Článek
Tatínkovi bylo čtyřiaosmdesát let, když zemřel. Poslední dva roky už měl zdravotní problémy, ale stále se snažil být samostatný. Bydlel v menším bytě nedaleko centra města, kam jsme za ním s bratrem pravidelně jezdili. Maminka zemřela před několika lety a tatínek se postupně naučil žít sám. Vždycky byl velmi pečlivý, zakládal si všechny účtenky, schovával smlouvy a měl rád, když byly věci dopředu vyřešené. Často říkal, že nechce, abychom po jeho smrti museli řešit zbytečné starosti.
Když odešel, bylo to pro mě přesto velmi těžké. S otcem jsem měla blízký vztah a jeho poslední měsíce jsem za ním jezdila téměř každý víkend. Bratr Martin se proto nabídl, že zařídí pohřební službu, domluví obřad a vyřeší všechno potřebné. Souhlasila jsem a několikrát mu poděkovala. Řekl mi, že nemám nic řešit a že mi potom pošle vyúčtování.
Peníze jsem mu poslala bez velkého vyptávání
Pohřeb proběhl důstojně. Přišlo několik příbuzných, otcovi bývalí kolegové a pár dlouholetých známých. Bratr zajistil květiny a menší posezení po obřadu. Připadalo mi, že všechno dobře zvládl, a byla jsem ráda, že jsme se o poslední rozloučení nemuseli hádat.
Asi tři týdny po pohřbu mi Martin zavolal a řekl, že celkové náklady dosáhly 44 800 korun. Podle něj by bylo spravedlivé, kdybychom se o ně rozdělili napůl. Odpověděla jsem, že samozřejmě souhlasím, a požádala ho o číslo účtu. Peníze jsem mu poslala ještě ten večer. Bylo to 22 400 korun, které jsem původně měla odložené na opravu koupelny, ale připadalo mi samozřejmé, že na tatínkově pohřbu nebudu šetřit.
Bratr mi potom poděkoval a řekl, že je rád, že jsme všechno vyřešili bez problémů. O dokladech jsme se dál nebavili. Neměla jsem důvod pochybovat, že mi uvedl skutečnou částku.
Ve staré zásuvce byla složka označená Pohřeb
O několik týdnů později jsme začali postupně vyklízet tatínkův byt. Každý z nás si vzal část práce. Já jsem třídila knihy, fotografie a dokumenty, bratr odvážel starší nábytek a věci, které už nikdo nepotřeboval. V horní zásuvce otcova pracovního stolu jsem našla tmavě modré desky s nápisem Pohřeb.
Uvnitř byly několik let staré dokumenty, potvrzení o platbách a dopis od pohřební služby. Tatínek si ještě za života sjednal konkrétní služby pro své poslední rozloučení a většinu jejich ceny předem uhradil. Součástí složky byl také podrobný seznam toho, co mělo být zajištěno, včetně rakve, převozu a samotného obřadu.
Nejdřív jsem si myslela, že bratr o dokumentech nevěděl a pohřební služba mu všechno vyúčtovala znovu. Zavolala jsem proto na uvedený kontakt a požádala o vysvětlení. Po ověření potřebných údajů mi pracovnice potvrdila, že otcovy předchozí platby byly při vyúčtování zohledněny. Doplatit bylo potřeba jen některé další služby, které rodina objednala později.
V tu chvíli jsem pochopila, že částka 44 800 korun, kterou mi bratr oznámil, pravděpodobně neodpovídala tomu, co skutečně doplatil.
Bratr přiznal, že o předplaceném pohřbu věděl
Martinovi jsem zavolala a zeptala se ho, zda našel nějaké otcovy dokumenty o pohřbu. Odpověděl, že ano. Když jsem mu řekla, že mám v ruce potvrzení o zaplacených službách, přiznal, že o nich věděl už při zařizování obřadu.
Zeptala jsem se, proč mi tedy poslal k úhradě polovinu částky, která neodpovídala skutečnému doplatku. Bratr chvíli mlčel a potom začal vysvětlovat, že měl s pohřbem hodně práce. Musel několikrát telefonovat, jezdit na schůzky, objednávat květiny a organizovat posezení. Podle něj bylo spravedlivé, aby se do celkových nákladů započítal také jeho čas a další výdaje.
„Ty jsi měla jen přijít na pohřeb. Já jsem všechno zařizoval. Tak snad je normální, že se na tom budeš podílet,“ řekl mi.
Odpověděla jsem, že jsem nikdy neodmítala zaplatit polovinu skutečných nákladů. Vadilo mi ale, že mi oznámil částku jako cenu pohřbu a neřekl, že její značnou část otec zaplatil předem. Pokud chtěl, abych mu nějak přispěla za jeho práci a další výdaje, mohl se mnou o tom mluvit otevřeně.
Martin se rozčílil a tvrdil, že se chovám jako účetní. Připomněl mi, kolik starostí měl kolem tatínkovy smrti a že teď řeším každou korunu. Řekla jsem mu, že právě proto, že jde o našeho otce, bych očekávala poctivé jednání.
Vyúčtování jsme nakonec prošli společně
Po několika nepříjemných rozhovorech jsme si sedli k dokumentům a sepsali skutečné náklady, které vznikly nad rámec otcových předchozích plateb. Ukázalo se, že bratr některé položky započítal dvakrát a u dalších neměl žádný doklad. Část výdajů byla samozřejmě oprávněná, například květiny a posezení po obřadu. O jejich zaplacení jsem se nikdy nechtěla přít.
Nakonec jsme se domluvili, že mi Martin přeplatek vrátí. Nebyla to příjemná dohoda a naše vztahy se na čas výrazně ochladily. Bratr stále tvrdil, že jsem mu neměla přidělávat další starosti, zatímco já jsem měla pocit, že bychom podobné věci vůbec nemuseli řešit, kdyby mi od začátku řekl pravdu.
Nedávno jsem si znovu prohlížela tatínkovu složku. Bylo v ní všechno pečlivě popsané, včetně krátkého vzkazu, že nechce, aby se děti kvůli jeho pohřbu zadlužovaly. Když jsem si ho přečetla, bylo mi smutno. Otec se snažil předejít starostem, ale nemohl tušit, že právě kvůli penězům na jeho poslední rozloučení se jeho dvě děti nakonec pohádají.
Zdroj: autorský text





