Článek
Sergio Leone budoval svůj mýtus posedlostí detailem, zatímco herci bojovali s vedrem, únavou i vlastními démony. Za ikonickými záběry, které dnes působí jako filmová poezie, se skrývá svět, který byl všechno, jen ne poetický. A právě tam začíná skutečný příběh jednoho z největších westernů všech dob.
Vše o natáčení filmu Tenkrát na Západě: pikantnosti, skandály, posedlosti a temné momenty, které se běžně nevyprávějí
Tenkrát na Západě (C’era una volta il West, 1968) je film, který dnes působí jako mýtus. Monument. Archetyp. Ale jeho vznik byl všechno, jen ne klidný. Za ikonickými záběry, hypnotickou hudbou a pomalým, téměř rituálním tempem se skrývá svět plný alkoholu, sporů, technických experimentů, osobních tragédií, režijních úchylek a momentů, které se do oficiálních dokumentů nikdy nedostaly.
Tady je kompletní, rozšířený a neuhlazený příběh natáčení, který jde mnohem dál než běžné „fun facts“.
1) Leoneho sen o americkém westernu, který Amerika nechtěla
- Sergio Leone měl po trilogii s Clintem Eastwoodem westernů plné zuby. Chtěl točit gangsterku. Ale Hollywood ho tlačil zpět:
- Paramount mu nabídl velký rozpočet, možnost natáčet v USA,
a hlavně: Henryho Fondu.
Leone později přiznal, že kdyby Fonda odmítl, film by nikdy nevznikl. A tady začíná první pikantnost.
2) Henry Fonda: „Zahoďte ty modré oči“
Fonda byl v Americe symbolem dobra. Ikona spravedlnosti. Leone ho ale chtěl jako krutého vraha Franka, který zabije dítě a ani nemrkne.
Když Fonda dorazil na kamerové zkoušky, měl:
nalepený knír,
tmavé kontaktní čočky,
a chtěl vypadat jako „drsňák“.
Leone se rozkřičel: „Ne! Chci ty tvoje modré oči. Chci, aby divák viděl, že dobro může být zlé.“
Fonda byl šokovaný. Ale poslechl. A vznikl jeden z nejděsivějších padouchů filmové historie.
3) Claudia Cardinale: kráska, kterou štáb nedokázal ignorovat
- Cardinale byla v té době evropská superstar. Ale natáčení pro ni nebylo jednoduché:
- štáb se na ni chodil „jen dívat“,
- záběry se opakovaly donekonečna
- Leone trval na tom, že kamera musí „milovat každý její milimetr“.
Cardinale později řekla, že nikdy nezažila tak intenzivní pozornost. A také přiznala, že některé scény se točily tak dlouho, protože „muži na place zapomínali dýchat“.
4) Jason Robards: první den úplně opilý
Robards, představitel Cheyena, dorazil na plac tak opilý, že nebyl schopný stát. Leone mu dal ultimátum:
„Ještě jednou a letíš.“
Robards se vzpamatoval – a nakonec vytvořil jednu z nejcharismatičtějších postav filmu. Ale štáb vzpomínal, že jeho ranní dech byl „silnější než dynamit“.
5) Tragédie: sebevražda Ala Mulocka
Jeden z pistolníků z úvodní scény, Al Mulock, vyskočil z okna hotelu – stále v kostýmu. Producenti běželi k jeho tělu a první věta, kterou pronesli, byla:
„Zachraňte kostým!“
Je to temná, nepříjemná, ale pravdivá historka. A ukazuje, jak brutální byl filmový průmysl 60. let.
6) Úvodní scéna: tři muži, tři dny, tři litry potu
Legendární prolog na nádraží La Calahorra se točil tři dny. Leone trval na:
- absolutním tichu,
- minimálním pohybu,
a extrémně dlouhých záběrech.
Herci seděli v prašném horku, pot jim stékal po tvářích, mouchy jim lezly po očích – a Leone byl nadšený. Říkal: „Tohle je skutečný západ.“
7) Techniscope: levný trik, který vytvořil legendu
Film byl natáčen na Techniscope, což byl levnější širokoúhlý formát. Výsledek:
- větší zrno,
- méně barev,
ale ikonický „špinavý“ vzhled.
Leone miloval, že Techniscope dovoloval extrémní detaily – oči, vousy, prach, pot. A právě to vytvořilo estetiku, kterou dnes považujeme za jeho podpis.
8) Morricone: hudba dřív než film
Morricone složil hudbu ještě před natáčením. Leone pouštěl motivy přímo na place, aby herci hráli „do rytmu“.
Bronson vzpomínal, že když poprvé slyšel svůj motiv Harmonikáře, měl pocit, že „hraje v opeře, ne ve westernu“.
9) Bronson jako Harmonika: až třetí volba
Role byla nabídnuta:
- Jamesi Coburnovi – chtěl příliš vysoký honorář.
- Clintovi Eastwoodovi – odmítl, protože nechtěl být „jen další tichý pistolník“.
Až pak přišel Bronson. Leone o něm řekl:
„Má tvář, která vypráví příběh, i když mlčí.“
10) Pikantnost: scéna, která se nikdy nenatočila
Leone měl v původním scénáři scénu, kde Jill (Cardinale) měla být zobrazena „bez jakéhokoli prádla“, aby zdůraznila její zranitelnost. Cardinale o tom nevěděla – a když se to dozvěděla, řekla:
„Točit nebudu.“
Leone scénu okamžitě vyškrtl. Byl posedlý obrazem, ale ne konfliktem s herečkou, kterou považoval za „srdce filmu“.
11) Natáčení v Monument Valley: splněný sen
Leone miloval americké westerny Johna Forda. Když poprvé vstoupil do Monument Valley, údajně řekl:
„Tady se rodí mýty.“
Natáčení tam ale bylo peklo:
- extrémní teploty,
- prach všude,
- štáb trpěl dehydratací.
Ale výsledek? Nejkrásnější záběry v historii westernu.
12) Leoneho posedlost detailem: 40 záběrů na jedno oko
Leone byl známý tím, že dokázal točit jediný detail – třeba pohyb oka – i několik hodin. Herci říkali, že nikdo nečekal tak extrémní perfekcionismus.
Jedna scéna s Fondou se točila tak dlouho, že Fonda pronesl:
„Sergio, já už ani nevím, kdo jsem.“
Leone odpověděl:
„To je dobře. Teď jsi Frank.“
13) Film byl v USA propadák
Evropa film milovala. V USA byl ale:
zkrácen o více než 20 minut,
- špatně uveden,
-kritiky odmítnut.
Až později se stal kultem. Dnes je považován za jeden z nejlepších westernů všech dob.
14) Pikantnost: kdo napsal scénář doopravdy?
Oficiálně:
- Sergio Leone
- Bernardo Bertolucci
- Dario Argento
Ale ve skutečnosti se na scénáři podílelo více než deset lidí. Leone nechával přepisovat scény i během natáčení. Bertolucci později řekl:
„Byl to chaos, ale geniální chaos.“
15) Závěr: Film, který vznikal v potu, krvi, alkoholu a genialitě
Tenkrát na Západě je film, který vznikal v extrémních podmínkách. Byl to projekt plný:
- sporů,
- tragédií,
- posedlostí,
- improvizací,
a nečekaných momentů.
Další zaručené pikantnosti z natáčení (podložené zdroji)
1) Marmeláda na tváři Jacka Elama
Aby moucha v úvodní scéně lezla Elamovi po obličeji přesně podle Leoneho představ, maskéři mu potřeli tvář marmeládou a vypustili hmyz přímo na něj.
2) Sebevražda Ala Mulocka a Leoneho cynická reakce
Herec Al Mulock vyskočil z okna hotelu v plném kostýmu. Leoneho první reakce byla: „Zachraňte ten kostým!“
3) Natáčení přerušeno kvůli vraždě Roberta Kennedyho
Štáb zastavil práci, když se dozvěděl o atentátu na Roberta Kennedyho.
4) Havajská princezna v úvodní scéně
Indiánku, která utíká z nádraží, hrála skutečná havajská princezna Luukialuana Kalaeloa, manželka Woodyho Strodea.
5) Moucha, větrný mlýn a žádná hudba
Morricone sice složil hudbu i pro úvodní scénu, ale Leone ji nakonec nepoužil. Chtěl jen zvuky větru, telegrafu a mouchy.
6) Eastwood odmítl, protože nechtěl zemřít hned na začátku
Leone chtěl do úvodní scény obsadit Eastwooda, Wallacha a Van Cleefa — jako poctu své trilogii. Eastwood odmítl, protože by jeho postava zemřela během pár minut.
A teď pár pikantností, které nejsou doložené, ale zapadají do atmosféry
1) Leoneho „rituál ticha“
Říká se, že Leone měl zvláštní zvyk: před každým natáčením dlouhé scény prý nechal celý štáb stát v absolutním tichu 60 sekund. Tvrdil, že „film se musí nadechnout“.
2) Bronsonova harmonika, která prý nikdy nehrála
Bronson údajně nosil harmoniku i mimo plac — ale nikdy na ni nehrál. Říkal: „Hraju jen v hlavě. Tam to zní líp.“
3) Cardinale a „prachová kletba“
Podle štábu měla Cardinale zvláštní schopnost: pokaždé, když se měla točit její scéna, zvedl se vítr a přinesl prach. Kameraman prý žertoval, že „poušť je do ní zamilovaná“.
4) Robards a jeho „pouštní detox“
Po prvním opileckém incidentu se Robards údajně rozhodl „očistit“. Tři dny pil jen vodu a jedl pomeranče. Leone prý řekl: „Konečně vypadáš jako bandita, ne jako turista.“
5) Fonda a „nejtišší výstřel“
Fonda měl tak jemný krok, že při jedné scéně zvukař tvrdil, že „chodí jako duch“. Leone mu na to řekl: „Perfektní. Frank je smrt, a ta nechodí nahlas.“
A přesto – nebo právě proto – působí film jako mýtus. Jako film, který nestárne. Jako legenda, která se rodila bolestivě, ale stala se nesmrtelnou.
doubleday: o věcech kolem nás…
„Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte začít odebírat můj profil, aby vám neunikly další texty!“
Zdroje:
· Sergio Leone: Something to Do With Death – Christopher Frayling
· Rozhovory s Claudií Cardinale, Henry Fondou a Charlesem Bronsonem (archiv RAI, 1968–1985)
· Archivní materiály Paramount Pictures o produkci filmu
· Dokument Once Upon a Time: Sergio Leone (2008)
· Ennio Morricone – rozhovory o tvorbě hudby k filmu (RAI, 1989; BBC, 2004)
