Český lev 2026: Slavnostní večer, který narušila nevyvážená moderace

Místo toho se však slavnostní ceremoniál proměnil v improvizovanou show, kde hlavní roli nehráli ocenění tvůrci, ale moderátorka Bianca Cristovao. Její výkon, poznamenaný drmolivým projevem, nesrozumitelnými větami a neukotvenou ironií, vytvořil atmosféru, která se spíš než filmové slavnosti podobala nervóznímu experimentu. Publikum chvílemi tápalo, zda se má smát, nebo jen doufat, že další vstup bude srozumitelnější než ten předchozí.

Český lev 2026 měl být oslavou filmového roku 2025. Rok, který přinesl několik ambiciózních projektů, pár překvapení a tradiční dávku filmů, které si divák pustí jednou a pak už nikdy. Jenže letošní slavnostní večer ukázal, že i když má česká kinematografie co nabídnout, stačí jeden jediný prvek, aby se celá ceremonie proměnila v podivnou směs improvizace, nervózního smíchu, trapných pauz a… dost často i nepochopitelných vět. Tím prvkem byla moderátorka Bianca Cristovao.

Bianca je osobnost, která má energii, odvahu a výrazný styl. Jenže letošní Český lev ukázal, že výrazný styl není totéž co funkční moderování. A že odvaha bez dramaturgie může být spíš přítěží než výhodou. Výsledkem byl večer, který měl být o filmu, ale stal se o tom, jak těžké je udržet velkou show pohromadě, když moderátorka působí, jako by si spletla prestižní ceremoniál s volným stand‑upovým večerem — a navíc často mluvila tak rychle a nejasně, že jí nebylo rozumět ani v první řadě.

Bianca se rozhodla pojmout večer jako volné pódium. Jako by Český lev 2026 byl jen o něco větší klubový večer, kde se testují nové vtipy a kde se publikum nechá vést spontánností. Jenže Český lev není open mic. A letošní ročník to bolestně připomněl.

Humor často mířil mimo. Ne proto, že by byl nutně špatný, ale protože nebyl ukotvený v kontextu večera. A když už se zdálo, že by pointa mohla dopadnout, přišlo drmolivé, uspěchané zakončení, které pointu spíš pohřbilo, než aby ji podtrhlo.

Některé její vstupy působily, jako by vznikaly až v momentě, kdy otevřela pusu. A možná i vznikaly. Jenže improvizace je disciplína, která vyžaduje cit, rytmus a schopnost číst atmosféru. A právě to se letos nedařilo. Rychlé tempo řeči, polykání slabik a věty, které se slévaly do sebe, vytvářely dojem, že moderátorka běží závod sama se sebou — a pro jistotu ještě bez kyslíku.

Publikum se smálo tam, kde mělo, a mlčelo tam, kde Bianca doufala, že se smát bude. A když se k tomu přidalo i to, že část publika vůbec nepochopila, co řekla, protože její slova mizela v drmolivém proudu, vznikla atmosféra, která byla spíš rozpačitá než slavnostní.

Český lev 2026 měl být oslavou filmového roku 2025. Jenže letošní ročník se chvílemi proměnil v komentovanou procházku moderátorskými pokusy, které přehlušily samotné oceněné. Divák si možná zapamatuje, kdo vyhrál hlavní ceny, ale určitě si zapamatuje i to, jak se moderátorka snažila udržet večer v chodu — a jak se jí to ne vždy dařilo.

Byly momenty, kdy se zdálo, že dramaturgie večera a moderátorka spolu vůbec nekomunikují. Jako by každý jel podle jiného scénáře. Bianca působila, jako by se rozhodla být „ta cool, uvolněná, moderní moderátorka“, ale výsledkem byla směsice ironie, která se míjela účinkem, improvizace, která působila spíš jako nouzové řešení, a výslovnosti, která by potřebovala titulky.

Český lev se tradičně snaží tvářit jako česká obdoba velkých filmových cen. A někdy se mu to i daří. Jenže letošní ročník ukázal, jak křehká ta iluze je. Stačí jeden prvek, který nezapadne do celku, a celá konstrukce se začne kývat.

Bianca Cristovao je bezpochyby talentovaná. Má charisma, má energii, má odvahu. Ale moderování takto velkého večera není jen o osobnosti. Je to disciplína, která vyžaduje přesnost, rytmus, cit pro situaci a schopnost být mostem mezi diváky a oceněnými. A právě ten most se letos občas bortil — často pod tíhou nesrozumitelných vět, které se ztratily dřív, než dopadly na publikum.

Ano, filmy se ocenily. Ano, padaly děkovné řeči. Ano, byly tam emoce, radost, překvapení. Ale všechno to bylo přerušované, rozbíjené a občas i přehlušované moderátorským stylem, který se snažil být ironický, ale často sklouzl do nechtěné komiky — a hlavně do nesrozumitelného proudu slov, který by si zasloužil simultánní překlad.

Letošní Český lev nebyl katastrofa. Ale byl to večer, který ukázal, jak moc záleží na tom, kdo stojí u mikrofonu. Bianca Cristovao má potenciál — o tom není pochyb. Ale včerejší výkon působil, jako kdyby se ocitla v roli, která jí nebyla šitá na míru. A když si moderátor s rolí nerozumí, nerozumí si ani celý večer.

Výsledkem byla show, která měla být velkolepá, ale často působila jako improvizovaný experiment. A experimenty jsou skvělé — jen ne vždy v přímém přenosu na nejprestižnějších filmových cenách v zemi. A už vůbec ne tehdy, když divák musí hádat, co moderátorka vlastně řekla.