Článek
Mezi Štírem a Střelcem leží na hvězdné mapě souhvězdí, které většina běžných horoskopů vynechává. Ophiuchus, česky Hadonoš, není novým objevem ani moderním výmyslem internetu. Objevuje se už v antických katalozích hvězd a jeho silueta byla známá dávno před vznikem současného astrologického systému.
Hadonoš tak na okraji známého zvěrokruhu připomíná starší vrstvu příběhů ukrytých ve hvězdách, které se do dnešní populární astrologie nevešly. Právě jeho přítomnost mezi známými souhvězdími dodává starým mapám zvláštní hloubku, že obraz nebe byl vždy o něco širší, než jak jej známe z běžných horoskopů.
Ophiuchus v řecké mytologii: léčitel mezi světy
Souhvězdí Hadonoše je spojováno s postavou Asklépia, legendárního léčitele a syna Apollóna. Podle starých příběhů dokázal uzdravovat tak účinně, že začal překračovat hranici mezi životem a smrtí. Had, kterého drží v rukou, nebyl symbolem hrozby, ale proměny a znalosti. V antických textech se často objevuje motiv hada svlékajícího kůži, což představovalo obnovu a cyklický návrat.
Asklépios měl tak silnou pověst, že se jeho znak dodnes objevuje v medicíně. Hůl s hadem je známá po celém světě jako symbol lékařství. V otázce Ophiucha se tak nabízí obraz archetypu člověka, který stojí na hranici mezi světy. Nejen mezi nemocí a zdravím, ale také mezi starými strukturami a novými cestami.
V moderních popularizačních textech se Ophiuchovi někdy přisuzuje období zhruba mezi 29. listopadem a 17. prosincem, tedy část ekliptiky, kterou Slunce skutečně prochází. Lidé narození v těchto dnech bývají popisováni jako zvídaví pozorovatelé, kteří hledají souvislosti tam, kde ostatní vidí jen protiklady. Objevují se i zmínky o silném zájmu o vědění, schopnosti regenerace a potřebě jít za hranice běžně přijímaných pravidel.
Astronomie versus astrologie aneb kde vzniká zmatek
Astronomové potvrzují, že Slunce prochází oblastí Ophiucha přibližně mezi koncem listopadu a polovinou prosince, což u části veřejnosti vyvolává dojem, že by se měla změnit i astrologická znamení. Západní astrologie však pracuje s tropickým zvěrokruhem navázaným na roční období a symbolické rozdělení ekliptiky na dvanáct stejných úseků, nikoli na přesné hranice souhvězdí.
Podobná situace platí i pro védskou astrologii, která je založená na siderickém zvěrokruhu a sleduje skutečné postavení hvězd mnohem přesněji než tropický systém. Přesto ani védská tradice nezařazuje Ophiucha jako samostatné znamení. Důvodem je samotná struktura astrologického kruhu, která historicky vychází z dvanáctidílného modelu propojeného s planetární symbolikou, cykly roku a starověkou kosmologií. Znamení tak nepředstavují jen názvy souhvězdí, ale archetypální části symbolického kalendáře, což vysvětluje, proč Hadonoš zůstává mimo hlavní astrologické systémy i přes svou reálnou přítomnost na obloze.
Kalendář a třináct měsíců
Se jménem Ophiucha se často spojuje i myšlenka třináctiměsíčního kalendáře. Rok rozdělený na třináct období po 28 dnech by vytvořil přesný čtyřtýdenní rytmus a odstranil nepravidelnost dnešních měsíců. Datum by každý rok připadalo na stejný den v týdnu a struktura času by působila výrazně systematičtěji.
Podobné návrhy se objevovaly už ve 20. století při úvahách o reformě kalendáře. Třináct měsíců vychází z přibližného počtu lunárních cyklů během roku, kdy se na obloze vystřídá zhruba třináct úplňků. Úvahy o takovém systému zdůrazňovaly především pravidelnost a jasnou strukturu času, zároveň však narážely na hluboce zakořeněné tradice, ekonomické zvyklosti i zavedený rytmus svátků.
Třináctka jako starý symbol rytmu
Číslo třináct má v evropské tradici zvláštní pověst. V novověku se k němu začaly vázat různé pověry a symbolika neštěstí, což mohlo ovlivnit i to, jak lidé vnímali kalendář a jeho strukturu. Přitom při pohledu na oblohu nejde o nic výjimečného. Během jednoho roku se vystřídá zhruba třináct úplňků a v některých starších kulturách se s tímto rytmem počítalo jako s přirozenou součástí času.
Dnešní gregoriánský kalendář však vznikal z římského systému, který byl postupně upravován podle potřeb státní správy, výběru daní a politických změn. Názvy měsíců odkazují na římské bohy i císaře a jejich délka byla během dějin několikrát přeorganizována. Výsledná podoba roku tak není čistě astronomická, ale spíše historický kompromis mezi tradicí, mocí a snahou zavést jednotný řád.
Jak by vypadal zvěrokruh s třinácti znameními
Na první pohled by šlo jen o přidání jednoho jména navíc, ve skutečnosti by to ale znamenalo zásah do celé struktury astrologie. Posunuly by se hranice mezi znameními, změnily by se vazby mezi živly i tradiční planetární přiřazení a mnoho výkladů by přestalo dávat smysl v podobě, na jakou jsou astrologové zvyklí.
Astrologie totiž nestojí jen na datech narození, ale na symbolickém kruhu, který vznikal po staletí a drží pohromadě jako celek. Dvanáctidílné rozdělení souvisí s cyklem roku, s pohybem planet i s historickou představou kosmu. Zařazení Ophiucha by tak nebylo drobnou úpravou, ale kompletním přepsáním systému, což je také důvod, proč většina astrologických směrů zůstává u tradičního modelu dvanácti znamení.
