Článek
Seděla tam jen chvíli, ale v té chvíli se z našeho okna stal portál do jiného, tiššího světa.
Sýkorka přistála na okně s elegancí někoho, kdo ví, že nic nemusí vysvětlovat. Opeřený inspektor reality. Prohlédla si nás, byt, nepořádek, naše nenápadné lidské trápení, a v jejím drobném pohybu bylo cosi nepatřičně majestátní.
Chvíli poseděla. Jako by čekala, jestli jí žena nabídne kávu, nebo alespoň morální pointu. Nedostala nic. S manželkou si hleděly do očí a ta jen stála, fascinována tou drobnou bytostí, která se tvářila, že má na práci důležitější věci než naše existenciální krize.
A pak odletěla. Bez rozloučení, bez závěrečné fanfáry. Zanechala jen tichý otisk na skle a pocit, že dnešní den měl krátký, ale přesný dramaturgický oblouk.
Možná je to celé jen připomínka, že svět se skládá z maličkostí, které přistávají na našem okně, když to nejméně čekáme. A že někdy stačí pár vteřin, aby se obyčejné sobotní odpoledne proměnilo v malý, absurdně poetický film.
Autor: doubleday: o věcech kolem nás…
