsivá lež se navíc šíří mnohem rychleji, než pravda.

Pokud nám někdo řekne, že za křovím číhá lev, je výhodnější utéct, než se převědčovat, jestli nekecal. Lidé se instinktivně bojí toho, co neznají, ale pak si této vlastnosti někdo všimne a začne strašit vším možným aby lidi ovládal.

Vznikají konspirace, městské legendy, děsivé pomluvy. Ale naštěstí nefunguje jen hrůza.

Historka o tom, že Albert Einstein byl špatný v matematice se ráda šíří, protože je vtipná, ale rozhodně není pravdivá. Einstein by nemohl přijít s obecnou relativitou bez dokonalé matematiky.

Světem se tyto historky šíří a mutují, stejně jako se šíří a mutují geny a proto se jim říká někdy memy. Zatímco geny žijí v našich buňkách a virech. Memy se šíří v našich myšlenkách, knihách, písních nebo filmech.

Jeden obzvláště oblíbený mem je, že po pravdě nemá smysl pátrat, že jde o předem prohraný boj. Tam, kde je tento mem zakořeněn se lži daří ještě více.

Pravdu málokdy víme na 100 %. Jasně, že jsou všechny labutě bílé. Dokud nenarazíme na černou. Jasně, že planety obíhají kolem Země, dokud nezjistíme, že obíhají kolem Slunce a ani to není středem vesmíru. Jasně, že do Ameriky doplul jako první Kolumbus, dokud nezjistíme, že tam byli nejprve Vikingové.

Jediná 100% pravda se dá zkoumat u věcí u kterých si sami určíme nezávislá pravidla. Tedy nějaké počáteční pravdy o kterých se nediskutuje a na kterých založíme vše ostatní. Je pravda, že šachový král může jen o jedno pole za tah, ale jen proto, že jsme se tak dohodli jako hráči šachu. Stejně tak je pravda, že se fotbal hraje jen s jedním míčem a že číslo 8 leží mezi 7 a 9. K těmto počátečním pravidlům se ještě dostanu později.

Ve všech ostatních situacích se musíme ptát, jestli nějaké tvrzení je nebo není pravděpdobnější. Samozřejmě že se může ukázat, že kolem Pluta obíhá čajová konvice. Ale je mnohem pravděpodobnější, že tam není.

Výraz „lži dětem“ možná znáte z knih od Terryho Prattcheta Věda na Zeměploše. Popisuje jím takové ty malé lži, kterými dětem dávkujeme pravdu. Dinosauři totiž nevyhynuli před 65 miliony lety. Všichni ptáci jsou teropodní dinosauři, ale dětem to obvykle neříkáme, protože to považujeme za matoucí.

Hvězda polárka také není přímo na severu a střelka kompasu také nemíří na sever (ani na magnetický), ale pro začátek si vystačíme s tím, že Polárka na severu je a že kompas míří směrem na sever.

Každé zjednodušení můžeme klidně popsat jako lež, ale v zásadě nám pomáhá poznat pravdu. Jasně, že atom nevypadá jako maličká sluneční soustava, ale pro nějakou základní představu to stačí.

Jsme běžně zvyklí na to, že si říkáme tyto maličké lži, protože bez nich bychom si nesdělili nikdy nic. Země že je koule? To rozhodně ne, ale než bychom popsali její skutečný tvar, tak by skončila její existence.

Když jsem psal v druhém bodě o tom, kdy můžeme poznat 100% pravdu, tak pouze v případě,že si určíme nějaké počáteční podmínky, nějaká pravidla o kterých se nediskutuje, které prostě platí. Bez toho by nefungovala třeba matematika, jazyky nebo kalendář. Matematici mají pár základních pravidel na kterých stojí kompletně celá matematika. Nám samozřejmě přijde být přirozené, že za každým číslem je nějaké další, ale jako malí jsme se ptali, jaké číslo je největší, pamatujete? No a matematici se dohodli, že žádné největší číslo nebude a za každým bude možné napsat jedo další číslo. Triviální? Ano, ale pokud bychom se na tom nedohodli, tak by matematika vypadala prostě jinak a asi by byla méně užitečná. Fotbal by také vypadal jinak, kdybychom se nedohodli na tom, jak dlouhé má být hřiště.

Stejně tak jsme se dohodli, jak bude vypadat kalendář a kdy bude přestupný rok, jak vypadají písmenka, co je to planeta nebo jak dlouhý je metr. Když si někde přečtete, že Slunce, Pluto nebo Měsíc je planeta, tak třeba proto, že kdysi to tak bylo. Ne proto, že by se tato tělesa nějak výrazně proměnila, ale proto, že jsme se jako lidstvo jinak dohodli.

A když to má někdo jinak, tak jsme si dohodli pravidla, podle kterých převedeme Čínský rok opice na 2016, ukrajinské Є na „je“ a SI metr na 13 bobřích ocasů nebo čím to měří v USA.

Jenže ty absolutní počáteční podmínky o kterých se nediskutuje může mít kdokoliv jakékoliv. A jelikož se o těchto podmínkách nediskutuje, tak pak vzikají konflikty třeba morálního charakteru. Morálka je totiž čistě věc každého z nás. Výše popsané zlaté pravidlo je možná dobrý základ, ale to je podle mě málo. Najdou se lidé, kteří tvrdí, že biblické desatero by měli dodržovat i nevěřící, ale ti většinou neznají ani první tři biblická přikázání a říkají to jen aby vypadali chytře.

Ale je pravda, že pro miliony lidí jsou právě knihy, jako je Bible nebo Korán takovými absolutními pravdami o kterých se nediskutuje. A to už nejsou jen konflikty morálního charakteru. To už jsou svaté války.

Každý z nás máme nějakou počáteční podmínku nebo podmínky o kterých se nediskutuje a které prostě platí. Stojí za to si najít ty své. Udělat si inventuru svých myšlenek a u každého názoru se zeptat, proč si to myslím a co by mě přesvědčilo o tom, že to není pravda. Po chvíli se musíme každý dostat na něco, co bude platit vždy.

Blbé je, že si ty podmínky občas nechceme přiznat. Například vědec má často počáteční podmínku „je dobré přicházet na to, jak věci fungují“ ale jiný může mít „musím rodičům dokázat, že nejsem blbec“. Každý z nich pak bude svou práci dělat s trošku jiným motivem. První půjde po jádru věci, ale druhý bude chtít co nejdřív přijít s něčím, co se dostane do novin a k rychlé slávě.

Láska je… slovo… které se dá použít různými způsoby… které jsou povětšinou pozitivní.

Existují lidé ke kterým cítím obrovskou nezměrnou lásku. Přeji jim, aby se jim v životě dařilo, aby se jim vyhnula strádání, aby ve světě poznali co nejvíce lásky a nadšení, aby našli porozumění a důvěru. Nedokážu přesně definovat, co je to láska, ale tohle se tomu blíží. A když se nad tím zamyslím do hloubky, přeji to nejen těm mým blízkým lidem, ale přeji to úplně všem. Možná ne tak intenzivně, možná ne tak často, ale nenapadá mě, proč by to mělo být jinak.

Nenávist je opakem. Na světě existují lidé, kteří jiným přejí smrt, utrpení a kurděje. Mám pocit, že hlavně proto, že sami od okolí lásku moc nepocítili a třeba i neprávem. Proto je fajn lidem dávat najevo, že je máte rádi. Třeba je mrzí, že to dlouho od nikoho neslyšeli. Nebo čekají, že jim to řeknete zrovna vy.

Hledejme pravdu nebo se jí snažme alespoň přiblížit. Žijeme ve světě, kde je celkem účinné lhát, ale lháři spoléhají na to, že se lidé po pravdě nepídí a proto jim jejich strategie vychází.

Ale ne každý se kterým nenajdu společnou řeč musí být nutně nepřítelem. Když zjistíme, že společnou pravdu neumíme najít, tak pomůže zapojit lásku. Zejména, když se to povede na obou stranách konfliktu. Dejme názorovému oponentovi najevo, že třeba máme i něco společného. Třeba toho zneužije, ale pokud ne a naučíme se mít rádi i přes neshody, tak jsme vyhráli.

Pravda bez lásky je smutná.

Láska bez pravdy je zranitelná.

Bez lásky i pravdy je svět nesnesitelné hořké místo.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.