Článek
Marcela měla na zubaře dlouhé roky štěstí. Do stejné ordinace chodila více než čtvrt století a byla zvyklá, že dvakrát ročně přišla na kontrolu, případně absolvovala rentgen nebo se objednala na další ošetření. Když její lékařka oznámila odchod do důchodu, Marcela začala obvolávat ordinace v okolí a rychle zjistila, že najít zubaře, který přijímá nové pacienty, není samozřejmost. Nakonec uspěla na moderní klinice několik kilometrů od svého bydliště. „Když mi řekli, že mě vezmou a že spolupracují s mojí zdravotní pojišťovnou, byla jsem hlavně ráda. Na ceny jsem se podrobně neptala, protože jsem šla na normální vstupní kontrolu,“ popisovala později.
Vyšetření vypadalo úplně jinak, než byla zvyklá
Hned při první návštěvě si všimla, že nové pracoviště funguje jinak. Lékař jí prohlédl chrup, následovalo několik snímků a zdravotní dokumentace zahrnovala podrobnější záznam, než jaký znala od své původní zubařky. Marcela to považovala za běžnou součást převzetí nového pacienta a nijak se nad jednotlivými úkony nepozastavovala. Lékař jí následně doporučil opravit dvě starší výplně a objednat se také na dentální hygienu. „Celou dobu jsem měla za to, že jde o vstupní a preventivní vyšetření. Nikdo mi neřekl, že teď uděláme něco navíc, za co budu platit. Kdyby mi to řekli, alespoň bych věděla, s čím mám počítat,“ tvrdí Marcela.
Na recepci po ní chtěli téměř dva tisíce
Překvapení přišlo až ve chvíli, kdy se chystala odejít. Na recepci jí podle jejích slov oznámili, že má uhradit 1 850 korun. Marcela se nejprve domnívala, že došlo k omylu, protože žádný zákrok nepodstoupila. Když požádala o vysvětlení, dozvěděla se, že částka zahrnuje úkony spojené se vstupním vyšetřením a dokumentací, které ordinace účtuje nad rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. „Nešlo mi ani tolik o těch necelých dva tisíce. Vadilo mi, že jsem se o nich dozvěděla až na konci. Pětadvacet let jsem byla zvyklá přijít na preventivní kontrolu, předložit kartičku pojišťovny a odejít,“ říká.
Příště se bude na cenu ptát předem
Marcela nakonec částku zaplatila, doma si ale začala zjišťovat, co přesně bylo na účtence a která část návštěvy měla být hrazena pojišťovnou. Teprve tehdy jí došlo, že smlouva ordinace se zdravotní pojišťovnou automaticky neznamená, že jsou bez doplatku všechny úkony, které při návštěvě lékař provede. Nejvíce ji mrzelo, že se na cenu sama nezeptala ještě před vyšetřením. „Dřív mě ani nenapadlo ptát se při každé kontrole, jestli něco stojí peníze. Teď už to udělám. Než mi něco udělají, chci vědět, jestli to platí pojišťovna, nebo já a kolik přesně,“ dodává. Nového zubaře kvůli tomu měnit nechce, svou první návštěvu ale bere jako poměrně drahou připomínku toho, že po letech v jedné ordinaci mohou pravidla jinde fungovat úplně jinak.
zdroje: zpracováno podle skutečnosti
