Podivuhodný zdroj Jana Tuny: amatérský herec, konspirační minulost a příliš hladké načasování

Když Jan Tuna představil veřejnosti své nové zjištění o fungování KFC, působilo to na mne velmi přesvědčivě. Kauza s podezřením na používání prošlého masa, přelepování štítků a obcházení hygienických standardů v oblíbeném fastfoodovém řetězci měla všechny parametry silného spotřebitelského příběhu.

Na jedné z řady letních brigád jsem za mlada pracoval v gastro provozu, kde se o našich jiných pobočkách vyprávěly legendy (přestože jsme nikdy nic špatného nedělali, maximálně se šulilo mytí rukou, které nikdo nekontroloval).

Jenže pak mi začalo vrtat hlavou: proč zrovna a pouze KFC? Vše, co se v reportáži řeší, by se hypoteticky mohlo stát v jakékoli české restauraci. Nikdo zatím nevytáhl jinou značku, jiný fastfoodový řetězec. Vždyť určitě existují podniky, které mají kontrolami jasně doložené prohřešky.

A také proč právě teď? Pokud se jedná o dlouhodobý systematický problém, nevěřím, že by ho po letech objeví spontánně právě Jan Tuna. Novinářů, kteří se této oblasti systematicky a opravdu investigativně věnují, je tu celá řada. Ať už po stránce pracovně právních podmínek (podívejme se třeba na množství reportáží o kurýrech) nebo kvalitě potravin a zacházení s nimi.

Čím více se začaly objevovat nové detaily, tím více mi přišlo, že vyprávění má více vrstev. Namísto jasného obvinění se přede mnou po pár hodinách zkoumání veřejně dostupných údajů a doptávání se začala rýsovat spíš mozaika podivných souvislostí, osobních motivací a otazníků, které celou kauzu posouvají do mnohem méně jednoznačného světla.

Whistleblower, nebo herec? Spisovatel rozhodně ne

Klíčovou postavou se pro mne stal pan Jiří Horváth, Tunův zaručený první zdroj. Ten Janu Tunovi poskytl sice zmatené, ale odvážné svědectví.

Mám rád detektivky a z toho se vyvinul můj koníček grafologie. Takže mi vždy jako deformace nabíhá okamžitá spontánní analýza psaného projevu. Při prvním pohledu na zprávy, které Jan Tuna získal, mě psaný projev pana Jiřího zarazil. Interpunkce a čárky jsou jistě věci, která může v internetové konverzaci zcela absentovat, stejně jako složitější větná stavba. Ale zajímavé je, že v jednom momentu se cosi velmi nečekaně změní.

Pan Jiří najednou od určitého bodu komunikuje s Janem Tunou zcela jinou větnou stavbou, nechybí jediná čárka ani další pokročilá interpunkce, zkrátka najednou pokud jde o detaily, máme prvotřídní text. Schválně - umíte napsat symbol ×?

Vyloženě se mi zdálo, že jakmile došlo na složitějších detailů, usedl za klávesnici už někdo jiný, kdo si dal záležet. Toto mě navedlo na sociální sítě. Šel jsem se podívat, jestli Jiří Horváth nemá někde běžný vzorek svého písemného projevu. Měl a byl bez výjimky podobný prvnímu stylu psaní, tedy tomu, který by bylo možné označit jako „jednodušší“.
Ale více mě nakonec zaujala jiná věc.

Nepříliš nenápadný „herec“

Jiří Horváth se totiž dlouhodobě pohybuje na pomezí světa amatérských herců a digitálních tvůrců obsahu. Objevil se například v epizodách Policie v akci, podílel se na filmech Pavla Dorotky, na sociálních sítích zveřejňuje vlastní videa.

Zároveň se v jeho veřejné aktivitě objevuje silná potřeba být vidět, ať už jde o herecké role, nebo ostrá vyjádření během covidu.

Rýsuje se nám tu tedy domněnka: Pan Jiří touží po slávě a pozornosti a neváhá skočit po každé příležitosti, která se naskytne. Za pozornost stojí i jeho tvorba z pozice youtubera. I zde se rýsuje jakási další podivná skládačka do mozaiky pana Horvátha: je zarputilým antivaxerem, který se během Covidu odmítal očkovat a tu a tam místy vlastně zpochybňoval celý Covid. To může být mimo jiné jasný důkaz vzpoury proti autoritě i to, že porušovat pravidla nebo etiku mu nevadí.

Já sám jsem kdysi působil jako aktivní „křoví“ ve filmových produkcích. Mám za sebou pohádek pro Českou televizi (hraju tu třeba vesničana) a hlavně reklam. A pamatuju si, že občas přišlo od produkcí oťukávání na ne úplně legální „kšeftíky“. Například běžné prý bylo sehrát někoho na demonstraci. Nebo sehrát „něco na kameru“ pro politiku. Sám jsem nevyzkoušel ani jedno. Ale rozblikala se ve mně druhá kontrolka.

Propojení Jana Tuny s Jiřím Horváthem tak nemusí být tak náhodné, jak se na první pohled zdá. Mohl je někdo šikovně propojit. Na jedné straně člověk, který se živí prodáváním exkluzivních kauz, jehož plat je odvislý od toho, jakou senzaci kde urve. Na druhé straně člověk, který rád sehraje ve falešném dokumentu hospodskou rvačku. Oba snadno manipulovatelní, protože si nejspíš neuvědomují širší souvislosti.

Krátká odbočka - cesta do hlubin kuchaře hrdiny

Dovolím si i menší charakterovou odbočku.
Velice zvláštní veřejně dohledatelnou kapitolu v životě pana Horvátha totiž představuje jeho vztah s Janou Peterkovou, někdejší novinářkou, která se v posledních letech proslavila šířením konspiračních teorií a kontroverzních výroků. A tak trochu všeobecným šílenstvím, které obsesivně sdílí se světem prostřednictvím kamery. Ano, je to ta paní, co chtěla olizovat kliky na Bulcovce.

Podle fotek a Horváthových slov spolu tvořili pár. Jejich vztah měl bouřlivý průběh a po rozchodu Horváth o Peterkové zveřejňoval videa, v nichž na ni prozrazoval „šokující fakta“.

Jan Tuna během covidu našel taky bohulibou činnost: pravidelně se prostřednictvím svého kanálu do Peterkové strefoval a abychom byli fér, opravdu vyvracel různé nesmysly a dezinformaci, které opakovaně vypouštěla do veřejného prostoru. Je otázka, zda o sobě oba pánové nevěděli už tehdy. Nicméně minimálně pro pana Horvátha by tam nemusel být problém obhájit si, že pro někoho sehraje zajímavé divadlo a Jan Tuna pro něj bude nicnetušícím nástrojem.

Jablonec je velice malé město, takže nebylo problém doptat se, jestli byl pan Horváth skutečně v KFC. Prý údajně byl krátce a byl vyhozen pro nerespektování pravidel. Berme s rezervou, mám to přes dva zdroje. Nevím podrobnosti, protože můj zdroj je neví, každopádně soudě podle jeho sociálních sítí v gastru nepracuje a žije teď mimo republiku.

Po ukončení pracovního poměru vystupuje Horváth jako ten, kdo odhaluje skandální praktiky svého bývalého zaměstnavatele. Z lásky (jeden post ukazuje, jak si spokojeně dává v KFC snídani) se najednou stává nenávist. Opět poměrně jasná motivace, proč škodit.

Je to odvážný whistleblower, nebo spíš člověk, který má tendenci proměňovat osobní zkušenosti v dramatická odhalení? A kde je hranice mezi autentickým svědectvím a potřebou upoutat pozornost?

Malá odbočka, proč může být Jan Tuna snadné médium. Celý národ viděl, že to je člověk, který se nechá „povodit“ drobnou blondýnkou. Často nedokáže připustit, že by mohl být manipulován. Nyní ho kdosi vytahuje do boje proti korporátu po boku zdroje informací, který u normálních lidí vyvolá přinejmenším pochyby.

Ne tak u Jana Tuny. Je možné, že poučen svým výstupem ve Zrádcích si opravdu pana Horvátha pečlivě prověřil a všechny pochyby o jeho motivacích a způsobech shledal za bezpředmětné. Moje intuice však říká nevidět to tak černobíle.

Motiv? Konkurenční boj anebo politická hra?

Jenže není detektivní případ bez motivu. To jsou otázky, které snad budou brzy důležité i pro samotného Tunu, pokud se nějaký „plot“ potvrdí. Na začátku se zdálo, že našel silný příběh. Ale čím déle se na něj dívám, tím víc připomíná spíš promyšlenou kampaň než spontánní investigaci. Zvlášť když vidím jeho chlubení „Zavřu české KFC!“ - přijde vám, že se takhle chová investigativní novinář? Načasování, gradace odhalení i okamžitá odezva jiných influencerů nebo například politiků, to vše působí až příliš hladce.

Osobně mám dvě podezření. První je zapojení konkurence. KFC má v Česku výsadní postavení. Kuřecí konkurence s ním složitě bojuje. Už jednou neměla problém udělat PR kampaň na „dlouhé spontánní fronty“ se zásadním mediálním pokrytím. Vážně, zpětně si řekněte, proč se česká média tak významně věnovala frontě na Václaváku, když třeba úspěchy českých firem je nechávají chladnými.

Svůj údiv ventiloval třeba i Janek Rubeš, který s Janem Tunou peče a kauzu KFC přitápí? O novém řetězci se také spontánně zmiňoval. Přestože málokdy dělá nějaké americké značce reklamu.

Pokud by konkurence hypoteticky chtěla konkurence rozjet antikampaň, potřebuje novináře, co s ní bude spolupracovat a rozbušku, kterou si zaplatí. Mohlo by to vysvětlovat mnohé, včetně zásadních nesrovnalostí komunikace pana Horvátha, která vypadá, jako by ji v půlce převzal někdo jiný. Nepřijde mi to nerealistické.

Další drobný detail – do FB skupiny v Jablonci dávaly informace o kauze skutečně divné profily, které jsem tam jindy neviděl. Snad leda u „trollích farem“, kde názvy přezdívek generuje počítač (kdo je má pořád vymýšlet).

Druhá varianta může být politická. KFC dodává maso Andrej Babiš. Je před volbami. Na zjištění neobvykle prudce reaguje europoslanec Tomáš Zdechovský, který z kontrol řetězce dělá národní věc. Necelý den poté, co Jan Tuna zveřejnil za peníze druhý díl. Nechce se věřit, že by pro něj tato kauza byla v rámci denní evropské agendy. Adresuje přímo ministra a chce kontroly dodávek masa.

Na druhou stranu – tato hypotéza neobstojí tolik, protože kauze se věnoval například bulvární server Expres. Věřím, že pokud by někdo kopal do budoucího premiéra, měl by jeho tým sílu si své bývalé vydavatelství ohlídat. Každopádně Jan Tuna tuto nahrávku pana europoslance ihned zvedá.

Proč však KFC mlčí?

Těžko říct. Osobně si myslím, že buď ví, odkud vítr fouká, nebo čeká na výsledky auditů. Pořád samozřejmě existuje varianta, že přímo v KFC mohlo dojít k selhání. Jak jsem psal v úvodu, o gastru si nedělám iluze a lidé pracující v gastru jsou často specifičtí ve svém přístupu k povinnostem i pravidlům. Že leckdo tvrdý muffin prodá zákazníkovi, to si dovedu dost dobře představit. To stejné se povídá o taštičkách u konkurence nebo koláčích v pekárnách.

Je možné, že KFC se prostě nechce bojovat tímto stylem. Zároveň pokud jsem nepřehlédl, nemají zatím výsledky kontrol, které by tvrzení v kauze potvrzovaly. Zajímalo by mě, jestli Jan Tuna předal KFC (tak aby chránil zdroj) třeba informace, kde a kdy se jím zaznamenané případy měly odehdrát. Pokud KFC tvrdí, že vše je dohledatelné, měl by snad jít audit udělat i zpětně.

Variantu selhání nesmíme vyloučit. Jen mi zdravým selským rozumem zní nepravděpodobně, že by tisícovky lidí (české KFC podle ChatGPT údajně zaměstnává přes 7000 lidí) dokázaly krýt tak zásadní porušování hygienických předpisů a že by to kontroly neviděly. Schválně kolik z vás má kamarády nebo příbuzné se zkušeností z fastfoodu. Fakt by někomu dávali zelený řízek? Právě z tohoto důvodu nepatřím mezi ty, kteří by věřili konsipraci, že američané nebyli na Měsíci. Takže vím, že tento argument ne u každého obstojí.

Sledujme tedy pozorně každý krok a koukejme na to ze všech stran - ne vždy je totiž hrdinou ten, kdo se za hrdinu vydává. Zvlášť ve chvíli, kdy je na tomto hrdinství závislá jeho výplata.

Čemu věřit? To už je na čtenáři.