Temná historie zámku, kde dnes natáčí Leonardo DiCaprio

Ratbořský zámek na Kolínsku se v posledních dnech stal místem filmového natáčení. Do obce přijely kamiony filmového štábu a v zámeckém parku i jeho okolí se objevil i umělý sníh, který má vytvořit zimní atmosféru pro připravovaný film. Podle médií se zde natáčí snímek What Happens at Night režiséra Martina Scorseseho, v němž mají hlavní role ztvárnit Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrenceová. [1]

Ratbořský zámek přitom filmaři neobjevili poprvé. Některé scény se zde natáčely například pro českou komedii Ro(c)k podvraťáků režiséra Karla Janáka z roku 2006. Vila se zde objevuje jako sídlo mafiána Sallingera. [2] Ratbořská vila se objevila také v zahraniční tvorbě. Některé záběry zde vznikly například pro francouzský projekt Návštěvníci 3: Revoluce, který navazuje na známou filmovou sérii o středověkých rytířích cestujících časem. [3]

Pro dnešní filmový štáb jde o atraktivní lokaci s noblesní architekturou a parkem, který se dá během několika hodin proměnit v kulisu pro cizí příběh. Jenže ratbořská vila žádný příběh nepotřebuje vymýšlet. Má svůj vlastní. A není to příběh elegantní prvorepublikové idyly, jak by se při pohledu na Kotěrovu stavbu mohlo zdát. Je to příběh rodiny, která vybudovala velké hospodářství a významný podnik, ale nakonec ji semlely dvě totality. Nejdřív nacistická okupace, potom komunistické znárodnění.

Rodina Mandelíků patřila na přelomu 19. a 20. století mezi významné podnikatelské rody ve středních Čechách. Její vzestup je spojen především se jménem Bernarda Mandelíka, který v Ratboři vybudoval velkostatek a cukrovar a výrazně se podílel na hospodářském rozvoji obce. [8]

Bernard Mandelík byl židovského původu a měl čtyři syny – Roberta, Ottu, Arnošta a Ervína. Rodina žila na „starém“ ratbořském zámku, který byl tradičním sídlem velkostatku. Nejstarší syn Robert se později stal hlavou rodinného podnikání a právě on zůstal žít zde. Mladší bratři, Otta a Ervín, se rozhodli pro stavbu nového sídla, tzv. vily či „nového“ zámku. [7][8]

Ten se rozhodli nechat postavit v zámeckém parku, nedaleko starého sídla. Tento nový zámek měl odpovídat společenskému postavení rodiny i duchu nové doby. Stavba vznikala v letech 1910–1913 podle návrhu architekta Jana Kotěry.. [4][9]

Budova byla koncipována jako velkorysé sídlo s trojkřídlou dispozicí a výraznou kupolí. Architekt kladl velký důraz nejen na samotné stavební řešení, ale také na výtvarnou výzdobu objektu. Na hlavním průčelí se objevily dvě monumentální sochy od významného českého sochaře Jana Štursy, nazvané Génius ducha a Génius hmoty. Vznikly roku 1913 a patří k výrazným uměleckým prvkům celé stavby. [9][11]

Také interiéry vily byly pojaty jako součást jednotného uměleckého konceptu. Na jejich výzdobě se podílel výtvarník František Kysela a v parku se objevily i další dekorativní prvky, mimo jiné kubistická váza architekta Emila Králíčka. [11]

Nová vila tak doplnila starší zámecký areál a stala se symbolem prosperity rodiny Mandelíků.

Jan Kotěra patřil mezi nejvýznamnější osobnosti české architektury přelomu 19. a 20. století. Studoval ve Vídni u slavného architekta Otta Wagnera, jednoho z hlavních představitelů evropské secese. Po návratu do Čech se stal průkopníkem moderní architektury a jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu mnoha českých měst. [4]

Navrhl řadu významných staveb, například Muzeum v Hradci Králové, Národní dům v Prostějově nebo několik známých vil v Praze. Ratbořská vila patří mezi jeho méně známé realizace, ale z architektonického hlediska jde o velmi zajímavé dílo české moderny. [4][9]

Po okupaci Československa nacistickým Německem se situace rodiny dramaticky změnila. Po roce 1939 byl jejich majetek postupně převzat německou správou a na velkostatek i cukrovar byla uvalena tzv. vnucená správa, německy Zwangsverwaltung. Rodina tak ztratila kontrolu nad podniky i nad částí svého dosavadního zázemí. [6]

Do vily se nastěhoval německý správce Werner Würfel, který zde zřídil centrum správy zabaveného majetku v širším okolí. Podle obecní kroniky se budova postupně proměnila ve skladiště nábytku a vybavení zabaveného židovským rodinám a šlechtě z regionu. [6]

Robert Mandelík musel opustit své sídlo a byl vystěhován do bytu v Bečvárech, kde rodina dříve vlastnila cukrovar. Jenže ani to už nebylo bezpečné nebo svobodné útočiště. Také tam totiž panovala nucená správa německých úřadů. Podle rodinných vzpomínek žila část rodiny ještě nějakou dobu v naději, že některé rody, které se v minulosti zasloužily o republiku nebo byly známé svou filantropií a veřejnou činností, by mohly být před nejtvrdšími zásahy do určité míry chráněny. [7]

V Bečvárech žil Robert Mandelík do roku 1942, poté, aby si zachránil život, se musel začít skrývat. Ke svému úkrytu využil několik nemocnic a vydržel se takto ukrývat až do konce války. [7]

Nejdramatičtější osud z rodiny Mandelíků postihl inženýra Ervína Mandelíka. V roce 1942 byl zatčen kolínským gestapem pro podezření z podpory odbojové skupiny Obrana národa a z přechovávání zbraní. [6] Podle vzpomínek Jana Mandelíka věnoval zbraně a peníze odbojové skupině, přišlo se na to a veškerá ohleduplnost okupantů šla od té chvíle stranou. Ervínovi nepomohlo ani to, že byl pokřtěný. [7]

Po zatčení následovaly výslechy, věznění v Kutné Hoře, převoz do Prahy a nakonec deportace do koncentračního tábora v Osvětimi. Odtud byl v závěru války převezen do Mauthausenu. [6]

Ve vší smůle měl Ervín alespoň nějaké štěstí a válku přežil. Vrátil se po dlouhém a strastiplném putování v květnu 1945 do Ratboře. [6]

Dalším členem rodiny, kterého značně zasáhly nacistické represe, byl doktor Jiří Mandelík, vnuk Bernarda Mandelíka. Podle zápisu v obecní kronice byl během okupace zatčen gestapem z rasových důvodů, pravděpodobně na základě udání. Následně byl převezen do Prahy, vyslýchán v Pečkově paláci a pak transportován do pracovního tábora Klettendorf u tehdejší Vratislavi. Souzen nikdy nebyl a v táboře zůstal až do dubna 1945. Na konci války byl převezen zpět do Prahy, odkud se mu během prvních květnových dnů podařilo uprchnout z věznice a vrátit se domů do Ratboře. [6]

Po okupaci se pod tlak nacistických úřadů dostal i Otto Mandelík. Na rozdíl od svých sourozenců zůstal židovského vyznání a měl také židovskou manželku. Podle zápisů v obecní kronice proto v roce 1939 odjel s rodinou do Francie ještě předtím, než byla na rodinný majetek uvalena nucená správa. [6]

Krátce po osvobození přišla další temná kapitola. Po odchodu Němců dorazila do obce skupina mužů, kteří se vydávali za partyzány. Vedl je František Miškovský, o němž se později ukázalo, že byl spíše dobrodruhem než skutečným odbojářem. [6]

Tito samozvaní „partyzáni“ začali do vily svážet osoby obviněné ze spolupráce s Němci. V budově vznikl improvizovaný internační tábor, kde bylo zadržováno větší množství lidí. Podle kroniky zde s internovanými nebylo vždy zacházeno humánně. [6] Jinými slovy: vila, kterou za války obsadili nacisté, se po válce nestala hned místem obnovy a spravedlnosti, ale prostorem dalšího násilí, jen s jinými aktéry a jiným slovníkem. [6]

Internační tábor byl v Ratboři zrušen až v říjnu téhož roku. Nemocní byli převezeni do nemocnice, část práce schopných osob přidělena k práci na velkostatku a ostatní transportováni do Kolína. [6]

Dne 13. května 1945 prošla Ratboří první jednotka československé armády z východní fronty. Spolu s vojáky dorazil také kapitán československé armády dr. Bernard Mandelík, vnuk zakladatele velkostatku. Podle rodinných vzpomínek odešel už v roce 1939 do exilu v Anglii, kde se oženil s Angličankou, a ke konci války byl převelen k jednotkám generála Ludvíka Svobody, s nimiž se vrátil do vlasti. [6][7]

Na první pohled by se mohlo zdát, že se rodina po válce konečně vrací do vlastního příběhu. Jenže to byl spíš poslední krátký záblesk než skutečný návrat. Poválečné Československo sice přineslo konec nacistické okupace, ale ne návrat starých majetkových a společenských poměrů.

Po válce se osudy rodiny Mandelíků definitivně uzavřely. V říjnu 1945 bylo vyhlášeno znárodnění velkých průmyslových podniků a tento krok se týkal i ratbořského cukrovaru. V následujících letech vznikl národní podnik Cukrovar a rafinerie cukru Ratboř, zatímco velkostatek přešel do správy státních statků. [6]

Po válce se začalo uvažovat o novém využití budovy vily. Jedním z návrhů bylo zřízení újezdní měšťanské školy pro širší okolí. Místní představitelé a školská rada kvůli tomu vedli řadu jednání na okresní i zemské úrovni. [6] Vila nakonec skutečně sloužila školním účelům a vzdělávání v ní pokračovalo i v dalších desetiletích.

Teprve v devadesátých letech 20. století se část objektu v restituci vrátila potomkům rodiny Mandelíků. Ti ji později prodali novému majiteli, který nechal budovu zrekonstruovat a přestavět na hotel Chateau Kotěra. [10] Ten nabízel ubytování v historické budově i v moderní oranžerii uprostřed anglického parku. Interiéry byly vybaveny designovým nábytkem inspirovaným tvorbou Jana Kotěry a dalších architektů první republiky. V průběhu 2024 byl však hotel uzavřen. [10]

Filmový svět si z historických budov bere hlavně atmosféru. Potřebuje fasádu, park, světlo, mlhu, trochu sněhu a dobrý záběr. Ratbořská vila mu tohle všechno nabízí. Jenže za jejími zdmi nezůstala jen elegance Kotěrovy architektury. Zůstala tam i paměť na rodinu, která kdysi patřila k oporám místního hospodářského i politického a kulturního života, ale kterou nejprve rozdrtila nacistická okupace a poté definitivně odstřihlo komunistické Československo od všeho, co vybudovala.

[1] ČESKÉ NOVINY (ČTK). DiCaprio natáčí se Scorsesem film na zámku Ratboř u Kolína [online]. ČeskéNoviny.cz, 2025 [cit. 2026-03-10]. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2790736

[2] ČESKO-SLOVENSKÁ FILMOVÁ DATABÁZE. Ro(c)k podvraťáků – zajímavosti [online]. ČSFD.cz [cit. 2026-03-10]. Dostupné z: https://www.csfd.cz/film/205737-ro-c-k-podvrataku/zajimavosti/

[3] ČESKO-SLOVENSKÁ FILMOVÁ DATABÁZE. Návštěvníci 3: Revoluce – galerie [online]. ČSFD.cz [cit. 2026-03-10]. Dostupné z: https://www.csfd.cz/film/337620-navstevnici-3-revoluce/galerie/

[4] WIKIPEDIE. Jan Kotěra [online]. Praha: Wikimedia Foundation [cit. 2026-03-10]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kot%C4%9Bra

[5] iDNES.cz. Tajemství slavných rodin: podnikání s cukrovou řepou [online]. iDNES.cz [cit. 2026-03-10]. Dostupné z:
https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/tajemstvi-slavnych-rodin-podnikani-cukrova-repa.A180427_093549_podnikani_kho

[6] KRONIKA OBCE RATBOŘ. Kronika obce Ratboř  [online]. Ratboř: Obec Ratboř [cit. 2026-03-10]. Dostupné z:
https://www.ratbor.cz/nase-obec/informace-o-obci/kronika/

[7] ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA. Osudy Jana Mandelíka [online]. Český rozhlas Vltava [cit. 2026-03-10]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/osudy-jana-mandelika-5015121

[8] WIKIPEDIE. Bernard Mandelík [online]. Praha: Wikimedia Foundation [cit. 2026-03-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bernard_Mandel%C3%ADk

[9] DENÍK. Kotěrova vila v Ratboři je na prodej [online]. Kolínský deník, 2025 [cit. 2026-03-11]. Dostupné z: https://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ratbor-chateau-kotera-hotel-prodej-nabidka-13082025.html

[10] CZECHTOURISM. Hotel Chateau Kotěra [online]. Kudyznudy.cz [cit. 2026-03-11]. Dostupné z: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/hotel-chateau-kotera

[11] POZNEJ DOMY. Vila rodiny Mandelíků v Ratboři [online]. PoznejDomy.cz [cit. 2026-03-11]. Dostupné z:
https://poznejdomy.cz/domy/detail/137-vila-rodiny-mandeliku