Herbert Kickl sestavuje vládu. Chystá se v Rakousku návrat fašismu?

Rakouská krajně pravicová strana FPÖ vyhrála loňské volby do Národní rady. Oproti minulým volbám v roce 2019, kdy získala 16,2 %, výrazně posílila a porazila dosavadního hegemona Rakouskou lidovou stranu (ÖVP). Získala 57 poslanců (předtím 31), zatímco ÖVP oslabilo ze 71 na 51. Rakouský prezident Alexander Van der Bellen nebyl příliš nadšený, když se k tomuto kroku odhodlal. Obzvlášť, když ještě v roce 2016 při prezidentských volbách tvrdil, že by nikdy nejmenoval členem vlády kohokoliv ze Svobodných, ani v případě, že by vyhráli volby. Asi podobně jako Hindenburg, když nechtěl jmenovat říšským kancléřem Adolfa Hitlera. Jenomže v patové situaci, navíc uprostřed krize, oběma mužům stejně nic jiného nezbylo. A to se ještě před čtvrt rokem zdálo kancléřské křeslo pro Kickla jako nepravděpodobné.

Je však toto srovnání skutečně na místě? V neprospěch Svobodných svědčí samotný původ strany i nesčetné skandály, které se za téměř 80 let existence nashromáždily.

Historie FPÖ se datuje až do roku 1949, kdy vznikl její předchůdce - Sdružení nezávislých (Verband der Unabhängigen - VdU). Tato strana vznikla jako alternativa ke hlavním politickým silám - Sociálně-demokratické straně a Rakouské lidové straně. Byla určena pro ty, kteří nechtěli zapadnout do těchto dvou hlavních stran. Členy byli všichni myslitelní psanci té doby. Tato strana se zasadila o zrušení denacifikačních zákonů omezujících politickou činnost bývalých nacistů. V roce 1955 se sloučila se stranou Svobodných, kterou založili bývalí nacisté kvůli úpadku VdU, a vznikla současná Svobodná strana Rakouska. Prvním předsedou strany FPÖ se stal Anton Reinthaller, bývalý nacistický ministr zemědělství a důstojník SS. Druhým předsedou strany se v roce 1958 stal Friedrich Peter, rovněž bývalý důstojník SS. V roce 1967 se od strany trhla radikálnější frakce, z níž vzešla Národně-demokratická strana, která byla v roce 1988 zrušena za porušení protinacistické legislativy. O deset let později byl předsedou zvolen Norbert Steger. Za jeho vedení se strana vydala umírněným liberálním směrem a prezentovala se jako centristická. To jí však dlouho nevydrželo. Již o šest let později, v roce 1986, se po vnitrostranických roztržkách chopil kormidla Jörg Haider, podporovaný konzervativními a pangermánskými frakcemi. Jedním z jeho legendárních výroků bylo vychvalování zaměstnanecké politiky Třetí říše, když reagoval na nesouhlas socialistické strany s jeho návrhem na snížení podpory v nezaměstnanosti pro „vyžírky“. „Ne, to ve Třetí říši neměli, protože ve Třetí říši měli řádnou politiku zaměstnanosti, kterou ani vaše vláda ve Vídni nedokázala prosadit.“ Ale měl toho na triku mnohem víc. V roce 2006 Heidera ve vedení strany vystřídal Heinz-Christian Strache. Za jeho působení se strana výrazně radikalizovala a přešla k protiimigrační, protiislámské a euroskeptické rétorice, a tak to trvá až dodnes. Od roku 2021 ji vede současný předseda Herbert Kickl. Strana se během své historie pokoušela zbavit se své nacistické minulosti. Jenže seznam přešlapů, ať už řadových členů, nebo vysoce postavených funkcionářů, naznačuje, že temné podhoubí i po letech stále přetrvává. Níže je uveden výběr nejšílenějších výroků členů FPÖ.

Na volebním večírku na konci září 2024, když strana oslavovala vítězství, předseda Herbert Kickl prohlásil, že by na ně Jörg Haider (bývalý předseda a Kicklův vzor) byl určitě hrdý. Téhož večírku se účastnili i příslušníci Identitárního hnutí Rakouska (IBÖ), jehož symboly jsou od roku 2021 zakázány. O den dříve bylo zveřejněno video z pohřbu člena FPÖ, kde se zpívala píseň věrnosti SS.

Skandály rakouských Svobodných a jejich napojení na neonacistické kruhy se zabývala i rakouská pobočka Komise Mauthausen. O těchto případech byla v roce 2017 vydána zpráva, která se mimo jiné zmiňuje o neonacistickém měsíčníku Aula financovaného přímo FPÖ. Časopis o rok později ukončil činnost.

Ke všem těmto neonacistickým průšvihům je tu navíc relativně nedávná aféra Ibiza (2019) a razie v rakouské tajné službě pod vedením Moskvy (2018). To vše jsou rakouští Svobodní. Tato strana je zkrátka magnet na lidi s neonacistickým smýšlením. Má tato strana sklony k fašismu, popř. neonacismu? Bezpochyby. Používání nacistických symbolů, napojení na další krajně pravicové subjekty a čpící etnocentrismus jsou dostatečně pádné a zároveň znepokojivé důkazy pro toto tvrzení.

Představují Svobodní u kormidla nebezpečí? Pokud by se jednalo o ojedinělý ostrov krajní pravice, tak nejspíš ne, jenže vzhledem k aktuální situaci v Evropě a Americe nad tím nelze mávnout rukou. Vedení strany se ani netají tím, že je jim vzorem Viktor Orbán, o němž Andrej Babiš na půdě sněmovny hrdě prohlásil, že je to maďarský Václav Havel (i při vší úctě ke členům FIDESZu, kteří se podíleli na pádu komunismu v Maďarsku, je v současnosti toto porovnání zcestné).

Jak píše Faith Agostinone-Wilson: „Konzervativci a dokonce i někteří umírnění a liberálové umožňují autoritářský populismus a fašismus tím, že udržují iluzi, že buď mohou potlačit krajně pravicové excesy, nebo že systém bude nějakým způsobem sloužit jako řada kontrol extrémnějších akcí. (…) Dokonce i rozčarovaní voliči, kteří kdysi podporovali liberálnější nebo levicovější kandidáty, mají pocit, že mohou bezpečně podporovat autoritáře, protože předpokládají, že je stávající systém ochrání nebo že vyřadí extrémnější prvky, přičemž si zachová aspekty toho, co chtějí.“ Dále uvádí, že „charakteristikou autoritářského populismu i fašistické racionalizace násilí je budování nacionalistické identity prostřednictvím rasismu (zaměřeného na menšinové skupiny) a xenofobie (útoky na přistěhovalce a uprchlíky). Rasismus i xenofobie slouží k posílení kulturní nadřazenosti ‚skutečných‘ občanů ve srovnání s těmi, kteří sem nepatří, jako způsob, jak upevnit národní identitu. Nezáleží na tom, zda jsou tyto koncepty zakořeněny v realitě; důležité je vytvoření takového ideálu. (…) Pokud jde o rasismus, státem posvěcené násilí ze strany policie proti menšinám slouží jako otevřený způsob, jak zastrašit komunity a také v myslích bělochů vytvořit asociaci mezi zločinem a určitými menšinovými skupinami, které jsou snadno distribuovány médii.“

Fašismus byl v době svého vzniku nesmírně populární. A kam to dospělo, to už je krvavá historie.