Článek
Hlavní postavou vyprávění je Ferdinand Ševčík, narozený roku 1908 ve Fryštáku-Dolní Vsi. V pěti letech osiřel – oba rodiče podlehli tyfu. Vychovali jej pěstouni, kteří v něm systematicky rozvíjeli úctu k práci, skromnost, sociální citlivost i pevné vlastenecké přesvědčení. V šestnácti letech se vyučil cementářem a roku 1933 si založil vlastní živnost.
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava a během počátečních let druhé světové války docházelo k systematickému odstraňování symbolů československé státnosti. V Kostelci stál uprostřed obce pomník padlým z první světové války, jehož součástí byla busta prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Vzhledem k represivní politice nacistických orgánů panovaly oprávněné obavy, že i tento památník bude zničen.
Roku 1941 se Ferdinand Ševčík rozhodl bustu před možnou likvidací uchránit. Nejprve se pokusil získat ke spolupráci dva přátele, kteří bydleli v bezprostřední blízkosti pomníku. Ti však na poslední chvíli od záměru ustoupili s poukazem na riziko postihu, jenž by mohl dopadnout nejen na ně, ale i na jejich rodiny. Obavy byly zcela reálné – nacistický režim běžně uplatňoval princip kolektivní viny a represivní opatření sahala od internace v koncentračních či pracovních táborech až po exemplární popravy.
Děti vedené k vlastenectví
Přesto se Ševčík svého záměru nevzdal. K realizaci plánu přizval dva své mladé švagry ve věku dvaceti a šestadvaceti let. Ještě téže noci bustu demontovali a převezli do rodinného domu na okraji obce. Zde byla ukryta na půdě. Aby byla skrýš co nejméně nápadná, přizdil ke stávající stěně další zeď a do vzniklého prostoru bustu uložil. Pro zvýšení utajení místo překryl několika pytli s obilím.
Skrytí busty představovalo nejen fyzicky náročný čin, ale především vědomé přijetí značného osobního rizika. Situace se vyhrotila na samém konci války. Dne 3. května 1945 vstoupily do obce německé jednotky s tankovou technikou, která zaujala postavení za rodinným domem Ševčíkových a zamířila své hlavně směrem ke Zlínu.
Němečtí vojáci postupně obsazovali domy v obci; rodina musela uvolnit obývací pokoj, jenž byl využit jako provizorní kancelář. Při kontrole objektu se jeden z příslušníků gestapa dotázal na vstup na půdu. Vojáci následně vystoupali přímo do prostoru, kde se nacházela zazděná skrýš s bustou. Dokonce nařídili rozebrat část střechy v bezprostřední blízkosti úkrytu, aby zde mohli zřídit střelecké stanoviště.
Rodina se ocitla v bezprostředním ohrožení. Odhalení skrýše by mělo nedozírné následky. Situace se však nečekaně změnila – německá jednotka obec krátce nato opustila, pravděpodobně v souvislosti s rychlým vývojem fronty a blížícím se koncem války.
Následující den obyvatelé obce zaznamenali ústup německých vojsk směrem na Lešnou a Fryšták a příjezd osvobozujících jednotek. Atmosféra květnových dní roku 1945 znamenala nejen konec okupace, ale i možnost navrátit do veřejného prostoru symbol československé státnosti.
Dne 25. června 1945 proběhla v Kostelci slavnostní reinstalace busty. V rámci veřejného shromáždění a průvodu, jehož se účastnili žáci, učitelé, zástupci armády, hasiči i skauti, byla busta Tomáše Garrigua Masaryka převezena na vyzdobeném alegorickém voze a umístěna zpět na původní pomník.
Alegorický vůz
Osud busty však tímto aktem neskončil. Roku 1953 byla z podstavce znovu odstraněna, tentokrát z iniciativy představitelů vládnoucí Komunistické strany Československa. Symbol první republiky se stal politicky nežádoucím. Po několik desetiletí byla její existence veřejnosti utajena.
Znovu odhalený pomník
Teprve po roce 1989 byla kostelecká busta objevena ve sklepech státního okresního archivu na Klečůvce. Po odborném restaurování byla roku 1993 navrácena na své původní místo.
Příběh této busty tak přesahuje rámec lokální historie. Vypovídá o kontinuitě i přerušování paměti, o proměnách politické moci i o individuální odpovědnosti jednotlivce. Uchovávání podobných svědectví je podstatné nejen z hlediska regionálních dějin, ale i jako součást širšího historického vědomí, které formuje hodnotovou orientaci dalších generací.
Foto: rodinný archiv
Zdroj: vzpomínky členů mé rodiny
