Penze Pavla Zedníčka: Žádné ležení na gauči se nekoná

Pavel Zedníček je jméno, které znají generace diváků. Filmy, televize, dabing, divadlo – desítky let před kamerou a na jevišti. Přesto když mu přišel první důchod, částka byla šokující. Přesně něco okolo 10 tisíc korun měsíčně. Žádné statisíce od státu za slavné jméno se nekonaly.

Podle jeho slov si lidé v okolí mysleli, že bude mít automaticky „zlatý důchod“. Realita ale ukázala, že herecká profese neznamená pravidelné příjmy, a tím pádem ani vysoké odvody a důchod. Honoráře se často mění, některé roky jsou slabší, jiné silnější – a to se prostě v konečném výpočtu projeví.

Zedníček má už dávno věk, kdy by mohl jen vychutnávat klid a důchodové pohlazení. On to ale vidí jinak. Práce je pro něj normální součást života – hraje v divadle, moderuje, točí a nenechá se zastavit kalendářem ani číslem na výměru důchodu.

Tvrdí, že kdyby měl jen tak sedět doma, sebral by mu to energii. Pohyb, kontakt s lidmi a publikum – to je to, co ho udržuje v kondici. I když přiznává, že tělo už občas „řekne stop“, hlava prý funguje naplno. Místo plánování penzijní pohody si tedy plánuje další práci.

Jeho příběh je připomínkou toho, že ani známá tvář neznamená automatickou finanční jistotu. A také důkazem, že stáří nemusí být synonymem útlumu. Zedníček opakuje, že život nekončí důchodem – končí až ve chvíli, kdy člověk přestane chtít něco dělat.

Má štěstí, že stále dostává pracovní nabídky a je schopný si důchod přivydělat. Nepočítá s tím, že o něj bude postaráno. Místo toho si svůj „druhý život“ řídí sám – pracovně, aktivně a s humorem.

Zdroje: