Hlavní obsah
Umění a zábava

2084 v Česku

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Ukázka z dystopického románu odehrávajícího se na území bývalého Česka v roce 2084.

Článek

Lidé odcházejí do důchodu v 70 a více letech. Nezaměstnaní nad 50 nebo 60 let věku žijí v hromadných táborech tzv. „fifty“ nebo „sixtylandech“. Produktivní privilegovaní (PP) si mohou kupovat a nechat transplantovat opotřebované orgány vypěstované z kmenových buněk. Příliš mnoho lidí z nižších a středních vrstev - tzv. proletariátu - se důchodu nedožívá. Záměrem vlády je, aby většina z nich umírala v práci.

Leon Ovesný (v r. 2013 bylo jméno Leon hned za Jakubem na špici žebříčku oblíbenosti) pracuje jako učitel snowboardingu ve Špindlerově Mlýně. Je mu 71 let a do důchodu mu chybí necelý rok. Letošní zima má být jeho poslední. Jeho šéfem je ředitel Wellness a sport centra Luboš Tvaroh. Má nesportovní postavu a nevybíravé způsoby. Prostě PP hovado. Ovesný si všímá, že jak se blíží jeho odchod do důchodu, Tvaroh mu začíná nakládat více práce a i jinak jej nenápadně stresuje a šikanuje. Dožije-li se Ovesný důchodu, klesne údajně Tvarohovi osobní hodnocení a plat. Tyhle informace jsou ale neověřené a patří ke všeobecné šeptandě, což je jediná možnost, jak si předávat neoficiální informace. Veškeré digitální toky komunikace jsou monitorovány. Pravdou je, že letos v centru již zemřeli čtyři starší instruktoři.

Ovesný se probouzí ve své repasované proletářské unimo buňce asi v 5 hodin ráno a už nemůže usnout. Venku je krásné mrazivé pološero. Během noci nasněžilo asi dvacet čísel prašanu. Dnes kolem osmé přijede nová skupina lidí z fiftylandu v rámci povinného udržování fyzické kondice. Tvaroh mu je hodil všechny na hlavu vč. zajištění vybavení a jeho servisu. Ovesný se posadí a kyčlí mu projede ostré píchnutí. Artróza. Kdyby byl PP, mohl by si nechat kloub vyměnit. A kdyby byl fit, mohl ještě před rozedněním vyrazit na panenský svah jako dřív a dát si pár lajn prašanu, než ho rozjezdí rolby. Teď mu už zbývá jen lajna káčka (syntetická droga připomínající kdysi oblíbený kokain), aby necítil bolest a mohl fungovat. Opatrně vstane, aby se rozhýbal. Dokulhá k varné konvici a do hrnku nasype kávu. Stejně jako káčko ji sehnal na černém trhu. Byla z PP zóny, kam se díky termooptickému maskování dostávali jen ti nejbohatší a nejodvážnější pašeráci. Ví, že už neusne, a tak si ze skrýše pod podlahou vytáhne antikvární čtečku po tátovi, na níž má uloženo asi dva a půl tisíce knižních titulů z doby před rokem 2050 a vychutná si četbu oblíbené knihy s ranní kávou. Má tam pár knih, o kterých se už nikde nenajde ani zmínka. Například Konec civilizace od A. Huxleye. Vzpomíná, jak mu táta vyprávěl o totalitních režimech 20. století. Jeden dokonce zažil. Ale tenkrát byl ještě příliš malý na to, aby chápal, o čem táta vypráví. Když mu bylo deset, skončil táta v největším středočeském fiftylandu. A máma o pár let později také. Do svých osmnácti let žil v teenlandu (vzdělávací internát pro mladistvé), pak začal pracovat jako OSVČ. Ale promrhal svůj lidský kapitál a nikdy se nevyšvihl mezi PP. Evropská unie se ve vlnách bouřlivých ekonomických krizí a kupodivu i lokálních válek ve dvacátých a třicátých letech 21. století rozpadla na jednotlivé národní státy a státečky, které si pak koupily a rozdělily mezi sebe nové vlády nadnárodních finančních oligarchií bez ohledu na původní hranice. Národní identita ztratila smysl. V roce 2050 vláda po Velkém zákonném třesku samostatně výdělečnou činnost zakázala, protože většina zbývajících OSVČ tehdy pracovala načerno, aby se uživila, a vláda je neměla pod kontrolou. Ovesný se stal proletářem a v šedesátých letech jen tak tak unikl tátovu osudu ve fiftylandu. Asi v půl šesté slyší Ovesný od sousední unimo buňky hlasy a chichotání. Aniž by se díval ven, ví, že za jeho sousedem, PP sekuriťákem Radkem, přichází na ranní milostné hrátky recepční Ilona.

Ráno u snídaně se Ovesný zdraví s kolegy instruktory a dalšími členy personálu.
„Ahoj Leonku, jakpak ses vyspinkal na svuj velkej instruktorskej den?“ Odpovídá mu potměšile sekuriťák Radek.
„Skvěle a co ty?“ Ovesný se snaží nebýt očividně nepřátelský.
„Paráda! Jako obvykle. Hele, slyšel jsem, že si prej necháš vypěstovat novou kládu?“ Odpovídá Radek a rozchechtá se.
Ovesný to přejde mlčením. Jen si představí, jako ostatně už mnohokrát, jak se jeho pěst noří do masitého Radkova obličeje a kácí jeho vybělené zubní implantáty. Na to si však musí nechat zajít chuť. Kdyby se nechal vyprovokovat a fyzicky napadl PP, podepsal by si rozsudek smrti. Tím by jim to ulehčil. A Ovesný byl rozhodnutý nedat svoji kůži lacino. Ba co víc, byl rozhodnutý probojovat se do důchodu.

Pokračování příště. Někdy příště - ne hned příště!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám