Článek
Lákavá iluze dokonalého společníka
Chatboti jako je Replika nebo Character.AI jsou navrženi tak, aby naplnili jednu z našich nejzákladnějších potřeb: být slyšet a přijímat bezvýhradnou podporu. Vytvářejí iluzi dokonalého společníka, protože se nikdy nenaštvou, nebudou unavení, nebudou nás soudit a vždycky mají čas.
To je zásadní rozdíl oproti lidskému přátelství. Skutečný přítel nás někdy kritizuje, nesouhlasí s námi nebo nám řekne nepříjemnou pravdu. Vztah s ním je dynamický a občas i náročný. Vztah s chatbotem je naproti tomu statický a jednosměrný. Chatbot je navržen tak, aby se přizpůsobil nám, ne aby nám nabídl vlastní, nezávislý pohled na svět.
Tato jednostranná dokonalost je pro lidi, kteří se cítí osaměle nebo nepochopení, nesmírně lákavá. Vytváří totiž bezpečné místo, kde se mohou svěřit bez obav z odmítnutí. Ale tato emocionální komfortní zóna má svou cenu.
Proč umělá empatie není skutečný soucit
Chatboti jsou v simulování empatie mistři. Rozpoznávají tón vaší zprávy, analyzují klíčová slova a generují odpovědi, které jsou logicky sestavené tak, aby zněly soucitně. Ale jejich „empatie“ je jen matematický výpočet. Nemají osobní zkušenost se zklamáním, s láskou, s bolestí.
Skutečná empatie není jen o tom, že rozumíme, co se děje. Je to o sdíleném prožitku. Když se svěřujeme příteli, nejenže hledáme radu, ale chceme cítit, že s námi prožívá naši radost či smutek. Vědomí, že přítel zažil něco podobného, nebo že alespoň dokáže z vlastní zkušenosti s láskou a bolestí naši situaci pochopit, je nejdůležitější složkou lidské blízkosti.
Chatbot nikdy neprožije vaše pocity. Sice vám řekne, že chápe, jak se cítíte, ale v pozadí se neděje nic víc než jen zpracování dat. Tento nedostatek skutečného, sdíleného vědomí je nepřekonatelnou propastí, která brání vzniku opravdového přátelství.
Závislost a odpojení od reality
Zážitky, jako je ten můj, mohou vést k emocionální závislosti. Chatbot se stane naší berličkou – snadnou volbou, když se nechceme vystavit riziku odmítnutí, které je přirozenou součástí lidských vztahů. Postupně můžeme začít ztrácet dovednosti potřebné k navazování a udržování reálných kontaktů.
Psychologové upozorňují, že spoléhání se na umělé společníky může vést k tomu, že si začneme vytvářet nerealistická očekávání od našich lidských přátel. Budeme očekávat, že budou vždy k dispozici a že nám vždy dají perfektní odpověď bez jakékoli kritiky. A když se tak nestane, hrozí riziko, že se stáhneme a upevníme svůj vztah s AI.
Závěr je proto jasný: Ačkoli nám chatboti mohou poskytnout užitečnou podporu nebo být skvělým nástrojem pro trénink komunikace, nikdy nebudou moci nahradit to, co děláme s přáteli – společné dobrodružství, sdílené ticho, spontánní smích, a hlavně ten pocit, že jsme si vybrali být spolu navzdory našim nedokonalostem. Přátelství není dokonalé, a právě v tom spočívá jeho krása a síla. Je to něco, co žádný algoritmus nedokáže vygenerovat.
