Článek
Česká republika má v německém Hamburku tři přístavní území označovaná jako Moldauhafen, Saalehafen a Peutehafen. První dvě získalo Československo do dlouhodobého pronájmu, třetí část přímo koupilo. Díky jejich poloze má český stát zázemí v přístavu, který je přes řeku Labe napojený na české vodní cesty a zároveň se otevírá směrem k Severnímu moři. Neznamená to však, že by Česku patřil kus německého pobřeží nebo že by v Hamburku mělo vlastní svrchované území. Přesnější je mluvit o pronajatých a vlastněných přístavních pozemcích nacházejících se na území Německa. Přesto jde o pozoruhodnou historickou výsadu, o níž řada Čechů vůbec neví. Vltavský přístav má rozlohu přibližně tři tisíce metrů čtverečních, Sálský přístav asi 21 tisíc metrů čtverečních a Peutský přístav kolem osmi tisíc metrů čtverečních.
Československo získalo přístup po první světové válce
Kořeny českého působení v Hamburku sahají do období po skončení první světové války. Nově vzniklé Československo bylo vnitrozemským státem, který potřeboval spolehlivou cestu k mezinárodnímu obchodu a námořní dopravě. Versailleská mírová smlouva proto počítala s tím, že Německo poskytne Československu na dobu 99 let přístavní pozemky v Hamburku a tehdejším Štětíně. Konkrétní smlouva týkající se ploch Moldauhafen a Saalehafen byla podepsána 2. listopadu 1929. Pronájem byl uzavřen do listopadu roku 2028 a nemohl být jednostranně vypovězen. Ve stejném roce Československo koupilo také Peutehafen, který má odlišné právní postavení. Zatímco první dvě oblasti jsou dlouhodobě pronajaté, Peutský přístav zůstává ve vlastnictví České republiky i po skončení původního pronájmu ostatních ploch. Stavby vybudované na pronajatých pozemcích jsou rovněž majetkem českého státu.
Přes Hamburk proudila káva i české průmyslové výrobky
Přístavní zázemí mělo pro prvorepublikové Československo značný hospodářský význam. Hamburk představoval důležitý bod, přes který bylo možné přepravovat zboží mezi střední Evropou a zámořskými trhy. Lodě přivážely směrem do Československa například kávu, kakao, obilí nebo krmiva, opačným směrem putovaly především průmyslové výrobky. Zboží se mohlo překládat mezi námořními plavidly, říčními loděmi, železnicí a později také kamionovou dopravou. Výhodou Hamburku bylo spojení s Labem, které vytvářelo přirozenou dopravní osu vedoucí až do českého vnitrozemí. Po změnách na konci osmdesátých a během devadesátých let však význam říční nákladní dopravy výrazně klesl. Silnice a železnice začaly být pro mnoho přeprav rychlejší a ekonomicky výhodnější. Pronajaté přístavní plochy proto přestaly být využívány v takovém rozsahu jako dříve a od začátku nového tisíciletí jejich původní role dál slábla.
Z Moldauhafen se stalo parkoviště pro kamiony
Jednotlivé části českého přístavního zázemí dnes vypadají a fungují rozdílně. Nejmenší Moldauhafen neboli Vltavský přístav prošel v roce 2015 rozsáhlou sanací. Původní dřevěné objekty byly odstraněny a na jejich místě vznikla oplocená zpevněná plocha. Areál má samostatný vjezd a v současnosti slouží především jako parkoviště pro nákladní vozidla. Saalehafen neboli Sálský přístav je výrazně větší. Nacházejí se v něm administrativní budovy, ubytovací prostory, skladovací hala, manipulační plochy, železniční vlečka a přibližně dvě stě metrů dlouhá přístavní zeď. Celý areál byl také nově oplocen a jeho provoz zajišťuje nájemce. Nejde tedy o opuštěné české molo, jak se někdy zjednodušeně tvrdí. Plochy jsou využívané, jejich současná podoba však už neodpovídá požadavkům moderní velké lodní dopravy a jejich hospodářský význam je podstatně menší než v minulosti.
Peutehafen zůstane český i po roce 2028
Zvláštní postavení má Peutehafen neboli Peutský přístav, který Československo v listopadu 1929 skutečně koupilo. Pozemky leží na poloostrově mezi přístavem Peute a stejnojmenným kanálem. Součástí českého majetku je pětipodlažní víceúčelová budova s ubytováním ve 33 pokojích, zahrada, garáže a stání pro plavidla s přístupovou lávkou. Na tuto oblast se nevztahuje konec devadesátidevítiletého pronájmu v roce 2028. Český stát proto připravuje studii, která má určit možnosti jejího dalšího využití a rozvoje. Při plánování je nutné sladit české záměry s potřebami hamburského přístavu a jeho správce. Peutehafen je tedy nejtrvalejší částí české přítomnosti v Hamburku. Ani po skončení nájemních smluv na Moldauhafen a Saalehafen o něj Česká republika automaticky nepřijde.
O budoucnosti dvou přístavů se stále jedná
Největší otázkou zůstává budoucnost Moldauhafen a Saalehafen po listopadu roku 2028. Jejich původní uspořádání už nevyhovuje moderní logistice ani velkým plavidlům. Česká republika proto několik let jedná s německou stranou o výměně stávajících pozemků za strategicky výhodnější území v lokalitě Kuhwerder. Nové zázemí by mělo nabídnout lepší silniční a železniční napojení, dostatečně dlouhé koleje pro celé nákladní vlaky a možnost efektivního překládání zboží. Součástí jednání je také přístup k přístavní hraně využitelné vnitrozemskými a případně i menšími námořními plavidly. Podle aktuálních materiálů Ministerstva dopravy proces ještě nebyl uzavřen a pokračuje na úrovni společné pracovní skupiny Česka a Německa. Český přístup k námořní dopravě tedy po roce 2028 nemusí skončit. Může se pouze přesunout na místo, které bude lépe odpovídat současnému obchodu. Peutehafen přitom zůstane samostatným českým majetkem bez ohledu na výsledek výměny zbývajících ploch.
zdroje:
