Hlavní obsah
Příběhy

Po 10 dnech v nové práci mě nechali skoro samotnou

Foto: Magnific

Do nové práce jsem nastoupila teprve před pár dny a už mám sama zvládnout celý provoz prodejny. Jsem pod obrovským tlakem, bojím se, že něco pokazím, a psychicky mě to ničí. Přeháním, nebo to není normální?

Článek

Poslední dny jsem psychicky úplně na dně a nevím, jestli jen zbytečně panikařím, nebo je moje situace opravdu zvláštní.

Jsem v nové práci teprve krátce

Začátkem října jsem nastoupila do nové práce v obchodě.

Nechci psát, o jaký obchod jde, ale není to jen obyčejná práce za pokladnou. Je tam spousta různých činností a většinu z nich se teprve učím.

Kromě obsluhy zákazníků děláme e-shopové objednávky, reklamace, příjem a výdej zboží, práci na počítači i pokladně a spoustu dalších věcí. Každý úkol má navíc několik kroků, které je potřeba znát.

Po deseti směnách mám být skoro sama

Dnes mám za sebou teprve desátou směnu.

Dozvěděla jsem se ale, že kolega odjíždí na dovolenou a celý víkend budu na směně jen s brigádníkem. Prakticky budu zodpovědná za celý chod prodejny, přestože jsem tam teprve pár dní.

Vedoucí bude prý na telefonu, ale fyzicky tam nebude.

Cítím obrovský tlak

Mám pocit, že se mě všichni snaží všechno naučit co nejrychleji, abych ten víkend zvládla.

Jenže čím větší tlak na mě je, tím víc se zasekávám. Některé postupy už znám, ale rozhodně si ve všem nejsem jistá. Přijde mi nereálné, aby člověk po deseti dnech zvládal bez problémů všechno.

Nepřijde mi to fér

Kolega, který mě zaučoval, prý navrhoval, aby se mnou na víkend někdo byl.

Když to řešil s vedením, dostal odpověď, že už jsem tam dost dlouho na to, abych si poradila sama.

Od té chvíle jsem pod ještě větším stresem.

Psychicky mě to ničí

Každý den odcházím z práce úplně vyčerpaná.

Večer nad tím přemýšlím, budím se ze spaní, brečím a mám strach, že něco pokazím. Včera jsem poprvé sama zavírala prodejnu a byla jsem z toho úplně vyřízená.

Možná je to pro mě ještě těžší

Jsem člověk, který se nové věci učí trochu pomaleji.

Mám diagnostikovanou roztroušenou sklerózu, ale v práci jsem to neříkala. Bávala jsem se, že by mě kvůli tomu třeba ani nepřijali. Fyzicky práci zvládám, ale psychický tlak je na mě momentálně obrovský.

Přeháním, nebo by vám to také nepřišlo v pořádku?

Opravdu nevím, jestli jsem jen moc vystresovaná, nebo je běžné nechat člověka po deseti směnách prakticky řídit celou prodejnu.

Jak to vidíte vy? Zažili jste něco podobného v nové práci? A jak byste takovou situaci řešili? Já už si připadám úplně bezradná a budu ráda za jakýkoliv názor nebo zkušenost.

Je pro vás tato konverzace zatím užitečná?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz