Článek
Já sama už si nepamatuji pořádně na to, když jsme se Slovenskem bývali jedním státem. Mám jakousi rozmazanou vzpomínku na to, že jsem jeden rok jela v létě na Slovensko a někdo si ze mne dělal legraci, že jsme už v zahraničí. A rok na to, když jsem na Slovensko jela s babičkou a dědou, jsem si musela nechat udělat pas, abych prošla celní kontrolou a na Slovensko mě pustili. Slovensko se totiž během toho roku opravdu stalo zahraničím. Akorát mi přišlo, že najednou už to nikomu vtipné nepřišlo, nálada v autě při přejezdu hranic byla spíš pochmurná. Možná za to mohlo jen dlouhé čekání na hranicích, možná za to mohl jen nepříjemný pocit z celníků. Ale spíš to bylo smutkem z toho, že už nejsme jedním státem. A hlavně strachem prarodičů, zejména pak dědy, aby se mohli na Slovensko i v budoucnu v bezpečí podívat za příbuznými. Aby ty dvě země zůstaly spřátelené a hranice průchodné.
Taky si pamatuji z televize slovenštinu, zejména jakýsi pořad se cvičením pro děti, která nejednou z ničeho nic z obrazovek zmizela.
A to je asi tak vše, co si pamatuji. Nemám tedy osobní zkušenost s tím, zda Češi opravdu běžně dobře rozuměli slovenštině, jen jsem to tak slyšela. Vím, že já jako malé dítě byla na slovenštinu zvyklá, u nás doma se jí totiž až do rozdělení Československa mluvilo. Nebo alespoň částečně mluvilo. Po rozpadu Československa a přijmutí českého občanství však děda, babička a taťka začali mluvit jen česky. Co je to k tomu vedlo, to netuším. Snad si řekli, že když si vybrali české občanství, budou Čechy se vším všudy. Netuším, každopádně od té doby jsem je slyšela mluvit slovensky jen málokdy. Třeba když telefonovali s příbuznými, to mi vždycky přišlo něčím děsně legrační, jak hned přeskočili do slovenštiny.
Pokud jste dříve slovenštině také rozuměli a chcete si ověřit, zda či nakolik jí rozumíte i dnes, můžete si vyzkoušet test, který jsem pro vás připravila. Vyzkoušet si ho můžete i v případě, že jste slovenštině nikdy moc nerozuměli. Třeba překvapíte sami sebe. Kvíz najdete pod odkazem níže.
