Článek
Dostala jsem se do situace, kterou jsem dřív vůbec nemusela řešit.
Syn je na střední škole
Syn letos nastoupil na střední školu a poprvé přivedl domů spolužáka, kterého jsem vůbec neznala.
Byli u nás jen asi deset minut, syn si vyzvedl pár věcí a zase odcházeli. Přesto jsem najednou přemýšlela nad tím, jak ho vlastně oslovovat.
Tykat, nebo vykat?
Přiznám se, že jsem byla trochu rozpačitá.
Patnáctiletému klukovi mi přišlo zvláštní vykat, ale zároveň jsem si říkala, že když se vidíme poprvé a vůbec se neznáme, možná by vykání bylo slušnější.
Nakonec jsme spolu skoro nemluvili, takže se to vlastně vyřešilo samo.
U ostatních kamarádů to bylo jiné
Synovi kamarádi, které znám už od dětství, jsou pro mě něco úplně jiného.
Od malička jsme si tykali, dřív mi říkali „teto“ a postupně přešli na oslovování jménem. Tam nad tím vůbec nepřemýšlím.
Jak to řešíte vy?
Jakmile bych nového kamaráda poznala lépe a chodil k nám častěji, asi bych mu tykání nabídla automaticky.
Ale u první krátké návštěvy jsem si najednou nebyla jistá, co je vlastně dnes běžné.
Jak to máte vy? Tykáte automaticky kamarádům svých dospívajících dětí, nebo jim zpočátku vykáte? A pokud vykáte, kdy přecházíte na tykání?
