Článek
Pojďme se ponořit do fascinujícího, a často překvapivého, světa života v době Tudorovců. Byla to éra velkých změn, ale také všudypřítomných každodenních výzev, zejména co se týče hygieny a pohodlí.
Život v době Tudorovců: Mezi leskem a špínou, od trhu po postel
Doba Tudorovců (přibližně 1485–1603) je pro mnohé symbolem romantických příběhů králů a královen, okázalých dvorů a velkých historických zvratů. Ve skutečnosti to však byla éra, kde se vedle politických intrik a uměleckého rozkvětu odehrával každodenní život, který byl pro moderního člověka plný překvapení, nepohodlí a často i… pachu. Pojďme se podívat, jak se v Anglii doby Tudorovců skutečně žilo, od hygienických návyků po nákupní zvyklosti, s důrazem na ty nejmenší detaily.
Hygiena: Mýty vs. Realita Koupelí a Tělesného Pachu
Představa, že Tudorovci byli špinaví a nekoupali se, je z velké části mýtem. Koupání bylo součástí života, i když ne v takové podobě, jakou známe dnes. Frekvence a způsob se však radikálně lišily od současnosti.
- Koupelny a vany: Stálé koupelny s tekoucí vodou byly prakticky neznámé, dokonce i pro krále. Vany byly obvykle velké dřevěné kádě (někdy vyložené plátnem), které se přinášely do ložnice nebo jiné místnosti. Napouštěly se horkou vodou, donesenou z kuchyně v kotlících a vědrech – bylo to časově i fyzicky náročné. Proto se kompletní koupel neprováděla denně. Bohatší domácnosti si dopřávaly koupele častěji, například jednou týdně, měsíčně, nebo při zvláštních příležitostech. Koupali se v horké vodě s přídavkem bylin (levandule, máta, rozmarýn) a vonného oleje pro vůni a údajné léčivé účinky. Někteří historici naznačují, že by Jindřich VIII. mohl být jeden z "čistotnějších" králů své doby, alespoň na začátku své vlády.
- Denní mytí: Osobní hygiena se zaměřovala spíše na mytí exponovaných částí těla – obličeje, rukou a krku. Používala se čistá voda, často s bylinnými mýdly nebo lye (zásaditý roztok z dřevěného popela a vody). K otírání se používaly lněné utěrky. "Suché mytí", tedy otírání těla čistým, suchým plátnem, bylo také běžné pro osvěžení.
- Vlasy a vši: Vlasy se nemývaly tak často, jak je zvykem dnes. Spíše se pročesávaly jemnými hřebeny z kostí nebo rohoviny, aby se odstranily nečistoty a paraziti. Používaly se sypké pudry (např. z rozemletých bylin nebo rýžové mouky) na absorbování mastnoty a vonné byliny na potlačení zápachu. Vši a blechy byly všudypřítomným problémem napříč všemi společenskými vrstvami, ačkoliv u chudších vrstev byly samozřejmě mnohem rozšířenější. Bohaté ženy si občas holily přední část vlasů, aby zvýraznily vysoké čelo, což byla tehdejší móda.
- Ústní hygiena: Byla v plenkách. Používaly se bylinné odvary (např. z máty nebo rozmarýnu) k vyplachování úst a občas se čistily zuby drsnou látkou, rozemletými bylinami nebo dokonce popelem. Zubní kaz, paradontóza a následná ztráta zubů byly extrémně běžné, a to i u bohatých – Jindřich VIII. sám trpěl silnými a znetvořujícími bolestmi zubů, což mu ovlivňovalo náladu. Zápach z úst byl proto běžnou součástí tehdejšího života.
- Spodní prádlo a oděvy: Oblečení se nenosilo každý den nové. Důležité bylo lněné spodní prádlo, které se nosilo přímo na těle a absorbovalo pot a kožní nečistoty. Lněné košile a spodničky se měnily a praly častěji než svrchní oděvy, které byly drahé a hůře se čistily.
- Parfém a vůně: Vzhledem k občasnému pachu se hojně používaly silné parfémy, vonné sáčky s bylinami (potpourri) a vonné oleje. Vyšší společenské vrstvy používaly "pomandery" – ozdobné nádoby z perforovaného kovu, které obsahovaly vonné látky (jako ambra, pižmo, civet nebo bylinné směsi). Ty se nosily na řetízku nebo držely u nosu, aby maskovaly nepříjemné pachy z okolí.
Celkově platilo, že čím bohatší, tím čistší a voňavější. Chudí lidé, zejména ti žijící ve městech, čelili mnohem horším hygienickým podmínkám a byli neustále vystaveni choroboplodným zárodkům.
Záchody, Kanalizace a Odpad: Všudypřítomný Zápach
Toto byla asi největší hygienická výzva doby, přímo ovlivňující zdraví a kvalitu života.
- Hradní a městské záchody: Na hradech a ve větších sídlech existovaly "latríny" (garderobes) – malé výklenky ve zdi se sedadly a otvory, které vedly přímo do hradního příkopu, řeky nebo odpadní jímky (cesspit). Obsah se jednoduše hromadil pod hradbami. Ve městech a menších domech se používaly nočníky (chamber pots), jejichž obsah se pak vyléval přímo do ulic, do řek nebo do veřejných jímek.
- Odpadky: Systém sběru odpadu v moderním smyslu neexistoval. Odpadky se vyhazovaly přímo do ulic, do řek nebo se hromadily ven za městem. Zbytky jídla, zvířecí exkrementy a další organický odpad se rozkládaly na ulicích, lákaly krysy a šířily nemoci.
- Ulice a zápach: Města, zejména Londýn, musela v té době neuvěřitelně zapáchat. Směs lidských a zvířecích exkrementů, hnijícího jídla, nečištěných ulic, odpadů z řeznictví a koželužen byla všudypřítomná. Odtud i potřeba vonných látek a pomanderů, které měly maskovat tento neustálý zápach. Nemoci jako mor, tyfus a úplavice se šířily extrémně rychle právě kvůli katastrofálním hygienickým podmínkám a kontaminaci vody.
Nakupování: Pulzující Trhy a Řemeslná Speicalizace
Moderní supermarkety, obchodní domy nebo dokonce stálé obchody v dnešním smyslu byly tisíce let vzdálené. Tudorovci nakupovali následovně:
- Trhy (Markets): Byly srdcem veškerého obchodu a společenského života. Konaly se pravidelně, často jednou nebo dvakrát týdně (např. trh v Cheapside v Londýně), a bylo možné zde koupit prakticky vše: čerstvé potraviny (ovoce, zeleninu, maso, ryby, mléčné výrobky), ale i látky, kůže, nástroje, keramiku. Větší města měla specializované trhy (např. masné trhy, rybí trhy, trhy s chlebem), kde řezníci, pekaři a rybáři prodávali své zboží přímo. Zboží bylo často vystaveno venku, bez chlazení, což znamenalo rychlou zkázu.
- Potulní prodavači (Hawkers/Peddlers): Mnoho zboží se prodávalo přímo od dveří ke dveřím. Pekáři, mlékaři, prodavači ryb ("fishwives"), obchodníci s dřevem, bylinkáři, a dokonce i potulní řemeslníci – všichni chodili s vozíky, nůšemi nebo koši a hlasitě nabízeli své zboží.
- Obchody a dílny (Shops/Workshops): Existovaly i "obchody" v dnešním slova smyslu, ale spíše šlo o dílny s přilehlým prodejním prostorem. Zde si lidé kupovali zboží vyrobené řemeslníky na místě – např. obuvníci prodávali boty, kováři nástroje, krejčí oblečení, zlatníci šperky. Obchody byly malé a vysoce specializované, často s cechovními znaky nad vchodem.
- Jarmarky a veletrhy (Fairs): Pro větší nákupy, luxusní zboží nebo exotické importy se lidé vydávali na velké jarmarky a veletrhy, které se konaly jen několikrát do roka a trvaly několik dní. Zde se obchodovalo s dováženými látkami (hedvábí, samet), kořením, vínem, nebo dobytkem a kožešinami. Tyto události byly zároveň významnými společenskými událostmi a festivaly.
- Platba: Platilo se mincemi z drahých kovů (zlato, stříbro), například groše, penny, šilinky, libry. Systém bankovek nebo kreditních karet neexistoval. Barterový obchod (výměna zboží za zboží) byl také stále běžný, zejména na venkově mezi rolníky.
Jídlo a Strava: Od Hostin po Denní Kaši
Strava se lišila dramaticky v závislosti na společenské třídě, regionu a ročním období.
- Bohatí: Jedli extravagantně a s nadbytkem. Měli přístup k velkému množství masa (hovězí, vepřové, jehněčí, drůbež, zvěřina – jako jeleni, zajíci, bažanti) a ryb (sladkovodních i mořských). Bílý chléb (symbol bohatství, protože vyžadoval více zpracování), koláče, pudinky a sladkosti byly běžné. Exotické koření (pepř, hřebíček, skořice, muškátový oříšek) bylo extrémně drahé a symbolem postavení. Zelenina a ovoce se jedly, ale často vařené nebo jako pyré, protože se věřilo, že syrové potraviny jsou nezdravé. Pili hodně piva a vína (voda byla často znečištěná). Hostiny na dvoře Jindřicha VIII. byly legendární svou opulentností, s desítkami chodů a obrovskými porcemi.
- Střední třída a rolníci: Jejich strava byla mnohem skromnější. Základem byl tmavý chléb (z ječmene, žita, ovsa), kaše (porridge) z obilovin a luštěnin, sýr a zelenina (zelí, cibule, mrkev, tuřín). Maso se jedlo méně často a v menších porcích, často nasolené, uzené nebo sušené, aby se prodloužila jeho trvanlivost. Pivo bylo denním nápojem pro většinu populace, a to i pro děti, protože bylo bezpečnější než voda.
- Veřejné stravování: Neexistovaly restaurace v moderním smyslu. Lidé se stravovali doma, nebo si kupovali jídlo na trhu od pouličních prodavačů. Hospody (taverns) sloužily k pití a společenským setkáním, ale jídlo bylo obvykle omezené na jednoduché chody jako chléb a sýr.
Obydlí: Od Paláců po Jednopokojové Chatrče
Typické obydlí záviselo na bohatství a postavení.
- Královské paláce a venkovská panství: Větší, často z kamene a cihel, s mnoha místnostmi, velkými sály pro hostiny, kaplemi, galeriemi a okázalými zahradami. Měly četné krby pro vytápění a skleněná okna (symbol bohatství, sklo bylo drahé). Byly však stále poměrně chladné a průvanové.
- Měšťanské domy: Typicky patrové domy s dřevěnými trámy a omítnutými stěnami (polohrázděné domy). Přízemí často sloužilo jako dílna nebo obchod, horní patra pro bydlení. Byly často přeplněné a vedly k šíření požárů (jako Velký požár Londýna, i když ten byl později). Většina domů neměla vnitřní vodovod ani záchody.
- Rolnické chatrče: Malé, jednoduché, často jednopokojové, bez vnitřních příček, postavené z hlíny a dřeva (wattle and daub) s doškovou střechou. Měly jen malá okna (bez skla, zakrytá dřevěnými okenicemi nebo olejovaným plátnem) a otevřené ohniště uprostřed místnosti pro topení a vaření, jehož kouř unikal otvorem ve střeše. Často se dělily o prostor s hospodářskými zvířaty, která poskytovala teplo.
- Nábytek a vybavení: Většina lidí měla jen základní nábytek – dřevěné stoly, lavice, truhly na oděvy a cennosti. Postele byly drahé a byly často nejdůležitějším kusem majetku. Chudší rodiny spaly na slámě na zemi nebo na palandách. Povlečení bylo lněné, ale matrace byly často plněné senem, slámou nebo vlnou.
Společenský Život a Zábava: Od Náboženství po Krvavé Sporty
Život v době Tudorovců nebyl jen práce a strádání. Společenský život byl bohatý, i když se lišil podle společenské vrstvy.
- Církevní svátky a náboženství: Náboženství hrálo ústřední roli v každodenním životě. Církevní svátky, procesí, mše a poutě byly důležitou součástí společenského života a poskytovaly odpočinek od práce. Kázání byla běžnou formou veřejné komunikace a zábavy.
- Hospody a krčmy (Taverns and Inns): Byly centrem společenského života pro běžné lidi, místem k pití piva, setkávání s přáteli, povídání si a hraní her (karty, kostky, šachy). Byly to také místa pro obchodní jednání a šíření zpráv.
- Rodinný život: Rodiny byly velké, ale úmrtnost dětí byla vysoká. Děti se v raném věku zapojovaly do práce. Manželství byla často spíše ekonomickou dohodou než otázkou lásky, ačkoli romantika nebyla zcela neznámá.
- Zábava pro všechny třídy:
Hudba a tanec: Běžné byly lidové písně, tance a hudební nástroje (loutna, flétna, bubny). U dvora se pořádaly okázalé plesy s kompozicemi od samotného Jindřicha VIII.
Divadelní představení: S nástupem Shakespeara a jeho současníků se divadlo stalo velmi populární, přístupné všem vrstvám. Hrálo se pod širým nebem v "globálních divadlech".
Hry: Karetní hry, kostky, šachy, backgammon.
Venkovní aktivity: Lov (zejména pro šlechtu), sokolnictví, střelba z luku.
Krvavé sporty: Bohužel, velmi populární byly i brutální formy zábavy, jako byly kohoutí zápasy (cockfighting) nebo zápasy s medvědy (bear-baiting), kdy byl medvěd přivázán ke kůlu a napaden psy. Tyto "zábavy" byly hojně navštěvovány napříč všemi společenskými vrstvami, včetně královského dvora. - Vzdělání: Bylo privilegované. Jen malá část populace, především muži z vyšších vrstev a duchovenstvo, uměla číst a psát. Byly zakládány grammar schools, kde se vzdělávali chlapci. Dívky se učily doma, často od soukromých učitelů nebo guvernérek, zaměřené na domácí dovednosti, ale i jazyky a hudbu, pokud pocházely z bohatých rodin.
Závěr: Život Plný Kontrastů a Odolnosti
Život v době Tudorovců byl plný ostrých kontrastů. Na jedné straně stál nádherný dvůr, renesanční umění, velkolepé stavby a rozkvět obchodu. Na druhé straně pak drsná realita každodenního života pro většinu populace: těžká práce na polích nebo v dílnách, nízká očekávaná délka života (kvůli nemocem, špatné hygieně a nedostatku medicíny), a všudypřítomný zápach. Nemoci jako mor, neštovice, tyfus a úplavice byly běžnou hrozbou.
Přesto se lidé přizpůsobovali, nacházeli radost ve společenství, rodině a oslavách. Budovali základy pro moderní Anglii, rozvíjeli obchod, umění a kulturu. Pochopení těchto detailů nám umožňuje nahlédnout za pozlátko historických dramat a ocenit složitost a odolnost lidí, kteří žili v této turbulentní a fascinující éře. Jejich svět byl sice vzdálený našemu, ale jejich základní lidské potřeby a touhy zůstávají překvapivě podobné.
Zdroj:
Mortimer, Ian. The Time Traveller's Guide to Elizabethan England. Vintage, 2013.
Weir, Alison. The Six Wives of Henry VIII. Ballantine Books, 1993.
Starkey, David. Henry VIII: A European Court in England. Harper Perennial, 2004.
Singman, Jeffrey L. Daily Life in Elizabethan England. Greenwood Press, 1995.
Loades, David. Henry VIII: Court, Church and Conflict. The National Archives, 2007.
Lacey, Robert. The Life and Times of Henry VIII. Weidenfeld & Nicolson, 1972. (Starší, ale stále relevantní přehled o životě krále a jeho době.)
P.W. Hammond. Everyday Life in the Age of Elizabeth. G. P. Putnam's Sons, 1969.
