Článek
Když Lenka vybírala letní dovolenou, nechtěla tentokrát nic složitého. Toužila pouze po teple, moři a několika dnech, během kterých nebude muset řešit práci ani běžné domácí povinnosti. Společně s manželem proto zvolili větší hotelový resort nedaleko Hurghady. Hotel měl dobré recenze, několik bazénů, vlastní pláž a podle cestovní kanceláře také lékaře, který byl hostům v případě problémů k dispozici. Lenka tak měla pocit, že je o všechno postaráno. Ani ve snu ji nenapadlo, že právě během této dovolené bude muset vyhledat akutní lékařskou pomoc.
Drobné poranění, které ji zpočátku netrápilo
K nehodě došlo třetí den pobytu. Lenka se po snídani vydala k moři a při vstupu do vody se pravou nohou otřela o ostrý kus kamene. Ucítila krátké štípnutí, ale protože bolest téměř okamžitě ustoupila, pokračovala dál. Teprve když se vrátila na lehátko, všimla si na chodidle několika kapek krve. Rána nebyla hluboká a na první pohled připomínala obyčejné říznutí, které se může stát komukoliv.
„Podívala jsem se na nohu a řekla si, že to vůbec nic není. Ranka měla možná dva centimetry a skoro nekrvácela. Opláchla jsem ji vodou, přelepila náplastí a šla jsem normálně na oběd,“ popsala Lenka.
Manžel jí navrhoval, aby si nechala nohu alespoň vydezinfikovat na hotelové recepci, ale ona to považovala za zbytečné. Nechtěla kvůli tak malé oděrce měnit plány ani trávit čas hledáním lékaře. Odpoledne dokonce znovu vstoupila do bazénu. Až večer si všimla, že je okolí rány začervenalé a chodidlo při došlapu lehce pálí. Přisuzovala to však celodennímu chození v sandálech a rozhodla se počkat do rána.
Přes noc se její stav výrazně zhoršil
V noci Lenku probudila silná bolest. Chodidlo měla oteklé, horké a téměř na něj nemohla došlápnout. Kolem původně malé ranky se vytvořilo výrazné zarudnutí, které se začalo šířit směrem k nártu. Přidala se zimnice a pocit celkové slabosti. V tu chvíli už bylo jasné, že nejde pouze o podrážděnou pokožku.
„Nemohla jsem uvěřit, jak rychle se to změnilo. Večer jsem ještě normálně chodila a o několik hodin později jsem se nedokázala postavit na nohu. Začala jsem mít strach, protože zarudnutí bylo každou chvíli větší,“ uvedla.
Manžel zavolal na recepci a požádal o lékaře. Hotelový zaměstnanec jim sdělil, že lékař dorazí až ráno. Pokud potřebují okamžité ošetření, musí si vzít taxi a odjet na nejbližší pohotovost. Lenka se už necítila dobře a nechtěla čekat několik dalších hodin, proto společně vyrazili do zdravotnického zařízení, které jim doporučil pracovník hotelu.
Přestože měli sjednané cestovní pojištění, v rozrušení nejprve nekontaktovali asistenční službu. Lenka později připustila, že právě to byla jejich první zásadní chyba. Netušili totiž, do jakého zařízení jedou, zda tam bude někdo mluvit anglicky ani zda bude klinika ochotná komunikovat s pojišťovnou.
Na pohotovosti po ní nejprve chtěli peníze
Po příjezdu Lenku překvapila přeplněná čekárna a značný zmatek. U vstupu se jí nikdo nezeptal na zdravotní stav. Zaměstnance zajímalo především to, jakým způsobem bude ošetření uhrazeno. Manžel ukázal kartičku pojišťovny, ale pracovník na recepci trval na platbě v hotovosti. Teprve po zaplacení vstupního poplatku jim bylo řečeno, aby se posadili a čekali.
„V tu chvíli mi bylo opravdu špatně. Třásla jsem se, noha bolela a já měla pocit, že se zarudnutí šíří dál. Přesto se mnou nikdo nemluvil o tom, co mi je. Pořád se řešilo jen to, kolik máme zaplatit,“ vzpomínala Lenka.
Po téměř hodině ji zavolali do malé ordinace. Lékař se na ránu krátce podíval, aniž by se podrobněji zeptal, kdy k poranění došlo nebo zda byla Lenka očkována proti tetanu. Chodidlo jí otřel dezinfekčním prostředkem a zdravotní sestra ho obvázala. Podle Lenky nebylo prostředí ordinace příliš uklizené a použité pomůcky ležely na stole vedle čistých obvazů, což v ní vzbuzovalo další obavy.
Lékař jí následně podal dvě tablety a předepsal další léky. Lenka však přesně nevěděla, co dostala. Na obalech byly převážně arabské nápisy a vysvětlení v angličtině bylo velmi stručné. Když se zeptala, zda jde o antibiotika a zda může léky kombinovat s přípravky, které pravidelně užívá, lékař její dotaz odbyl ujištěním, že všechno bude v pořádku.
Z kliniky odcházela s ještě většími obavami
Ošetření trvalo pouze několik minut. Nikdo Lence nezměřil teplotu ani neodebral krev. Nedostala ani jasnou informaci, kdy má přijít na kontrolu a podle jakých příznaků pozná, že se její stav zhoršuje. Manžel proto požádal o lékařskou zprávu. Obdrželi jediný papír s několika stručnými údaji, kterým nerozuměli.
„Čekala jsem, že mi někdo ránu pořádně vyčistí a vysvětlí, co se děje. Místo toho mi nohu zabalili, dali mi tablety a poslali mě pryč. Necítila jsem žádnou úlevu. Naopak jsem měla ještě větší strach než před příjezdem,“ přiznala.
Po návratu do hotelu se Lenka konečně spojila s asistenční službou cestovní pojišťovny. Operátorka se jí podrobně vyptala na průběh ošetření i na současné příznaky. Jakmile Lenka popsala horečku, otok a zvětšující se zarudnutí, doporučila jí, aby léky z první kliniky bez ověření neužívala a vyčkala na další pokyny. Pojišťovna následně zajistila převoz do jiné soukromé nemocnice, se kterou měla smlouvu.
Ve druhém zařízení už byla situace výrazně odlišná. Lékař ránu důkladně prohlédl, vyčistil ji a zkontroloval rozsah zánětu. Lenka dostala jasné informace o další léčbě a musela přijet také na kontrolu. Kvůli zhoršenému stavu však nemohla několik dní vstoupit do vody a většinu zbývající dovolené strávila s nohou ve zvýšené poloze na hotelovém pokoji.
Po návratu do Česka musela pokračovat v léčbě
Ani po návratu domů nebyl problém zcela vyřešen. Chodidlo zůstávalo oteklé a rána se hojila pomalu. Lenka proto navštívila svého praktického lékaře, který upravil další postup a doporučil pravidelné kontroly. Teprve po několika týdnech se mohla bez bolesti vrátit k běžnému pohybu.
Celá zkušenost ji přiměla přemýšlet nad tím, jak snadno může člověk na dovolené podcenit drobné poranění. Přiznává, že se neměla po říznutí znovu koupat a měla ránu okamžitě správně ošetřit. Zároveň lituje, že před první návštěvou pohotovosti nezavolala pojišťovně, která by ji rovnou nasměrovala do prověřeného zařízení.
„Nechci tvrdit, že je zdravotní péče v celém Egyptě špatná. Druhá nemocnice byla úplně jiná a personál se ke mně choval dobře. Moje první zkušenost ale byla opravdu nepříjemná. Nejvíc mě děsilo, že jsem nevěděla, co mi podali a zda mi vůbec někdo správně rozuměl,“ vysvětlila.
Drobné zranění se na dovolené nevyplatí podceňovat
Lenčin příběh nakonec dopadl dobře, ale původně nevinné říznutí jí pokazilo téměř celou dovolenou a přineslo několik týdnů léčby. Dnes si proto do cestovní lékárničky balí nejen náplasti, ale také kvalitní dezinfekci, sterilní krytí a všechny důležité informace k pojištění. Číslo na asistenční službu má uložené přímo v telefonu.
„Dříve jsem si myslela, že pojištění potřebuji hlavně kvůli velkým úrazům. Teď už vím, že stačí malá ranka a během několika hodin se může všechno změnit. Kdyby se mi něco podobného stalo znovu, nečekala bych ani chvíli a nejprve bych zavolala pojišťovně,“ uzavřela Lenka.
Z dovolené si tak nepřivezla pouze fotografie moře a hotelového resortu. Odvezla si také zkušenost, že i zdánlivě banální poranění může v cizí zemi vyvolat značné komplikace. Nejdůležitější podle ní není panikařit, ale jednat včas, trvat na srozumitelných informacích a nechat si doporučit zdravotnické zařízení někým, kdo místní systém zná.
