Článek
Vadí mi furt vytahovat mobil a manipulovat s nim. Ani ty slevy už mě nebaví, i když všechno furt zdražuje a příjmy mám průměrný, takže kolikrát by se mi nějaká ta slevička nebo akce hodila. Jenže já radši zaplatim víc a mám klid. Akorát nevim, co mám říkat těm prodavačum nebo prodavačkám. Nejjednodušší a taky nejkratší je říct: „Ne.“ Ale já se stydim lhát. Vyrost sem na Rychlejch Šípech a Vinetouovi a tam se prostě nelhalo. Lhát není normální i když v naší současný společnosti se lže vostošest, v tom se společenský vědomí za posledních pár let hrozně posunulo. Lhaní je podle mě zrada a já žiju jako reciproční altruista, takže když někdo nelže mě, tak já jemu taky ne. Moje životní moto je „voko za voko“, ale umim i vodpouštět. Vobčas.
Takže když sem v ňákym jinym obchoďáku a prodavačka se mě zeptá, jestli mám tu jejich kartičku, tak řeknu: „Ne.“ A je to pravda a je to v pohodě. Jenže když sem v tom svym obchoďáku a voni se mě zeptaj: „Kartičku **** **** máte?“ Tak fakt nevim, co mám dělat. Jednou sem řek, že ji mám a prodavačka řekla: „Tak si pípněte.“
A já: „Nechci.“
A ona: „To si děláte srandu.“
Já: „Nedělám.“
Ona: „Pípněte si a nezdržujte ostatní.“
Já: „Nepípnu.“
Já si totiž zase jako umim stát za svym. Načež tam vypukl hroznej maglajz, většina lidí na mě začala řvát, abych si pípnul a nezdržoval, protože v tomhle supermarketu jsou u pokladen vždycky fronty, ale párek ňákejch mladejch anarchistů naopak začal podporovat mě a ty křičeli: „Držte hubu, lidi, tady pán se vzepřel systému a nenechá se ponižovat těma vykořisťovatelskejma korporacema!“
Abych to zkrátil, začínalo to tam vypadat vošajslich, tak sem prodavačce řek: „Vodpouštím vám!“ A zdrhnul bez nákupu.
Zkusil sem se poradit i s tim četemdžípýtý, že prej když mu položíte dobrou votázku, dostanete dobrou vodpověď. Jenže když sem mu položil ten svuj dotaz - a na formulaci sem si dal záležet jako ňákej promptní inženýr - tak přemejšlel tak dlouho, až sem ztratil trpělivost. Sem si teda myslel, že tydlencty věci sou dál. Tak mi nezbejvá, než poprosit přirozeně inteligentní lidi tady v diskuzi, jestli byste mi neporadili, jak to mám vyřešit, aby moje svědomí zůstalo čistý. Nejlepší by bylo, kdybyste to vyzkoušeli v praxi, různý, ale co nejkratší varianty mejch odpovědí, aby to nebylo jako vycucaný z nějakýho uměle inteligentního mozku, co v životě nebyl v obchoďáku. Předem děkuju.
