Z-Bandité

[Mějte na paměti, že toto je provokativní fikce. Vychází ze skutečných událostí, historie a osob.]

Věděli jste, že to bílé „Z“ namalované na mnoha vojenských vozidlech a vybavení používaném ruskou armádou nebo bezpečnostními složkami federace je ve skutečnosti stylizované „S“? Symbol rozpoznávání „Stalinovy mafie“? Šokující, že?

Co začalo jako znak sovětské válečné statečnosti (stuha svatého Jiří), bylo zločinci ukradeno a proměněno v jejich ikonické logo, které dnes šíří strach a útlak. Je to odznak jejich banditské skupiny, dnes známé hlavně jako bandité Z. V průběhu historie vystřídali mnoho názvů: tvrdé jádro komunistické strany, bolševici a jiná honosná označení. Připomínají tajný klub kriminálního podsvětí – podzemní ďábelskou společnost jako vystřiženou z nějakého populárního příběhu. Ostatně právě tajné rozhovory o těchto banditech a jejich činech často inspirovaly spisovatelé literatury.

Tato skupina má dlouhou historii, její stopy vedou až do doby, kdy údajně umožnila mongolské armádě vstup do Moskvy. Tehdy se od krutých okupantů naučili mnohé temné praktiky, které v následujících staletích používali jako návod ke zločinům. Některý nechvalně proslulý záporák se jimi prý řídil jako biblí.

V dalších staletích se proslavili šířením konfliktů, nepokojů, lží a zločinů všeho druhu po celém světě. Zaměřovali se hlavně na zranitelné jednotlivce, skupiny a instituce, aby si zajistili budoucí expanzi své kriminální říše. Působili státům a zákonným autoritám tolik starostí aby se zabývali vlastním přežitím, až zastáncům spravedlivosti nezbývaly síly ani motivace bandity Z pronásledovat.

Jejich nejsilnější zbraní bylo vždy klamání a obviňování ostatních z vlastních činů. Dokázali se vetřít pod ochranná křídla Ruského státu a tvářit se jako loajalisté a obránci pořádku – jako soukromá armáda cara.

Dnes je jádro jejich moci známé prostě jako Chernyy („Černí“). Je to osobní armáda – eskadra smrti složená z gardistů temné královské gardy, přímo podřízená mafiánskému bossovi, který sedí na trůnu vládce federace. Páchají jakékoli zvěrstvo či útlak na vlastních občanech, zotročují je a šíří krutou vůli svého pána. Typickým příkladem jsou teroristické útoky, jimiž likvidují konkurenci a posilují prestiž prostřednictvím totální kontroly médií.

Podobně jako během expediční kampaně na Sibiř, bez dozoru skutečných autorit zákona měli volnou ruku, aby odhalili svou pravou tvář. Část jednotek odkládala uniformy a rabovala jako obyčejní lupiči, čímž způsobovala utrpení místním komunitám. Ty pak byly přinuceny požádat o pomoc expediční vojsko z Moskvy – přitom to byla tatáž banda. Nakonec byla obrana domorodých kmenů rozdrcena a obyvatelstvo podrobeno samozvanými osvoboditeli.

S nástupem průmyslového věku a populační exploze začali vysílat špiony do celého světa. Podařilo se jim vyprovokovat řadu ozbrojených konfliktů a válek. Dokonce sehráli důležitou roli při rozpoutání první světové války. Šířili chaos a zlo všude, kde to bylo jen trochu možné. Byli zapleteni do masakrů, kdy skrytí střelci pálili na davy i pořádkové útvary. Nebyl to jen atentát na Ferdinanda, který zažehnul světovou válku – vyšetřování ukázalo, kdo za těmi zločiny skutečně stál. Bandité však opět lhali, pletichařili a vtahovali národy do politiky plné podvodů, aby zničili svobodné krajiny.

Sabotovali i mírové rozhovory, aby válka neskončila mírem, a prakticky hned začali chystat válku druhou. Potřebovali, aby se svět utápěl v konfliktech a neměl čas pátrat po skutečných vinících. Jejich agenti byli aktivní po celé planetě.

Největší chybou banditů byla zrada carské rodiny. Pod falešnou záminkou ochrany je unesli, v lese popravili, těla spálili a zakopali, aby zničili důkazy. I když se jim podařilo ovládnout celou říši, ve své chamtivosti přestali mít na koho svádět vinu. Proto zdvojnásobili úsilí o šíření utrpení, hněv a lži aby odváděli pozornosti jinam.

Třetí světovou válku – studenou – udržovali při životě za každou cenu a přivedli mnoho států k bankrotu. Ve čtvrté válce – globální ekonomické – už v digitálním věku přecházeli z přímého otroctví k neofeudalismu. Pokoušeli se podmanit si celé národy skrz podniky a média a vysávat je jako pijavice. Jenže jako praví zloději nedokázali zůstat v ústraní a čelili rostoucímu hněvu lidí toužících po spravedlnosti a změně.

Po rozpadu Sovětského svazu, kdy se stáhli do stínu a převlékli kabáty, aby odolali nepříznivému počasí nastupující demokracie, se jim daří velkolepě se vrátit. Ve své pomstě proti společnosti, která jim bránila v absolutní moci, přežívali, přizpůsobovali se a znovu páchali zločiny. Nový Velký Zlý Šéf vládne federaci jako mafiánský boss. Beze studu přikazuje libovolné krutosti, pokud mu pomohou naplnit jeho cíle. Od podřízených vyžaduje „desátek“ z každého zločinu jako projev úcty a ponechává jim volnou ruku, pokud jsou loajální. Kdo mu odmítl složit přísahu nebo si dovolil kritiku, skončil zlikvidován, či jinak zpacifikováni.

Tato tolerovaná korupce, zločinnost a kriminalizace obětí byla osudovou chybou. Po dvaceti letech se bandité Z rozrostli do obludných rozměrů, bez přestaní vysávali republiku a oslabovali ji zevnitř.

Nakonec se jistá sociopatická nihilistka stala milenkou mafiánského bosse a přiměla ho k rozpoutání jeho „speciální vojenské operace“. Bez porady se štábem, který by ho varoval, že ještě nejsou připraveni, spustil největší fiasko své éry. Když zjistil, jak moc mu zničila sen o jeho velkém plánu, vlastníma rukama ji zardousil. (Prý se až do poslední chvíle smála.) Její tělo pak odhodili k silnici jako odstrašující příklad – stejně jako ostatní, kdo se odvážili projevit nesouhlas.

Netušil, jak prohnilá federace ve skutečnosti je. „Ano pane!“-poskoci, jimiž se obklopil, mu ze strachu lhali, aby neskončili jako mrtvoly. Nejen obyčejní lidé, ale i členové jeho mafie nesdíleli jeho představy o velkém plánu. Ekonomika byla zastaralá, modernizace jen přetvářka, korupce a krádeže normou. Většina obyvatel byla záměrně udržována v chudobě. Velká armáda i její vybavení byly zanedbané a naprosto neschopné dobýt Evropu. Model hospodářství spočíval v rabování přírodních zdrojů a okrádání lidí, načež se uloupené bohatství směňovalo za dovozové zboží, kterému pak dávali falešnou nálepku „vyrobeno ve federaci“.

Ryba smrdí od hlavy – a hlava státu není jen vladařem, ale i vzorem k následování. Jenže většina diktátorů jsou hlupáci, kteří věří, že přetvářka dokáže zastřít jejich skutky. Ti co vědí o zle vladaře ho nakonec vědomě či ne, rozšíří dál. To zlo pak prosákne všechny vrstvy společnosti.

Proč tedy Z-bandité chodí od tanku k tanku a bílou barvou malují symbol „Z“? Není to oficiální znak ruské armády, takže by šlo o obyčejný vandalismus. Ale díky Velkému zlému šéfovi, bandité stojí nad zákonem. Přesto se báli těch, kdo ztratí zábrany a rozhodnou se pomstít přímo banditům. Šíření symbolu mělo zakrýt skutečný počet členů této mafie. Chystali se splynout s invazní armádou, aby mohli loupit a unášet a přitom přenést vinu na někoho jiného – nebo aby kulky, které patřily jim, zasáhly jiné. Taktika lidských vln proti těm, kdo se jim chtějí postavit, je jejich typickým rukopisem.

Později vznikly trestanecké jednotky Shtorm-Z [Bouře], což byl jen ubohý pokus zamaskovat pravdu, která vyplula na povrch. Ve skutečnosti to byl rozsudek smrti: buď zemřeš rukou dozorců, nebo půjdeš na frontu bojovat za Putinovy sny.

Ale ti bandité se bojí. Potí se strachy, protože počet těl, která mohou použít v taktice lidských vln, je příliš malý. Děsí je představa, že NATO a Interpol je nakonec postaví před soud – ať už budou horký, nebo studený – bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá a kde se schovají. Odhodlání a důkladnost řešení problému se Z-bandity bude ještě větší než po druhé světové válce při vyčištění Evropy od nacistů. Nebude žádné příměří, protože i ruské politické elity dnes tvrdí, že válka skončí jen bezpodmínečnou kapitulací. Tím je myšleno postavení Z-banditů a Stalinovy mafie před soud, očistění/ osvobození federace od Putinového zla, obnovení vlády práva, ekonomiky, kultury a důstojnosti – a nakonec i vstup do EU a NATO.

Právě proto tolik banditů, mafiánských poskoků i Putinových příznivců prostě uteklo. A mnozí další je budou následovat – včetně těch nejvěrnějších Chernyy – ve snaze zmizet s lupem dřív, než je dostihne spravedlnost.