Článek
Spousta osobních peripetií vás naučila přemýšlet o životě, především o směru k důležitým životním prioritám. Dnes víte co je důležité a na čem opravdu záleží. Kde nastal ten zlom? Každému z nás trvá spoustu času než právě k takovému směru dojdeme.
Jak říkáte, osobní peripetie. Říká se, že „Co nemůžeš říct nahlas, můžeš dát najevo jinak“. Já jako hudební producent a textař mám tu možnost psát ve své tvorbě. Daný zlom nemá nějak konkrétní ustanovení. Přichází to nějak samo. Člověk dospěje a taky tak i přemýšlí. Důležité priority si tak člověk sám uvědomuje, když v životě zažije právě ty pády. A tam má tu hlavní režii např: Rodina nebo přátele, kteří s vámi v těch časech byly a zůstali s vámi i nadále.
Když vezmeme v potaz vaší slávu, jak jí vnímáte před prioritami?
Ambice jsem si manifestoval jako 6 leté dítě. Dnes jsem tady. Když vzdáte boj o své sny, druhou šancí se to nezmění. Okusit slávu jsem chtěl vždycky, ale přišla až v době nastavených priorit. Vidím to zkrátka jinak, není důležitá. Jedině tak může být člověk šťastný, s tím koho máte a je tu pro vás za všech okolností. Sláva je jen sláva. Ne pocit naplnění, nebo ne do jisté míry. Jako hudebník potřebuji být slyšet i nadále, takže bez těch ambicí se i přesto neobejdu. Priority, ale k mému směru přeci jen patří, takže je to dost sporné. Ve své hudbě jsem textově založen na srdeční prioritě a tu miluji nadevše na světě.
Jaké to pro vás je být zpět na scéně?
Mám řadu fanoušků a posluchačů po celém světě a to stále věrných a aktivních. Což je důkazem, že hudební důchod se jen tak nekoná, ne že bych po tom toužil, ale je to stabilita, která mě prostě pořád naplňuje a dává mi tak nějak ten smysl pro který je ten směr nastaven a pro který zkrátka budu žít věčně.
