Hlavní obsah
Názory a úvahy

Máte epicentrum emocí? A mohla bych ho vidět?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

20. 12. 2022 5:00

Máte ho? Každý ho má. Každý ho občas navštíví. I já tam musela, jsou přeci svátky!

Článek

A že nás tam bylo! Davy, mladí, staří, rodiny s dětmi, psi v oblečcích, pán s levitujícími kouličkami. Vánoční výzdoba, rozhovory, kdo už má jakou tržbu, kdo včera s kým, co měl. Vánoční výzdoba, rozhovory, kdo už má jakou tržbu, kdo včera s kým, co měl. Frmol. Mixér hlasů, vůní, hrdých nosičů tašek, plačících dětí. Dívám se na to poněkud zmateně a místo přívalů radosti se ve mně začíná rozlévat pocit smutku.

Z nás. Ze sebe. Z toho co vidím, co se dozvím. O nás. O sobě.

Foto: Dotýkač duše - Photo by <a href="https://unsplash.com/@bingh?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText">Bing HAO</a> on <a href="https://unsplash.com/s/photos/christmas-shopping?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText">Unsplash</a>

Krásné Vánoce přeci!

Bože, proč tak pláče, otáčím hlavu doleva…. Klečící tatínek se snaží plačící dceři otírat ručku. Vedle stojí bráška a maminka v překrásném zeleném kabátu odchází. Malá slečna lká. Na nablýskané podlaze leží hromádka s rukavicemi, růžovou čepicí a hromadou kapesníčků. „Proč jsi na to sahala, proč?,“ zajíká se maminka, ale nečeká už na odpověď a odchází od nich, nejspíš pro další kapesníčky…. Je krásná, taková jako z časopisu. Ještě se stihne otočit, šlehnout pohledem po tatínkovi, co se snaží stále posledním kapesníčkem otírat drobnou dětskou ručku a růžový dětský kabátek. „A ty s tím něco udělej!“ Co všechno stačí k radostným nákupům? Výlet se ještě určitě podaří. Všechno bude dobré, ujišťuji v duchu tu malou holčičku. Janek Ledecký situaci uzavře: “Vždyť je čas Vánoc…:)

I přes to všechno jsem optimista, snažím se sebe samu přesvědčit. Jsme o patro výš a objednáváme jídlo. Na zašedlý kulatý papírový tácek, na plastový tác. Platím za dvě. Kartou. Nechávám dýško a snažím se té paní podat minci. Usmívá se a nechápe. „To je pro Vás,“ říkám. Paní se zastaví. V tu chvíli se zastavil čas a všechno kolem nás.

„To už ale lidi přeci nedělají, usmívá se zeširoka“. Usměju se, vzdechnu, zpitvořím se a a pokrčím rameny. Paní pokračuje. Začíná se svěřovat, pouští si mě k sobě. Dává mi důvěru… Barvitě popisuje, jak s ní hosté zacházejí. Ale, že ona se nedá, ona jim to oplatí! :) Když po mě hází peníze, jak po psovi, tak já jí po nich takhle mrsknu účtenku, předvádí mi to včetně naštvaného obličeje. Nikdo nezdraví, nikdo neděkuje, pokračuje… Zakoulím očima a přesto se tomu zasmějeme. Z rozhovoru nás ale vytrhne fakt, že tam nejsme sami, dívá se na nás dalších dvacet lidí. Přesně těch, které popisovala… Dostáváme ten svůj smažák a extra porci tatarky!

Těžce dosedáme ke stolečku pro dva a vydechujeme. Díváme se kolem sebe na ten šrumec a věříme, že bude líp. Aspoň se lidi baví. Aspoň se baví mezi s sebou. Také se pouštíme do řeči o posledních zážitcích, světě, sobě, svých rozhodnutích a těch dalších… Všechny naše i jejich bolesti, strasti i radosti překrývá mix vánočních písní a rockových balad. Ten, kdo nasazoval ten playlist, má vkus, probíhá mi hlavou a ví o tom celém epicentru emocí, ještě víc než já.

Co se má stát, to se stane. Nic se neděje bezdůvodně. A vždycky bude líp. Hůř už totiž bylo. A o tom ale až někdy jindy. Už nejsou čtyři a duše má klid, leží tady vedle mě na psacím stole, stáčí se do kolečka a jde spát. No konečně, říká si a já taky.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz