Článek
Dětství v zákulisí, ale bez touhy stát na jevišti
Nina vyrůstala po boku maminky, která tehdy naplno rozjížděla divadelní i filmovou kariéru. V dětství tak vídala šatny, zkoušky, pozdní návraty domů i hektiku kolem představení. Pro spoustu dětí by to mohla být inspirace, pro ni to ale bylo spíš varování. Sama několikrát naznačila, že divadelní svět jí nikdy nebyl příjemný — spojovala si ho se stresem a nedostatkem času, který na ni maminka kvůli práci měla.
Její antipatie k herectví prý byla jasná už od puberty. Zatímco vrstevnice snily o pozornosti, ona se držela mimo světla reflektorů a hledala úplně jiný směr.
Kariéra, která překvapila i rodinu
Místo umělecké dráhy si Nina vybrala práva. Studium dokončila s úspěchem a po mateřské dovolené si vybojovala místo soudkyně — a to mezi silnou konkurencí uchazeček. Její kariéra tak stojí na zcela jiných základech než kariéra Dagmar Havlové, ale přesto jde o profesi, která vyžaduje pevné hodnoty, disciplínu a odhodlání.
V justici si během let vybudovala respekt. Drží si odstup od médií, odmítá veřejné exhibice a věnuje se práci, která je všechno, jen ne jednoduchá. Právě kontrast mezi životem u soudu a světem showbyznysu v ní prý upevnil pocit, že zvolila správně.
Soukromí nade vše: rodina, klid a žádný bulvár
Nina žije dlouhodobě v Praze-Dejvicích, společně s manželem a dvěma dcerami. Rodinný život drží zcela mimo pozornost médií a prakticky se na společenských akcích neobjevuje. Výjimkou bývají vzácné chvíle, kdy doprovodí maminku — a tehdy lidé často komentují, jak moc jsou si podobné.
O divadle dnes mluví jen minimálně. Podle známých ho prý „nemůže ani cítit“, protože jí připomíná staré časy, kdy bylo všechno podřízené kariéře. Je to téma, které jednoduše uzavřela.
